Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 390/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. , byl obviněný Z. K. uznán vinným trestným činem šíření poplašné zprávy podle § 199 odst. 1, 2, 3 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil skutkem popsaným pod body 1) – 5) výrokové části rozsudku. Podle § 199 odst. 3 tr. zák. mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem (§ 39a odst. 2 písm. b/ tr. zák.). Za podmínek § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu soud uložil rovněž trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu Sony CM – DX 1000. Dalším výrokem rozsudku bylo podle § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o odkázání poškozených s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti výroku o trestu z předmětného rozsudku, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 5. 2002, sp. zn. , jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 9. 5. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl výrok o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání), s tím, že dovolání směřuje pouze proti výroku o trestu, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku především namítl, že při úvahách o uložení trestu soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení § 31 tr. zák. ve vztahu k § 32 a § 33 tr. zák. Podle dovolatele nebylo dostatečně vzato v úvahu jeho doznání jako důležitá polehčující okolnost, ačkoliv významně přispělo k objasnění činu. Dovolatel poukázal též na znalecký posudek z odvětví psychiatrie, podle něhož těžká neuróza, kterou trpí již od dětství, měla vliv na jeho schopnosti rozpoznat nebezpečnost činu pro společnost a ovládat své jednání. Proto podle názoru dovolatele měly oba soudy dovodit, že jednal ve stavu snížené příčetnosti a k této okolnosti pak ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 tr. zák. přihlížet při stanovení druhu trestu a jeho výměry. Dovolatel dále zdůraznil, že nové prostředí, ve kterém žije a pravidelné návštěvy u odborného psychoterapeuta mají pozitivní vliv na jeho osobu. Odvolacímu soudu vytkl, že ke shora konstatovaným skutečnostem ve svém rozhodnutí nepřihlížel a podobně jako soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že v daném případě nelze výkon trestu za podmínek § 58 odst. 1 tr. zák., popř. § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložit. Vzhledem k těmto důvodům v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že výtky uplatněné v dovolání svou povahou vylučují, aby o nich mohlo být v dovolacím řízení věcně rozhodováno. Pokud jde o napadený výrok o trestu, státní zástupce odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v němž zákon soustřeďuje důvody, pro něž lze dovoláním napadnout rozhodnutí o trestu. Podle jeho názoru však dovolatel žádný z těchto důvodů neuplatnil a dovolání opřel výlučně o domnělé hmotně právní vady napadeného rozhodnutí, tj. o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Se zřetelem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí aby za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.

Obviněný Z. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 265d odst. 2 věta první tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

V posuzovaném případě opírá obviněný Z. K. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. o námitku, že odvolací soud se ztotožnil s nesprávným výrokem o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, když o otázkách uložení trestu odnětí svobody rozhodoval rovněž v rozporu se zásadami vyjádřenými v (hmotně právních) ustanoveních § 31, § 32 a § 33 tr. zák. Vadnost předmětného hmotně právního posouzení dovolatel ovšem spatřuje v důvodech, jež mají skutkovou povahu, namítá-li, že odvolací soud nevzal při posuzování správnosti uloženého trestu v úvahu jeho duševní stav i některé další důležité okolnosti týkající se jeho osobních poměrů i osoby samotné. To znamená, že de facto napadá procesní postup podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť i rozhodování o trestu je podmíněno zjištěním skutkového stavu věci v rozsahu nezbytném pro takové rozhodnutí. S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejícím odstavci je tedy zřejmé, že uplatněné dovolací námitky nelze vztahovat k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byť je na toto ustanovení v dovolání formálně odkazováno. Současně je nelze podřadit ani pod jiný důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř., a to ani v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z citované dikce tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že namítaná nepřiměřenost trestu (sama o sobě) bez splnění zákonem vymezených podmínek tento dovolací důvod nezakládá. Dále je zapotřebí uvést, že dovolatel musí na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1, písm. a) – l) tr. ř. , přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. dubna 2003

Předseda senátu :

JUDr. Eduard Teschler