Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 923/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 22. 5. 2001, č. j. -45, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 18, I. kategorie, o velikosti 3+1, v šestém patře domu v P., D. č. p. 627 (dále „předmětný byt“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a žalovaným uložil byt vyklidit do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty; dále rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že žalovaní (nájemci předmětného bytu, nacházejícího se v domě žalobkyně) pronajímají předmětný byt bez souhlasu žalobkyně od roku 1996, zejména cizincům, a že v tomto jednání pokračují i po podání žaloby v dané věci; posledním podnájemníkem je pan J. K., který bydlí v bytě na základě dohody se žalovanými, podle které za užívání bytu vykonává pro žalované práce na jejich nemovitosti. Na základě toho soud prvního stupně shledal naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., když současně dovodil, že přivolení k výpovědi není v dané věci v rozporu s dobrými mravy, pronajímají-li žalovaní předmětný byt dlouhodobě, a pokračují-li ve svém jednání i přes výslovný nesouhlas žalobkyně, vyjádřený podáním žaloby na přivolení k výpovědi. Rovněž tak shledal naplnění výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák., když vzal za prokázáno, že žalovaní vedou společnou domácnost v M. L., kde druhá žalovaná bydlí trvale (i se synem účastníků) a v předmětném bytě pouze přespává v souvislosti s návštěvou lékaře; druhý žalovaný pak předmětný byt užívá jen občas (několikrát do měsíce). Dovodil, že žalovaní nemají pro neužívání předmětného bytu vážné důvody, neboť současný zdravotní stav první žalované a syna účastníků nevyžaduje bydlení mimo P.; neshledal ani důvody pro odepření přivolení k výpovědi z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 12. 2001, č. j. -86, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že soud prvního stupně správně a úplně zjistil skutkový stav, a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Neshledal prokázaným tvrzení žalovaných, že v případě užívání předmětného bytu jinými osobami šlo toliko o krátkodobé návštěvy přátel, nikoli o podnájem. Pokud žalovaní namítali, že smlouva o podnájmu nebyla nikdy uzavřena (uvedl odvolací soud), nemá neexistence písemné podnájemní smlouvy vliv na fakticitu prokázaných podnájemních vztahů, neboť pokud byla dohodnuta jiná forma protiplnění (jako tomu bylo v souzené věci), nemění tato skutečnost nic na charakteru podnájemního vztahu, jehož podstatou zůstává přenechání bytu nebo jeho části do užívání jinému. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal též existenci výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák.; rovněž tak obvodnímu soudu přisvědčil, pokud jde o hodnocení okolností významných pro posouzení věci z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák. (zdravotní stav první žalované a syna žalovaných, doba neužívání předmětného bytu, porušování povinností nájemce i přes nesouhlas pronajímatelky). Pokud jde o bytovou náhradu pro žalované, odvolací soud konstatoval, že podle § 712 odst. 5 věty první obč. zák. přísluší žalovaným právo na přístřeší (důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání náhradního bytu nebo náhradního ubytování neshledal); povinnost žalovaných k vyklizení předmětného bytu však na zajištění přístřeší nevázal s odůvodněním, že jejich nemovitost v M. L. splňuje znaky této formy bytové náhrady (poskytuje možnost bydlení i prostory k uskladnění bytového zařízení).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, v němž uplatnili dovolací důvod podle s tím, že „za vadu, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci, považují skutečnost, že se soud nezabýval bydlením druhého žalovaného“. Za otázku zásadního významu považují dovolatelé „skutečnost, že v řízení o přivolení o výpovědi z nájmu bytu je třeba zkoumat bydlení nejen jednoho z manželů a nezl. syna, ale i druhého z manželů, což ani jeden ze soudů v napadených rozhodnutích neučinil“. Uvádějí, že „úvahy soudů obou stupňů ohledně neužívání předmětného bytu nevycházely ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, neboť nejméně druhý žalovaný předmětný byt nezbytně musí užívat a v něm bydlet“, a dovozují, že jestliže jeden z manželů předmětný byt užívá, nelze přivolit k výpovědi z nájmu pro neužívání bytu. Dovolatelé mají zato, že „podnájem je vztah založený na peněžním plnění, na existenci smlouvy o podnájmu a na skutečnosti, že podnájemce za užívání bytu nájemci platí dohodnutou částku“; za podnájem nelze považovat „návštěvy cizích státních příslušníků, event. pobyt známého žalovaných“, byť tento pomáhá s opravami jejich nemovitosti, neboť by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c) Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, je jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozují dovolatelé.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

V projednávané věci dovolatelé označili uplatněný dovolací důvod odkazem na ustanovení Podle citovaného ustanovení lze dovolání odůvodnit tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovéto vadě však dovolací soud (stejně tak jako k vadám uvedeným v , a b) a ) přihlíží toliko u přípustného dovolání ( ); sama o sobě takováto vada, i kdyby byla zjištěna, přípustnost dovolání nezakládá.

Dle obsahu ( ) je dovoláním uplatněn také dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Výtka nesprávnosti právního posouzení dané věci je založena zejména (a to i pokud jde o označenou otázku zásadního právního významu) na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Dovolatelé tu však přehlížejí, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) - přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Přípustnost dovolání v dané věci nemůže založit ani otázka, co je třeba rozumět porušením povinnosti nájemce ve smyslu ustanovení § 719 odst. 1 věty první a druhé obč. zák. ve spojení s § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., jinými slovy řečeno, co je třeba rozumět přenecháním bytu nájemcem do podnájmu jinému, neboť jde o otázku, jejíž výklad se již v judikatuře dovolacího soudu ustálil.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. , zaujal právní názor, který sdílí i v této věci, podle kterého i když úplatnost je zásadně pojmovým znakem daného právního vztahu, je třeba při výkladu ustanovení § 719 odst. 1 obč. zák. v návaznosti na ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., vzít v úvahu koncepci právní úpravy nájmu bytu, obsažené v ustanoveních §§ 685 a násl. obč. zák. Tato úprava poskytuje nájemci ochranu při jednostranném zrušení nájemního vztahu k bytu ze strany pronajímatele (srov. § 685 odst. 1 větu druhou, § 711 obč. zák.), neztrácí však se zřetele ani oprávněné zájmy pronajímatele na řádném využití bytu a na rozhodování o tom, kdo bude byt (resp. předmět jeho vlastnického práva) užívat - srov. např. ustanovení § 711 odst. 1 obč. zák. o jednotlivých výpovědních důvodech, respektujících zájmy pronajímatele, a ustanovení větu první a druhou obč. zák., podmiňující vznik platného podnájemního vztahu jeho souhlasem a stanovící důsledky spojené s nedodržením tohoto zákonného požadavku ze strany nájemce. V této souvislosti nelze pominout ani skutečnost, že ve znění po novele, provedené s účinností od 1. 1. 1995 , již neupravuje možnost, aby případný nesouhlas pronajímatele se smlouvou o podnájmu byl nahrazen rozhodnutím soudu, jako tomu bylo v ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 1994. Se zřetelem k uvedenému je proto třeba za porušení povinnosti nájemcem bytu ve smyslu ustanovení věty první a druhé obč. zák. ( obč. zák.) považovat i případ, kdy je byt (jeho část) přenechán nájemcem do podnájmu jinému, aniž by za to nájemce získal od podnájemce protiplnění. Upravuje-li totiž jako jediný způsob přenechání pronajatého bytu nájemcem do užívání jiné osobě pouze institut podnájmu bytu (jeho části), nelze nad tuto zákonem stanovenou míru rozšiřovat dispoziční oprávnění nájemce. Jiný výklad by byl nejen v rozporu s obsahem a účelem právní úpravy nájmu bytu, ale ve svých důsledcích by vedl k zákonem neodůvodněnému zásahu do oprávněných zájmů pronajímatele - vlastníka. K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil i ve svých dalších rozhodnutích, např. v rozhodnutí ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. , ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. a ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. .

Za důvod výpovědi pronajímatele z nájmu bytu podle ustanovení § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. nelze však považovat to, že nájemce bez souhlasu pronajímatele přijme do bytu další osobu za účelem krátkodobé návštěvy nebo za účelem soužití s ní ve společné domácnosti (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, pod pořadovým číslem 7).

Nelze-li v rámci dovolání, jehož přípustnost je zvažována z hlediska , zpochybnit správnost skutkových zjištění, že v případě užívání předmětného bytu jinými osobami nešlo o krátkodobou návštěvu, nelze než přisvědčit odvolacímu soudu, pokud dovodil existenci výpovědního důvodu podle obč. zák. ve spojení s větou první a druhou obč. zák., byť nebylo prokázáno, že by osoby, jímž žalovaní užívání bytu umožnili, poskytovaly za to žalovaným peněžité plnění.

Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaných podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalovaným právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. dubna 2003

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu