Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 293/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu Plzeň – město ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. bylo podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. j) tr. řádu zastaveno trestní stíhání obviněného JUDr. P. P. pro skutky popsané v obžalobě Okresního státního zastupitelství Plzeň – město z 23. 6. 1997, sp. zn. 3 Zt 120/97 a v citovaném usnesení soudu prvního stupně. Trestní stíhání bylo zastaveno proto, že tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je České republika vázána, a to čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, podle kterého mají účastníci soudního řízení právo na vyřízení věci v přiměřené lhůtě. Dle názoru soudu prvního stupně nebyla předmětná trestní věc v takové lhůtě vyřízena a vzhledem k okolnostem případu by další pokračování v trestním stíhání bylo s výše uvedenou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, v rozporu.

Uvedené usnesení Okresního soudu Plzeň – město nenabylo bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal Okresní státní zástupce Plzeň – město stížnost, kterou se zabýval v neveřejném zasedání dne 5. 9. 2002 Krajský soud v Plzni. Ten svým usnesením sp. zn. podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil usnesení soudu prvního stupně a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě podle § 265e tr. řádu dovolání, které opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Vyslovuje názor, že soud prvního stupně nepochybil a naopak označuje právní názor státního zástupce i odvolacího soudu za nesprávný a odporující zákonu. Ve zdůvodnění svého dovolání namítá nepatřičnost hodnocení logických rozporů mezi nálezem Nejvyššího soudu České republiky a Vrchního soudu v Praze týkající se přiměřenosti délky řízení a znovu se přiklání ke správnosti usnesení soudu první instance, dle kterého bylo jeho trestní stíhání zastaveno.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni zrušil a vyslovuje souhlas s dalším postupem podle § 265l tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že podané dovolání není přípustné.

Podle § 265a odst. 2 lze dovoláním napadnout toliko pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V § 265a odst. 2 je pak uveden taxativní výčet případů, kterými se rozumí rozhodnutí soudu ve věci samé. Ačkoli dovolatel vyslovuje názor, že jeho dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. řádu, nelze tomuto názoru přisvědčit. Dovolání obviněného JUDr. P. P. totiž napadá usnesení Krajského soudu v Plzni, které nemá povahu usnesení o zastavení trestního stíhání ve smyslu § 265a odst. 2 písm. c) tr. řádu, neboť právě takové usnesení zrušuje a vrací věc okresnímu soudu k novému jednání a rozhodnutí. Z toho plyne, že předmětné trestní řízení není dosud pravomocně skončeno a nelze jej napadnout mimořádným opravným prostředkem, jakým institut dovolání je.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li dovolání přípustné. Protože v posuzovaném případě Nejvyšší soud zjistil, že dovolání není v souladu s podmínkami přípustnosti podle § 265a tr. řádu, rozhodl v souladu s citovaným ustanovením zákona o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 8. dubna 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h