Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1957/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 9.414,- Kč s 11% úrokem od 1.1.1999. Žalobu odůvodnil tím, že, ačkoli jeho pracovní poměr u žalovaného, založený pracovní smlouvou ze dne 8.3.1995, skončil ke dni 15.12.1998 „dohodou - snížení stavu zaměstnanců“, žalovaný mu dosud nevyplatil „zákonné odstupné“ podle ustanovení § 60a odst. 1 zák. práce ve výši dvojnásobku průměrného výdělku, „což činí dle údaje v zápočtovém listě 9.414,- Kč“.

Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 23.5.2001 č.j. -26 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy v rámci dohody o rozvázání pracovního poměru účastníků ke dni 15.12.1998 „nebylo dohodnuto, že tato dohoda je odůvodněna snížením počtu pracovníků, tedy ust. “, se žalobce domáhá vyplacení odstupného „bez právního důvodu“, jelikož měl možnost u žalovaného i nadále pracovat na místě, které pro něj bylo s ohledem na jeho zdravotní stav vhodné.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18.1.2002 č.j. -41 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě žalobci nevznikl nárok na odstupné podle ustanovení § 60a odst. 1 zák. práce, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný rozhodl o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce (účetní žalovaného uvedla do zápočtového listu žalobce jako důvod skončení pracovního poměru „snížení počtu zaměstnanců“, aniž by toto předem projednala se žalovaným), a tedy ani že by pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil dohodou z důvodů uvedených v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce.

V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobce namítal, že, i když mu bylo do zápočtového listu vyznačeno jako důvod skončení pracovního poměru „snížení počtu zaměstnanců“ na jeho žádost, je třeba považovat jednání osoby, která zápočtový list vystavila, za jednání samotného žalovaného zavazující jej vůči třetím osobám; proto podle názoru dovolatele „je existence předmětného nároku na vyplacení odstupného prokazována touto listinou“, zvláště není-li „z ničeho zřejmé“, že by tato osoba byla k uvedení písemných údajů ze strany žalobce či jiných osob nějak nucena. Jestliže v daném případě uvedla do zápočtového listu žalobce skutečnosti, které se nezakládají na pravdě, měla by odpovídat žalovanému za škodu, kterou mu tímto jednáním způsobila. Žalobce však přesto i nadále trvá na tom, že se jednalo o ukončení pracovního poměru z důvodů uvedených v ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) až c) zák. práce, o čemž svědčí i skutečnost, že nikdo jiný na jeho pracovní místo nenastoupil, a že tudíž jeho nárok na odstupné je dán. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( , věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]. Uvedené neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [ ] a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti k zaplacení částky 9.414,- Kč. Dovoláním dotčeným rozsudkem bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč. Protože dovolání není v posuzovaném případě podle hledisek uvedených v ustanovení přípustné, protože zákon v takovém případě - jak vyplývá z ustanovení o.s.ř - nepřipouští dovolání ani na základě rozhodnutí dovolacího soudu (přípustnost dovolání nezakládá nesprávné poučení o dovolání udělené v závěru rozhodnutí odvolacího soudu bez přihlédnutí k uvedenému zákonnému omezení), je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení , věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. dubna 2003

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.

předseda senátu