Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 15/2021-48
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr Danielou Liscovou, jako samosoudkyní, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 29. 1. 2020 do zaplacení a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 25. 2. 2017 do 28. 1. 2020, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 29. 1. 2020 do zaplacení a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku, tj. co do požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 25. 2. 2017 do 28. 1. 2020, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně za dobu od 25. 2. 2017 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, založená ve země anonymizováno země, se sídlem adresa, Německo, registrační číslo registrační číslo číslo anonymizováno, DIČ: anonymizováno, uzavřela se žalovaným dne 23. 1. 2017 smlouvu o úvěru, a to elektronickými prostředky komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek webová adresa, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 24. 2. 2017. Úvěr byl žalovanému poskytnut převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný úvěr ve stanovené době neuhradil. Dne 16. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku žalobkyni ničeho neuhradil.
2. K jednání, které se ve věci konalo dne 19. 4. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.
3. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy: příkazem k úhradě ze dne 23. 1. 2017, smlouvou o úvěru ze dne 23. 1. 2017, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, údaji loan application info, potvrzením o provedené platbě ze dne 23. 1. 2017, podacím lístkem ze dne 22. 1. 2020, smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh ze dne 16. 12. 2019, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2020, zprávou bankovní ústav ze dne 25. 2. 2021.
4. Podle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
5. Podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího, podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé, jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
6. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jejího obsahu a určení jednající osoby. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám, byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
7. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá; nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) například rozhodnutí Vyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 . V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy, včetně ujednání o poplatku z čerpání úvěru a smluvní pokutě, mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o úvěru ze dne 23. 1. 2017 není opatřena žádným podpisem žalovaného, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah.
8. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by dotčená smlouva o úvěru mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronicky prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalovaného nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by jí žalovaný podepsal elektronicky dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.
9. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že právním předchůdcem žalobkyně ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání se žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.
10. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání smlouvy o úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnou jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001 ), kdy však vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 ), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
11. V této souvislosti soud dodává, že protože úvěrovou smlouvu ze dne 23. 1. 2017 má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy (poplatky za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.
12. Nad rámec výše uvedeného soud konstatuje, že s ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného (srov. ČL 8 směrnice Evropského parlamentu Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 a rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus, zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016) shledal by soud ve smyslu ustanovení § 86 odst.1 , 2 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném k době uzavření smlouvy o úvěru (absolutní neplatnost uvedené smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z..
13. Ze zprávy bankovní ústav ze dne 25. 2. 2021 má soud za prokázané, že majitelem účtu č. bankovní účet, na který byla dne 23. 1. 2017 připsána částka 3 000 Kč pod variabilní symbol byl žalovaný. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalovaného dne 23. 1. 2017 částku 3 000 Kč, kterou žalovaný na svůj účet přijal.
14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. S ohledem na výše uvedené soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako právní vztah z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a následujících o. z., ochuzeným (předchůdcem žalobkyně) byla bez právního důvodu přenechána obohacenému (žalovanému) věc určená podle druhu (dne 23. 1. 2017 ve výši 3 000 Kč), k jejímuž vrácení byl žalovaný vyzván ve smyslu ustanovení § 1958 o. z. Protože tak dosud neučinil, je žalovaný povinen částku 3 000 Kč vrátit. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než předžalobní výzvou ze dne 22. 1. 2020, danou k poštovní přepravě dne 22. 1. 2020). Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Podle ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní cen po odeslání, tj. 27. 1. 2020, dne 28. 1. 2020 měl žalovaný plnit, a od 29. 1. 2020 je tak žalovaný s úhradou částky 3 000 Kč v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , když u prodlení nastalého 29. 1. 2020 činil zákonný úrok z prodlení 10% ročně (výrok I.).
16. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.)
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení neúspěch jen co do nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
18. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.