Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 757/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-75

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Hampla v právní věci žalobkyně JUDr. Z. V., jako správkyně konkursní podstaty úpadce P., státní podnik v likvidaci se sídlem J. n. N., proti žalované A. Ch. spol. s r.o., o 516.262,60 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2002, č.j. -57, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením Vrchní soud v Praze jako odvolací soud rozhodl, že výrok pod bodem II. v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec č.j. -51 ze dne 10. října 2001, se potvrzuje (výrok I.). Pod bodem II. výroku odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec rozhodl před tím uvedeným usnesením, že řízení se zastavuje (výrok I.) a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 13.250,- Kč k rukám právního zástupce žalované JUDr. J. B., a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Žalobkyně podala proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu dovolání, a to do výroku o nákladech řízení. Dovolatelka uvádí, že soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení žalované ve výši 13.250,- Kč k rukám právního zástupce žalované s odůvodněním, že žalobkyně zpětvzetím žaloby ještě před zahájením jednání a v důsledku toho zastavením řízení podle a 2 (, ve znění pozdějších předpisů, dále též „“), z procesního hlediska zavinila, že řízení muselo být zastaveno.

Žalobkyně považuje dovolání za přípustné podle a podává je z důvodů uvedených v a odst. 3

Dovolatelka odkazuje na odůvodnění svého předchozího odvolání a zejména na skutečnost, že žaloba, směřující vůči žalované E. L., ze dne 21.5.1993, byla podána důvodně a k žalobě byly přiloženy příslušné důkazy. Žaloba byla podána před prohlášením konkursu, k němuž došlo dne 13.2.1995. Krajský soud usnesením z 8.12.1997 řízení zastavil s tím, že nebyl zaplacen soudní poplatek – ten byl v rámci odvolacího řízení uhrazen - avšak soud již žalovaného označuje A. C. spol. s r.o., (dříve A. Ch. E. spol. s r.o.). Názvy žalovaného byly později uváděny různě, což bylo nepochybně důsledkem různých transformací a většího množství obdobných žalob ze strany úpadce s.p. P. v likvidaci.

Dovolatelka zdůrazňuje, že žaloba byla vzata zpět proto, že žalovaný v průběhu doby od podání žaloby byl z obchodního rejstříku vymazán, před tím však přešel do a.s. E. L., přičemž tato společnost byla v likvidaci. Bylo tedy ze všech okolností zřejmé, že výsledek sporu nemůže přinést žádné hodnoty do majetkové podstaty úpadce, pouze by zvýšil náklady a s ohledem na to, že krajský soud vyloučil pohledávky úpadce s.p. P. z majetkové podstaty, nebylo možno postupovat jinak, než vzít žalobu zpět.

Na základě uvedeného dovolatelka navrhuje, aby „dovolací soud dovolání připustil“ a rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, poněvadž rozhodnutím o povinnosti hradit náklady řízení by byla krácena nedůvodně práva věřitelů v konkursním řízení.

Dovolací soud konstatoval, že podle bodu 1., hlavy I., části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se na toto dovolací řízení vztahuje ve znění účinném od 1.1.2001.

Po zjištění, že dovolání splňuje obsahové a formální náležitosti, stanovené v , a , se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (ust. ).

Dovolání není přípustné.

Dovolání jen proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení není přípustné, neboť je nelze podřadit žádnému z případů přípustnosti podle především proto, že nejde o rozhodnutí ve věci samé (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002, sp. zn. , publikované pod č. 4 v č. 1/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodnutí o nákladech řízení, popř. rozhodnutí je potvrzující, je svou povahou usnesením, přičemž není možno je subsumovat ani žádnému z případů přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve smyslu , a

Pokud dovolatelka poukazuje na ust. , tj., že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkurzu a vyrovnání, není tento případ přípustnosti naplněn, jelikož předmětem tohoto řízení „věc konkursu a vyrovnání“ nebyla. Předmětem řízení byl nárok na peněžité plnění (peněžitá pohledávka), byť spadající do konkursní podstaty.

Navrhuje-li pak dovolatelka v petitu dovolacího nároku, aby dovolací soud dovolání připustil, nelze takto přípustnost dovolání založit, poněvadž napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé [srov. ust. ].

Jestliže dovolání není přípustné, musel dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítnout (ust. ve vazbě na b odst. 5 ), a to bez jednání ( věta první ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle v návaznosti na a Dovolatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání, je naopak povinna je nahradit žalované; tomuto účastníku však podle obsahu spisu tyto náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 2. dubna 2003

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.

předseda senátu