Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 29/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. dubna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. D., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici v L., proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. , a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. , b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 146a odst. 1 písm. a) a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného K. D.

Napadené usnesení s e z r u š u j e .

Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Krajskému soudu v Ústí nad Labem s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 2 KZv 118/98, bylo podle tr. ř. rozhodnuto, že obviněný K. D., stíhaný pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle , odst. 3 tr. zák. a pro trestný čin padělání a pozměňování veřejnéy podle tr. zák., se z důvodů uvedených v tr. ř. ponechává nadále ve vazbě.

Proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 2 KZv 118/98, podal stížnost obviněný K. D. sám i prostřednictvím svého obhájce JUDr. T. Š.

Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. , byla stížnost obviněného K. D. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.

Proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. D. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § § 146a odst. 1 písm. a), § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že stížnost obviněného do rozhodnutí státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem byla se spisovým materiálem předložena k rozhodnutí Okresnímu soudu v Ústí nad Labem s ohledem na ustanovení § 26 odst. 1 tr. ř., podle kterého je k provádění úkonů v přípravném řízení příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Okresní soud v Ústí nad Labem následně o stížnosti věcně rozhodl. Takový postup však v konkrétní věci vycházel z mylného právního názoru a byl v rozporu se zákonem. Z příslušných ustanovení trestního řádu totiž vyplývá, že o dalším trvání vazby v přípravném řízení podle § 71 odst. 4 tr. ř. rozhoduje státní zástupce, nikoliv soud, a jedná se proto o úkon státního zástupce a nikoliv soudu; nepřichází proto v úvahu aplikace ustanovení § 26 tr. ř., které jinak upravuje příslušnost soudu k provedení úkonů v přípravném řízení. Pro založení příslušnosti soudu k úkonům v přípravném řízení podle § 26 tr. ř. je nutnou podmínkou návrh státního zástupce, tedy úkon směřující k vydání budoucího rozhodnutí. Za návrh nelze považovat rozhodnutí státního zástupce, které má být soudem přezkoumáno na podkladě opravného prostředku. Ustanovení § 26 tr. ř. lze proto aplikovat jen v případech, kdy státní zástupce v přípravném řízení sám nemůže úkon provést, ale musí jeho provedení navrhnout soudu. Rozhodnutí o dalším trvání vazby v přípravném řízení podle § 71 odst. 4 tr. ř. je však v kompetenci státního zástupce; ten proto nemusí vydání takového rozhodnutí navrhovat soudu, a také z toho důvodu se v řízení o stížnosti proti naznačenému usnesení státního zástupce neaplikuje ustanovení § 26 tr. ř. Pro určení příslušnosti soudu, který rozhoduje o stížnosti podané proti usnesení, jímž státní zástupce rozhodl podle § 71 odst. 4 tr. ř. o dalším trvání vazby, je směrodatné ustanovení § 146a tr. ř. Tímto soudem je soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené usnesení vydal. Jde o soud, s jehož obvodem působnosti je totožný obvod působnosti státního zástupce, proti jehož usnesení stížnost směřuje. To znamená, že o stížnosti proti usnesení okresního státního zástupce rozhoduje odpovídající okresní soud a o stížnosti proti usnesení krajského státního zástupce odpovídající krajský soud. Z hlediska ustanovení § 146a odst. 1 písm. a) tr. ř. nepřichází v úvahu, aby okresní soud rozhodoval o stížnosti proti usnesení krajského státního zástupce, i když obvod působnosti okresního soudu jinak spadá do obvodu působnosti krajského státního zástupce.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. D. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 nebo podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

V případě projednávané trestní věci rozhodl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 2 KZv 118/98, podle § 71 odst. 4 tr. ř. o dalším trvání vazby obviněného K. D. tím způsobem, že jej ponechal nadále ve vazbě.

Podle § 73b odst. 2 tr. ř. rozhoduje o dalším trvání vazby obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce. V tomto ustanovení je po novele trestního řádu provedené novým způsobem rozdělena pravomoc k rozhodování o dalším trvání vazby podle tr. ř. V přípravném řízení nyní rozhoduje o dalším trvání vazby státní zástupce, nikoli soud. Proti usnesení státního zástupce o trvání vazby, a to jak proti rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě, tak i proti rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby na svobodu, lze podat opravný prostředek, kterým je stížnost. O stížnosti proti takovému usnesení rozhoduje soud, jehož příslušnost je vymezena v ustanovení tr. ř., tedy soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal. Musí přitom jít o soud, jehož obvod působnosti je totožný s obvodem působnosti státního zástupce, o jehož usnesení jde, to znamená, že o stížnosti proti usnesení okresního státního zástupce rozhoduje místně odpovídající okresní soud a že o stížnosti proti usnesení krajského státního zástupce rozhoduje místně odpovídající krajský soud.

V uvedeném případě naopak nepřichází v úvahu postup podle ustanovení § 26 tr. ř., ve kterém je stanovena příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení tím způsobem, že k provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Za takový návrh (tj. úkon směřující k vydání budoucího rozhodnutí) nelze pochopitelně považovat rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby podle § 71 tr. ř., stejně tak nelze považovat rozhodování soudu o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby za úkon přípravného řízení ve smyslu ustanovení § 26 tr. ř.

Uvedené názory a závěry, ke kterým Nejvyšší soud dospěl, jsou v souladu s publikovanou judikaturou (rozhodnutí publikované pod č. rozh. trest.).

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v případě projednávané trestní věci byl podle § 146a odst. 1 tr. ř. k projednání a rozhodnutí o stížnosti obviněného K. D. proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 2 KZv 118/98, příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem, nikoli Okresní soud v Ústí nad Labem. Řízení u Okresního soudu v Ústí nad Labem o stížnosti obviněného K. D. proti citovanému usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem proto proběhlo v rozporu se zákonem, v rozporu se zákonem bylo vydáno i usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. , kterým byla stížnost obviněného K. D. zamítnuta.

Uvedeným postupem Okresního soudu v Ústí nad Labem bylo současně porušeno i právo obviněného K. D. na zákonného soudce zakotvené v . odst. 1d, které garantuje každému právo, aby jeho věc byla projednána před soudem, jehož příslušnost je stanovena v souladu se zákonem.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. , byl porušen zákon v ustanovení § 146a odst. 1 a § 148 odst. 1. písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného K. D. Nejvyšší soud dále zrušil podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za takovéto obsahově navazující rozhodnutí nelze považovat rozhodnutí o vazbě obviněného K. D. učiněná po podání obžaloby.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jako soudu příslušnému podle § 146a odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o stížnosti obviněného K. D. proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 2 KZv 118/98.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. dubna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal