Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 755/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud – kromě jiného – potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodl o žalobě vycházející ze zákonů č. a č. tak, že uložil žalované, aby žalobkyni vydala nemovitosti, jež ve výroku označil. Přisvědčil závěru, že žalobkyně je k navrácení majetkových práv osobou oprávněnou, a první žalovaná – co do dotčených nemovitostí – osobou povinnou.

První žalovaná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání, jež pokládá za přípustné podle ustanovení (nesprávně uvedla odstavec 2), namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobkyně k dovolání především uvedla, že podle jejího názoru není přípustné; mimo to dovozovala, že uplatněná argumentace je dílem nesprávná a dílem v dovolacím řízení neužitelná.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „ “).

Podle bodu 15. téhož ustanovení odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Podle dosavadních předpisů tudíž právem rozhodoval (byť až 12.4.2001) odvolací soud o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže bylo vydáno již 17.11.1997; v důsledku toho i o dovolání platí, že se projedná a rozhodne podle ve znění účinném do 1.1.2001.

Posouzení důvodnosti dovolání předchází otázka, zda dovolání je přípustné, a tím zda věcný přezkum je vůbec možný.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu za předpokladu, že to zákon - jde-li o rozsudek v ustanoveních , a - připouští.

Vady vyjmenované v § 237 odst. 1, jejichž existence zakládá přípustnost dovolání, dovolatelkou tvrzeny nebyly a z obsahu spisu se nepodávají; přípustnost dovolání proto odtud dovodit nelze.

Podobně k založení přípustnosti dovolání není užitelné ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/, jelikož rozsudek není v dovoláním napadení části měnícím, nýbrž potvrzujícím.

Ustanovení § 239 odst. 1, 2 (jež se týká rozsudků potvrzujících) není k založení přípustnosti dovolání použitelné rovněž, neboť odvolací soud přípustnost dovolání zvláštním výrokem nevyslovil, resp. není zde návrhu účastníka (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by nevyhověl.

Dovolání však – oproti představě dovolatelky – není přípustné ani z hlediska ustanovení , které upravuje přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Soud prvního stupně v dané věci rozhodoval třikrát; v pořadí prvním a druhým rozsudkem žalobu v celém rozsahu zamítl a třetím ji ve vztahu k první žalované vyhověl. Procesní prostor pro v pořadí třetí rozhodnutí vytvořil soud dovolací, který jeho předchozí rozhodnutí (spolu s potvrzujícím rozsudkem odvolacího soudu) zrušil.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, byť jím soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem jiného soudu, však z ustanovení neplyne tehdy, jestliže tímto soudem byl soud nikoli odvolací, ale dovolací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.6.1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 147/98). Připustit opak by neznamenalo nic jiného, než vystavit dovolacímu přezkumu právní názor samotného dovolacího soudu, neboť právě tím byl soud prvního stupně (stejně jako soud odvolací) zavázán ( , věta druhá, ); existence diformních rozhodnutí dvou instancí (včetně diformity tzv. „skryté”) jakožto důvod pro přezkum instancí třetí se v takovém případě uplatnit nemůže.

Námitkami, které dovolatelka uplatnila (viz a d/ ) se lze zabývat jen za předpokladu, že dovolání je přípustné; samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají, a pro posouzení této otázky jsou nevýznamné.

Dovolání, které není přípustné, nemohl Nejvyšší soud než odmítnout ( , ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a věty první (per analogiam) ; žalobkyni, jíž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2003

JUDr. Vladimír Kurka, v. r.

předseda senátu