Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 310/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

V rámci rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. , byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., který podle výroku rozsudku spáchal tím, že „v přesně nezjištěnou dobu v měsících srpen, září 1999 opatřil od blíže nezjištěné osoby v P. nejméně 20 ks padělaných bankovek v nominální hodnotě 5.000,- Kč, v úmyslu tyto uvést do oběhu, z nichž jednu bankovku v hodnotě 5.000,- Kč, užil k úhradě svého dluhu a předal ji jako pravou O. P.“

Za to byl podle § 140 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 6,5 roku, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

K odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný R. K., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci. Rozsudkem ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), d), e) tr. ř. zrušil ohledně jmenovaného obviněného v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že tohoto obviněného uznal vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák. spáchaným podle výroku rozsudku tím, že obviněný „v přesně nezjištěnou dobu v měsících srpen až září 1999 si opatřil od blíže nezjištěné osoby v P. nejméně 20 ks padělaných bankovek v nominální hodnotě 5.000,- Kč v úmyslu tyto uvést do oběhu, z nichž jednu bankovku v hodnotě 5.000,- Kč, předal nyní již odsouzenému O. P., aby tuto udal do oběhu, což jmenovaný učinil dne 4. 9. 1999, když s tímto padělkem platil v nočním baru R. – b. v T. útratu ve výši 113,- Kč.“ Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. 4. 2001, č.j. -54, obviněnému uložil podle § 140 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen trestním příkazem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. 4. 2001, č. j. -54, jenž nabyl právní moci dne 10. 5. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek soudu druhého stupně nabyl právní moci dne 21. 10. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).

Proti citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. obviněný R. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ust. § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. proto, že „ačkoliv bylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnuto z podnětu odvolání obviněného ve věci znovu, odvolací soud odvolacím důvodům obviněného nepřisvědčil a vydal nový odsuzující rozsudek z důvodů, jež nebyly namítány v odvolání obviněného.“

Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel především uvedl, že podle jeho názoru odvolací soud postupoval v rozporu se základními zásadami trestního řízení, zejména pak se zásadou zakotvenou v § 2 odst. 1 tr. ř., dle které musí být obviněný stíhán způsobem, který stanoví zákon, a v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř., neboť dospěl k závěru o vině na základě procesně nepoužitelného důkazu. V návaznosti na to konkretizoval svoje výhrady, zejména zdůraznil a odůvodnil svůj názor, že nepoužitelným důkazem byl záznam telekomunikačního provozu mobilního telefonu O. P. Dále uvedl, že na základě užití procesně neúčinného záznamu telekomunikačního provozu jakožto důkazu dospěl Krajský soud v Brně i Vrchní soud v Olomouci k závěru o jeho vině a v souladu se zjištěními vyplývajícími z jednotlivých rozhovorů vykládal i ostatní důkazy ve věci provedené, které samy o sobě bez záznamu telekomunikačního provozu by jen stěží mohly vést k vynesení odsuzujícího rozsudku. Konstatoval pak, že k tomu, aby jednání mohlo být kvalifikováno podle § 140 odst. 2 tr. zák., je třeba prokázat, že obviněný peníze padělal nebo pozměnil v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty nebo že tyto peníze udal jako pravé. Pokud by alespoň jedna z těchto okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby nebyla v řízení prokázána, nebylo by možné jednání obviněného kvalifikovat dle § 140 odst. 2 tr. zák. Podle přesvědčení dovolatele ovšem nelze ke shora uvedenému skutkovému zjištění, jež vzal Vrchní soud za prokázané, na základě hodnocení provedeného dokazování dospět, a to ani v případě použití namítaných neprocesních záznamů telekomunikačního provozu. V souvislosti s tím vyložil dovolatel svůj názor na hodnocení provedených důkazů, vyjádřil výhrady k hodnotícím úvahám a závěrům soudu, přičemž poznamenal, že soudem byly důkazy hodnoceny účelově. Opakoval pak, že k závěru o jeho vině dospěl Vrchní soud v Olomouci na pokladě nesprávného použití procesně neúčinných záznamů telekomunikačního provozu mobilního telefonu O. P. jakožto důkazu v trestní věci, neboť ostatní procesně použitelné důkazy samy o sobě nepostačují k vydání odsuzujícího rozsudku. Podle jeho názoru měl Vrchní soud v Olomouci z podnětu jeho odvolání rozsudek Krajského soudu v Brně zrušit a ve věci rozhodnout podle § 226 písm. a) tr. ř.

V petitu dovolání vzhledem k namítaným skutečnostem navrhl, aby dovolací soud ve smyslu ust. § 265k tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v celém rozsahu zrušil a současně zrušil i řízení mu předcházející a podle § 265l tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného R. K. se podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). V prvé řadě uvedla, že obviněný dovolání odůvodnil ve smyslu § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., z odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku je však zřejmé, že hodlal namítnout důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Předmětný důvod patří mezi procesní dovolací důvody, jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného R. K. však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku rozhodl po provedeném přezkumu za doplnění dokazování podle hledisek stanovených zákonem. Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen tehdy, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) - k) tr. ř. V tomto směru ale nebyl obviněným zmíněný dovolací důvod materiálně uplatněn. Z ust. § 265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví. Dovolací soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění, které bylo učiněno soudem prvního, event. druhého stupně. V návaznosti na tento skutkový stav, pokud byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je oprávněn zvážit hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit. Z vymezení obsahu dovolání v ust. § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ust. § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba podle státní zástupkyně dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačí pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. Nezákonnost pořízení důkazů není možné cestou dovolání namítat. Jestliže tedy byl ve skutečnosti obviněným uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v tomto směru obviněný nevznesl v mimořádném opravném prostředku žádné konkrétní výhrady ke správnosti napadeného rozhodnutí, své námitky zaměřil výlučně na hodnocení důkazů soudy obou stupňů včetně přezkumné povinnosti odvolacího soudu a v důsledku toho vůči skutkovým zjištěním, přičemž z těchto jím tvrzených nedostatků spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudů obou stupňů. To znamená, že ve skutečnosti nebyly uplatněny důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Takový dovolací důvod však v ust. § 265b odst. 1 tr. ř. uveden není. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání obviněného R. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tř. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Obviněný R. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ust. § 265d odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ust. § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání také zásadně splňuje náležitosti předpokládané ust. § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ust. § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Buďto nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou (chybějícím je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho soud měl do výrokové části pojmout), nebo sice určitý výrok byl učiněn, ale není úplný (např. výrok o nepodmíněném trestu je neúplným výrokem, jestliže soud nerozhodl o způsobu výkonu tohoto trestu). O žádný z takových případů však v posuzované věci nejde. Ostatně ani sám dovolatel nekonkretizoval vadu či vady napadeného rozhodnutí, v nichž by tento dovolací důvod, pokud se na něj formálně odvolává, měl spočívat.

Námitky dovolatele však nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle ust. tr. ř. ve znění , jímž bylo s účinností od 24. 5. 2002 novelizováno ust. tr. ř.

Důvodem dovolání podle ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci však o žádnou z těchto alternativ uvedeného dovolacího důvodu nemůže jít, neboť uplatněné námitky směřují vůči vadám řízení a z nich vyplývající neúčinnosti některých důkazů, proti hodnocení důkazů a v konečném důsledku proti skutkovým závěrům napadeného rozhodnutí. V řízení o dovolání se ovšem nelze domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci ani nápravy procesních pochybení, nelze v něm odstranit ani případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních (podmíněných vadami řízení včetně neúčinnosti důkazů), umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Nehledě na to, je na místě zdůraznit, že dovolací důvod podle ust. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemohl být naplněn již proto, že Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně po provedeném odvolacím řízení a přezkumu podle hledisek stanovených zákonem nerozhodl o zamítnutí ani odmítnutí řádného opravného prostředku, nýbrž sám ve věci obviněného R. K. k jeho odvolání meritorně rozhodl rozsudkem.

Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. března 2003

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval :

JUDr. Vladimír Veselý