Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 530/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné, pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 17. května 2002, č. j. -43, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 4.552,- Kč s poplatkem z prodlení ve výroku rozsudku specifikovaným a náklady řízení.

Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 27. listopadu 2002, č. j. -63, podle a , , ve znění účinném ode dne 1. 1. 2001 (dále jen „“) odmítl s odůvodněním, že podané odvolání trpí vadami, jež brání pokračovat v řízení (žalovaný přes výzvu a poučení soudu prvního stupně vady neodstranil). Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Po doručení usnesení odvolacího soudu (dne 9. 1. 2003) podal žalovaný dne 11. 1. 2003 k poštovní přepravě podání, které označil jako „důraznou stížnost proti usnesení z 27. 11. 2002“, v němž mimo jiné uvedl, že proti rozsudku bylo podáno řádné odvolání, kde bylo objasněno, že žalobkyně nebyla oprávněna podat proti němu žalobu k soudu, neboť jí žádnou částku nedluží. Žalovaný po odvolacím soudu požadoval okamžitě zrušit rozsudek soudu prvního stupně.

Přestože žalovaný k výzvám soudu prvního stupně, obsaženým v usnesení ze dne 24. 1. 2003, č. j. -70, a v usnesení ze dne 17. 2. 2003, č. j. -71, sdělil, že jeho podání není dovoláním proti usnesení odvolacího soudu, posoudil Nejvyšší soud České republiky podání žalovaného podle jeho obsahu ( ) jako dovolání, neboť v něm žalovaný brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž vytýká, že rozsudek soudu prvního stupně „nezrušil“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ), se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních , , a také v

Přípustnost dovolání podle nemůže být založena z toho důvodu, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, není rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle a , protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z a 2 , neboť nejde o případ v tomto ustanovení uvedený.

Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z , neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení. Napadá-li dovolatel v posuzovaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, je zřejmé, že nejde o případ přípustnosti dovolání v citovaném ustanovení upravený.

Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející zákonné ustanovení. Nejvyšší soud proto podle věty první a dovolání pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. Přitom s přihlédnutím k ustanovení věty za středníkem bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z věty první, , a a odpovídá situaci, kdy žalobkyni v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2003

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.

předseda senátu