Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 133/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-223

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 21. listopadu 2000, č.j. -174, ve znění opravného usnesení ze dne 22. února 2001, č.j. , v odvoláním napadeném výroku, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 38.483,- Kč s 17 % úrokem z prodlení od 16.6. 1994 do zaplacení.

V odůvodnění odvolací soud uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, jeho skutkový závěr je dostatečně podložen, hodnocení důkazů je logické, přesvědčivé a v souladu s ( dále též jen „ “). Zásadní otázkou bylo zjištění ceny díla v rozsahu jeho splnění. Odvolací soud při zjištění ceny díla vycházel z výslechu znalce, který ji stanovil částkou 38.483,- Kč při respektování dohodnuté ceny díla účastníky ve výši 73.500,- Kč a rozsahu díla podle projektové dokumentace.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkazuje na písmeno c) Namítá, že řízení je postiženo vadou, neboť nebylo postupováno podle , jelikož odvolací soud jednak nesprávně hodnotil v řízení provedené důkazy – dovolatel má za to, že vyvrátil tvrzení žalobce, že materiál k provedení díla dodal jiný subjekt - a dospěl tak k mylným právním závěrům a jednak neprovedl důkaz dodacím listem jím navržený. Pokud by takový důkaz byl proveden, pak by za dodaný materiál žalobci žalovanou částku zaplatil. Dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť právní názory soudů obou stupňů se opakovaně měnily a nakonec odvolací soud zaujal právní názor takový, že se jedná o dva samostatné nároky, a to nárok na úhradu za zabudovaný materiál a nárok na úhradu za nezabudovaný materiál s tím, že každý z těchto nároků má rozdílný právní režim. S tímto závěrem odvolacího soudu se dovolatel neztotožňuje a namítá, že uzavřená ústní smlouva o dílo je absolutně neplatná, neboť za žalované město ji uzavírala neoprávněná osoba, tajemník města.

Podle bodu 17. , hlavy I. části dvanácté, , který se mění a doplňuje , (dále jen ) ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (podle ve znění účinném před 01.01.2001). O takový případ jde i v souzené věci.

Dovoláním lze podle napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle ustanovení věty druhá dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám řízení uvedeným v , které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence takových vad však není dovolatelem tvrzena a ani se z obsahu spisu nepodává.

Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ); to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o určení (popření ) otcovství nebo mateřství nebo o nezrušitelné osvojení ( ).

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ), nebo nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř); to neplatí u rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a u rozsudků ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovských práv, o určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo o nezrušitelné osvojení ( ve vztahu k a k ).

V posuzovaném případě žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému se ukládá povinnost zaplatit žalobci 38.483,- Kč s příslušenstvím. Jedná se přitom o nárok vyplývající z uzavřené smlouvy o dílo mezi účastníky dne 4.11.1993 v právním režimu obchodního zákoníku, tedy o obchodní věc. Protože k příslušenství pohledávky ( ) se při úvaze, o jak vysoké peněžité částce bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto, nepřihlíží - ledaže by samostatně, tj. bez současného uplatnění nároku samotného, tvořilo předmět řízení - (srov. R 62/98), lze uzavřít, že dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč. a dovolání tak není podle hledisek uvedených v ustanovení přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení , věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a Vzhledem k tomu, že žalobci žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. března 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu