Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 303/2003

U S N E S E N Í

t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Obviněná A. B. podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. , jímž byla z podnětu svého odvolání po zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. , uznána vinnou trestným činem podvodu podle , 3 písm. b) tr. zák. ve znění a odsouzena k trestu odnětí svobody na pět let se zařazením do věznice s dozorem a k trestu zákazu činnosti na sedm let. Dovolání podala v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu. Odkázala na dovolací důvod stanovený v tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu uplatnila námitku, že její jednání, které bylo posouzeno jako trestný čin, bylo pouze nesplněním smluvního závazku v rámci civilněprávních vztahů, že u ní šlo o pouhou druhotnou platební neschopnost a že nesplnění smluvního závazku nemůže být podkladem trestní odpovědnosti. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.

Jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. byl posouzen skutek spočívající v podstatě v tom, že obviněná v letech 1991 a 1992

1) odkoupila se svým manželem dům na stavební parcele od spotřebního družstva K. B., neuhradila kupní cenu nemovitosti ani převzaté zásoby zboží a vybavení provozovny, přičemž již v době uzavření kupní smlouvy neměla v úmyslu kupní cenu ani faktury za zboží a vybavení provozovny zaplatit, a nemovitost zastavila bance za částku 600.000,- Kč, kterou neuhradila, takže nemovitost propadla, a způsobila spotřebnímu družstvu K. B. škodu ve výši nejméně 4.087.980,27 Kč,

2) vylákala na J. B. částku 40.500,- Kč pod záminkou soukromého podnikání s tím, že peníze splatí dne 2. 1. 1992 z tržeb ve své restauraci, což neučinila a ani učinit nemohla, protože provoz zahájila až dne 28. 2. 1992,

3) v podvodném úmyslu odebrala od obchodní společnosti P. a s. B., a. s., závod J., lahvové a sudové pivo s tím, že pracovnici odbytu uvedené společnosti sdělila, že faktury proplatí jiná společnost, odebrané zboží neuhradila a způsobila tak poškozené obchodní společnosti škodu ve výši nejméně 91.996,- Kč,

4) jako soukromá podnikatelka v úmyslu získat finanční prostředky postupně odebrala od různých obchodních společností a podnikatelů zboží a služby, přestože neměla prostředky k jejich úhradě a předem věděla, že odebrané zboží a služby neuhradí, a takto způsobila škodu v celkové výši 400.552,60 Kč.

Posuzované jednání obviněné mělo ve všech případech vnější podobu uzavření smlouvy, avšak soud, jak je zřejmé zčásti z výroku a zčásti z odůvodnění napadeného rozsudku, na základě způsobu a okolností jednání obviněné zjistil, že již v době uzavírání každé smlouvy sledovala úmysl nic neplatit. Za tohoto stavu je nutné na jednání obviněné nazírat tak, že z její strany nešlo v žádném případě o vážně míněný právní úkon směřující ke skutečnému vzniku práv a povinností, které jsou obsahem příslušného právního vztahu, jež je jinak založen navenek uzavřenou smlouvou. Obviněná uzavření smlouvy v podstatě jen předstírala, aby tak dosáhla toho, že jí druhá strana poskytne příslušné plnění, aniž však sama měla vážně míněný záměr poskytnout odpovídající protiplnění. V tom byla podstata jejího podvodného jednání. Protože ze strany obviněné nešlo o vážně míněný právní úkon, postrádalo její jednání jednu z nezbytných náležitostí platného právního úkonu a znamenalo neplatnost příslušných úkonů (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Z toho důvodu je evidentně vyloučeno posuzovat věc jako nesplnění závazků z občanskoprávních nebo obchodněprávních vztahů. Jednání obviněné není nesplněním smluvních závazků, ale trestným činem, a následek jednání obviněné není dluhem ze smluvních závazků, ale škodou způsobenou trestným činem.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že nijak nepřihlížel k námitkám, které obviněná uplatnila mimo dovolací důvod podle tr. ř. Jde o námitky, že napadený rozsudek byl vydán v řízení, v němž bylo porušeno její právo na projednání věci bez zbytečných průtahů ( d), resp. právo na projednání věci v přiměřené lhůtě ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), a že trestní stíhání mělo být pro nepřípustnost podle tr. ř. zastaveno. Zároveň jde o námitku, že napadený rozsudek byl vydán v rozporu s ustanovením tr. ř. o účelu trestního řízení. Žádná z těchto námitek nespadá pod dovolací důvod podle tr. ř., který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení trestního zákona a jiným hmotně právním posouzením se rozumí otázka aplikace nějakých předpisů či ustanovení h m o t n é h o práva. Uvedené námitky se však týkají otázky dodržení p r o c e s n í c h předpisů, ať již mají povahu zákona (trestní řád) nebo ústavního zákona ( ), resp. mezinárodní smlouvy (Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod). Mimo dovolací důvod je i ten okruh námitek obviněné, jejichž podstatou je její názor, že závěr o vině obviněné byl učiněn na základě nedostatečně provedeného dokazování. V rámci dovolacího důvodu podle tr. ř. je možné namítat jen p r á v n í vady při posuzování skutku, jak ho zjistil soud, a není možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, nedostatečný rozsah provedeného dokazování, chybný postup při provádění důkazů apod. Přesto obviněná proti výroku o vině uplatnila s k u t k o v é námitky, které deklarovaný dovolací důvod obsahově nenaplňují.

K námitce, že trestní stíhání bylo podle § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. nepřípustné, Nejvyšší soud nepřihlížel nejen proto, že tato námitka nekoresponduje s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale také proto, že obviněná nepodala dovolání z důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (v rámci tohoto dovolacího důvodu by bylo možné uvedenou námitku uplatnit).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. března 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec