Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tdo 478/2002

U S N E S E N Í

u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp. zn. a rozhodl

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově ze dne 4. 10. 2001, sp. zn. , byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247

odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že v době od 1. července do 30. září 2000 na ulici J. v K., okres B., po předchozí dohodě společně s D. H., který již byl odsouzen, odcizili z objektu a majetku firmy s. r. o. M.-T. B. postupně nejméně 600 kilogramů slisovaného hliníku v ceně 36.480,- Kč.

Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1

tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu

15 (patnácti) měsíců.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená firma M.-T. s. r. o. B. odkázána

s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občansko právních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě, který svým usnesením ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl jako nedůvodné.

Obviněný P. M. podal prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dne 21. 6. 2002 dovolání. Nejvyššímu soudu bylo dovolání předloženo dne 2. 8. 2002. Dovolatel své námitky opřel o ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. V dovolání namítá, že usnesení Krajského soudu v Ostravě je nezákonné a trestní řízení mělo být zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zde překážka věci rozsouzené („rei iudicatae“), když o témže skutku bylo rozhodnuto státním zástupcem usnesením

o podmíněném zastavení trestního stíhání dne 31. října 2000, sp. zn. 2 Zt 531/2000, respektive bylo rozhodnuto zastavujícím usnesením o části (dílčím útoku) téhož skutku. Dovolatel dále uvádí, že odvolací soud poukazoval na ust. § 11 odst. 2

tr. ř., podle kterého týká-li se důvod uvedený v odst. 1 jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového trestného činu konalo trestní stíhání. Odstavec 2 citovaného § 11 však nabyl účinnosti až od 1. ledna 2002 a podle § 16 tr. zák. je proto nutno vycházet ze znění zákona - trestního řádu v době spáchání trestného činu, což je pro pachatele příznivější. Dovolatel pak nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že pokud jde

o aplikaci trestního řádu, vychází se vždy ze zákona, který je účinný v době, kdy je vedeno trestní řízení. Při své argumentaci dovolatel upozorňuje i na příslušné komentáře k trestnímu řádu. Závěrem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě podle § 265k tr. ř. zrušil ve všech výrocích a sám rozhodl o zastavení řízení nebo věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného P. M. se dne 24. 7. 2002 vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Ve svém vyjádření uvedl, že dovolání opírající se o § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nepovažuje za důvodné. Konstatuje, že usnesením náměstkyně Okresního státního zástupce v Bruntále ze dne 31. 10. 2000, sp. zn.

2 Zt 531/2000, bylo podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin zatajení věci podle

§ 254 odst. 1 tr. zák. skutkově spočívající v tom, že obviněný měl dne 20. září 2000 na ul. J. v K. nalézt 5 ks slisovaného hliníkového materiálu z majetku s. r. o.

M.-T., které odvezl do sběrny a prodal za částku 2.800,- Kč, přičemž zkušební doba byla stanovena na 18 měsíců. Státní zástupce dále uvádí, že z obsahu jednotlivých rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení vyplývá, že ve věcech Okresního soudu

v Bruntále, pobočka v Krnově, sp. zn. a Okresního státního zastupitelství v Bruntále, sp. zn. 2 Zt 531/2000, bylo vedeno trestní stíhání pro skutky různě právně kvalifikované. Podle názoru státního zástupce základní podmínka pokračování v trestném činu ve smyslu ust. § 89 odst. 3 tr. zák. splněna nebyla, protože pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání , jehož jednotlivé dílčí útoky naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu. Státní zástupce sice uznává, že lze mít určité pochybnosti o správnosti právní argumentace ve věci Okresního státního zastupitelství v Bruntále, sp. zn. 2 Zt 531/2000, ze skutečnosti, že obviněný v kritické době barevné kovy odcizoval, však automaticky nevyplývá, že

v konkrétním případě dne 20. 9. 2000 nemohlo jít o materiál nalezený. Státní zástupce také poukázal na ustanovení § 308 odst. 3 tr. ř., podle kterého v případě podmíněného zastavení trestního stíhání účinky zastavení trestního stíhání (§ 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.) nastávají až právní mocí rozhodnutí o tom, že se obviněný osvědčil nebo uplynutím lhůty uvedené v § 308 odst. 2 tr. ř. Citované ustanovení platilo ve stejné podobě před 1. 1. 2002 i po tomto datu. Dále státní zástupce konstatuje, že usnesení náměstkyně Okresního státního zastupitelství

v Bruntále ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 2 Zt 531/2000, tedy v žádném případě nepředstavovalo překážku „rei iudicatae“ ve věci vedené u Okresního soudu

v Bruntále, pobočka v Krnově, sp. zn. . Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné a současně navrhl, aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a)

tr. ř. v neveřejném zasedání .

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou

v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a

tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h)

tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle

§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to

s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b

odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Dovolatel v dané trestní věci odkazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy na to, že proti němu jako obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné, tehdy jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v § 11 odst. 1, pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno, tedy, že příslušný orgán činný v trestním řízení v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo, nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. c), § 223 odst.1, § 231 odst. 1,

§ 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 ani podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku). Trestní stíhání není nepřípustné, je-li vedeno jen pro dílčí útok jednoho a téhož pokračujícího trestného činu, který je považován za samostatný skutek (§ 89 odst. 3 tr. zák., § 12 odst. 12 tr. ř.), pokud o tomto skutku nebylo pravomocně rozhodnuto, překážka věci rozhodnuté se zde neuplatní (§ 11 odst. 2 tr. ř.).

K otázce nepřípustnosti trestního stíhání je nutno podotknout, že § 11 tr. ř. uvádí případy, kdy je trestní stíhání nepřípustné. Trestní stíhání se týká vždy skutku, pro který je obviněný stíhán. V ustanovení tr. ř. je vyjádřeno pravidlo, že nikdo nesmí být trestně stíhán opětovně pro týž skutek (viz. y práv a svobod). Stejnou osobu je možno v souladu s citovaným ustanovením stíhat znovu pro týž skutek, jen jestli původní rozhodnutí bylo zrušeno v předepsaném řízení. Předepsaným řízením je zde míněno řízení o stížnosti pro porušení zákona, řízení o dovolání a obnova řízení (tzv. mimořádné opravné prostředky), ale i rehabilitační řízení anebo řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem.

Nejvyšší soud se v předmětné trestní věci ztotožnil s názorem státního zástupce

v tom směru, že usnesení náměstkyně Okresního státního zástupce v Bruntále, pobočka Krnov ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 2 Zt 531/2000, nepředstavovalo v žádném případě překážku „rei iudicatae“ ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov pod sp. zn. . I když argumentace odvolacího soudu ve vztahu

k ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. nebyla přiléhavá, nezakládá tato skutečnost důvodnost dovolání.

Novela trestního zákona z roku 1993 provedená vymezila definici pojmu pokračování v trestném činu, který do té doby platná právní úprava nevymezovala a ponechávala jeho vymezení trestně právní teorii a judikatuře. Pokračování v trestném činu je vymezeno čtyřmi znaky, které musí být současně dány a to, že útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, musí být vedeny jednotným záměrem (tzv. subjektivní souvislost), dále musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a musí mít blízkou souvislost časovou a v předmětu útoku (tzv. objektivní souvislost).

S ohledem na výše uvedené skutečnosti a legální definici pojmu pokračování

v trestném činu obsaženou v § 89 odst. 3 tr. zák. Nejvyšší soud konstatoval, že

v dané trestní věci se nejednalo o pokračování v trestném činu a tudíž o totožný skutek, neboť základní podmínkou pokračování v trestném činu je, že pachatel dílčími útoky uskutečňuje ten určitý trestný čin (viz. R 22/1990). Dílčí útoky (a to každý

z nich) tedy musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu a to popř.

i různé alternativy téhož ustanovení a každý dílčí akt pokračování v trestném činu musí znovu naplňovat znaky trestného činu ať dokonaného nebo nedokonaného. Jak vyplývá ze spisové dokumentace v trestní věci vedené u Okresního státního zastupitelství v Bruntále pod sp. zn.2 Zt 531/2000, bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák. a v řízení vedeném

u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově pod sp. zn. pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., tedy trestní stíhání bylo vedeno pro skutky různě právně kvalifikované, a tudíž základní podmínka pokračování trestného činu ve smyslu ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. splněna nebyla.

S přihlédnutím k výše uvedenému a skutečnosti, že uplatněný dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. e) nebyl shledán důvodným, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že

v případě dovolání obviněného P. M. jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. března 2003

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman