Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 67/2021

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr Alenou Chaloupkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 39 593,75 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 16 300 Kč od 29. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 16 300 Kč od 29. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 10. 2020 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 798,75 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo to dne datum, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku částka (jistinu, úrok ve výši 3 620 Kč odpovídající sazbě ve výši 28 % ročně, částku ve výši 2075 Kč za zpracování a doručení a flexibilní splácení, odměnu za administrativní činnost ve výši 12 249 Kč), a to formou 60-ti týdenních splátek ve výši 650 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 5 000 Kč, naposledy zaplatil dne 30. 1. 2017 Poslední splátka byla sjednána na datum, od datum je žalovaný v prodlení s celým dluhem. Dne 24. 6. 2019 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 24.6.2019. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 26 798,75 Kč, když tato částka se sestává z jistiny ve výši 17 449,70 Kč, dlužných poplatků ve výši 9 349,05Kč, a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání těchto částek a dále úroky částečně kapitalizované, zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradil.

2. Žalobkyně se dále stejnou žalobou domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 149 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo to dne datum, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku částka (jistinu, úrok ve výši 1416 Kč odpovídající sazbě ve výši 27 % ročně, částku ve výši 1993 Kč za zpracování a doručení a flexibilní splácení, odměnu za administrativní činnost ve výši 3440 Kč), a to formou 60-ti týdenních splátek ve výši 248 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 7 700 Kč, naposledy zaplatil dne 30. 1. 2017 Poslední splátka byla sjednána na datum, od datum je žalovaný v prodlení s celým dluhem. Dne 24. 6. 2019 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 24.6.2019. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 7 149 Kč, když tato částka se sestává z jistiny ve výši 4 397,95 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 751,05 Kč, a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání těchto částek a dále úroky částečně kapitalizované, zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradil.

3. Žalobkyně se dále stejnou žalobou domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 646 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo to dne datum, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku částka (jistinu, úrok ve výši 1416 Kč odpovídající sazbě ve výši 27 % ročně, částku ve výši 1993 Kč za zpracování a doručení a flexibilní splácení, odměnu za administrativní činnost ve výši 3440 Kč), a to formou 60-ti týdenních splátek ve výši 248 Kč. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 9 203 Kč, naposledy zaplatil dne 30. 1. 2017 Poslední splátka byla sjednána na datum, od datum je žalovaný v prodlení s celým dluhem. Dne 24. 6. 2019 původní věřitel uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 24.6.2019. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 5 646 Kč, když tato částka se sestává z jistiny ve výši 3 596,38 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 049,62 Kč, a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání těchto částek a dále úroky částečně kapitalizované, zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni přes upomínku neuhradil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní.

5. V daném případě soud postupoval dle , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítala, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.

6. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba tři smlouvy o zápůjčce.

7. První smlouva číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka částka a žalovaný se zavázal zaplatit v 60ti týdenních splátkách po 248 Kč celkem částka, přičemž 8 000 představuje dle smlouvy zápůjčku a 6 849 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 1416 Kč, administrativní poplatek ve výši 1993 Kč a poplatek za zpracování smlouvy a flexibilní splácení ve výši 3440 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a další pak do konce následujícího kalendářního týdne. Podle čl. 4 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 27 % ročně. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 06. 2019 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 17. 7. 2019 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaná zaplatila částku 7 700 Kč.

8. Druhá smlouva číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka částka a žalovaný se zavázal zaplatit v 60ti týdenních splátkách po 248 Kč celkem částka, přičemž 8 anonymizováno představuje dle smlouvy zápůjčku a 6 849 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 1416 Kč, administrativní poplatek ve výši 1993 Kč a poplatek za zpracování smlouvy a flexibilní splácení ve výši 3440 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a další pak do konce následujícího kalendářního týdne. Podle čl. 4 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 27 % ročně. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 06. 2019 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 17. 7. 2019 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaná zaplatila částku 9 203 Kč.

9. Třetí smlouva číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě byla žalovanému poskytnuta částka částka a žalovaný se zavázal zaplatit v 60ti týdenních splátkách po 650 Kč celkem částka, přičemž 21 anonymizováno představuje dle smlouvy zápůjčku a 17 949 Kč je ve smlouvě označeno jako poplatek, který je dále rozčleněn na úrok ve výši 3 620 Kč, administrativní poplatek ve výši 2075 Kč a poplatek za zpracování smlouvy a flexibilní splácení ve výši 12 249 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a další pak do konce následujícího kalendářního týdne. Podle čl. 4 smlouvy byl mezi stranami sjednán úrok ve výši 27 % ročně. Z půjčené částky však byla částka ve výši 4 877 Kč použita na zaplacení smlouvy číslo tedy smlouvy předchozí. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 06. 2019 a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, kterým byla žalovaná vyzvána k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku se podává, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019. Předžalobní upomínkou odeslanou dne 17. 7. 2019 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaná zaplatila částku 9 203 Kč.

10. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba nevznikl uzavřením shora uvedených smluv o zápůjčce závazek v podobě úročné zápůjčky podle ust. účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce; a dle , dle kterého lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení v úvodních ustanoveních smlouvy.

11. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazků vzniklých ze smluv o zápůjčkách, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měla žalovaná z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 6 849 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši částka zaplatit navíc, byť je ve smlouvě rozčleněna na různé poplatky a úrok, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako souhrnný poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o zápůjčce rozděleny na tři části: na úroky, poplatek za administrativní činnosti a poplatky za hotovostní inkaso. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka souhrnného poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatků a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 85 %, je tedy ujednáním neplatným dle obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v březnu 2016 nepřesahovala 10 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku zápůjčky.

12. Soud se dále zabýval tím, zda lze obsah ujednání o úrocích oddělit od ostatního obsahu smlouvy o zápůjčce, neboť v případě zápůjčky, na rozdíl od úvěru, jehož pojmovým znakem je ujednání o úrocích, lze zápůjčku sjednat jako bezúročnou. V daném případě dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti ujednání od ostatního obsahu smlouvy. Soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě nelze ujednání o platbách nad rámec poskytnutých jistin oddělit od ostatního obsahu smluv. Předchůdce žalobce by bez jakýchkoli pochybností zmíněné zápůjčky bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalované, která měla pouze možnost zápůjčky za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“). Je-li pak nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i Krajským soudem v Plzni, např. v jeho rozsudku ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. .

13. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci z titulu smlouvy o zápůjčce číslo vrátit zapůjčenou jistinu ve výši částka. Soud současně zohlednil žalobcem tvrzenou platbu ve výši 7 700,00 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 300 Kč představující rozdíl poskytnuté částky částka a vráceného plnění ve výši 7 700 Kč.

14. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil jí soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, kterým byl vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 17. 7. 2019. Podle č. , se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 18. 7. 2019 a do 10. dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 28. 7. 2019. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 29. 7. 2019 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

15. Pokud se týká druhé smlouvy číslo která byla uzavřena dne datum, pak soud dospěl stejnou úvahou, jakou uvádí shora ke stejnému závěru, tedy že i tato smlouva je neplatná, když ujednání o celkových poplatcích je shodné, jako u smlouvy předchozí. Soud tedy veden stejnou právní úvahou dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor předchůdce žalobkyně a nyní tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil, když zapůjčená částka činila částka a byla již vrácena částka ve výši 9 203 Kč. Ohledně nároku z této smlouvy tak žaloba byla zcela zamítnuta.

16. Pokud se týká třetí smlouvy číslo která byla uzavřena dne datum jako čtvrtá v pořadí a navazující na smlouvu číslo (datum uzavření není ze smlouvy patrný), pak soud dospěl stejnou úvahou, jakou uvádí shora ke stejnému závěru, tedy že i tato smlouva je neplatná, když ujednání o celkových poplatcích ve výši 17 949 Kč odpovídá s ohledem na zapůjčenou částku částka úrokové sazbě 85,44%, což je výše taktéž přesahující shora uvedené judikatuře. Soud tedy veden stejnou právní úvahou dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor předchůdce žalobkyně a nyní tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatil pouze částkou ve výš 16 000 Kč, když zapůjčená částka činila částka a byla vrácena částka ve výši 5 000 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal jen nárok na zaplacení této částky a ohledně úroku z prodlení postupoval shodně jako u smlouvy číslo.

17. Soud současně upozorňuje na povinnost poskytovatele zápůjček prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku Podle o spotřebitelském úvěru, která s největší pravděpodobností nemohla při poskytování zápůjčky u žalované splněna, když s ní byly uzavřeny v tak krátkém časovém odstupu čtyři smlouvy (dne datum, datum, datum a před nimi ještě smlouva číslo která byla vyplacena ze smlouvy číslo), když každá ze smluv byla uzavřena v době, kdy ještě závazky z předchozích smluv nebyly splněny. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C číslo. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. S ohledem na zjištěné skutečnosti soud dochází k závěru, že postup předchůdce žalobkyně nebyl v souladu s těmito závěry, což vede taktéž k důsledku spočívajícím v neplatnosti smluv dle o.z.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , . Žalovaný by byla v tomto řízení úspěšnější, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.