Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 395/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-174

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem rozhodl Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v předmětné věci, že rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje (výrok I.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení 3.541,- Kč (výrok II.).

Krajský soud v Plzni rozhodl jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. 10. 2000, čj. -106, že I. Určuje se, že vlastníkem podniku „P. P.“, specifikovaném ve smlouvě o prodeji podniku uzavřené dne 20. 4. 1995 mezi žalobcem a žalovaným včetně všech nemovitostí zapsaných na LV č. 196 okres Plzeň – jih, obec P., k. ú. P., je žalobce a že II. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15.025,- Kč na účet advokáta žalobce.

Odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně posoudil odvolací soud jako neodůvodněné. Odvolací soud se v odůvodnění postupně vypořádal se všemi námitkami odvolatele.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neprokázal odsouhlasení převzetí předmětného závazku z úvěrové smlouvy a neprokázal ani uzavření dohody o narovnání.

Odvolací soud na základě toho dovodil, že povinnost žalovaného zaplatit cenu prodávaného podniku žalobci nezanikla ani náhradním způsobem stanoveným ve smlouvě, ani způsobem jiným. Žalobce měl právo od smlouvy odstoupit, což také učinil přípisem, doručeným jednateli žalovaného (žalobce dokonce, ač nemusel, stanovil žalovanému pro zaplacení dodatečnou lhůtu do 15. 8. 1996). K úhradě ceny však nedošlo ani v dodatečně stanovené lhůtě a žalobce proto odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 16. 8. 1996 i podle ust. § 345 odst. 3 obch. zák.

I v otázce, zda žalobce relevantním způsobem účinky odstoupení od smlouvy odvolal, odvolací soud souhlasil se závěry soudu prvního stupně. Stejně jako odstoupení od smlouvy, i odvolání odstoupení vyžaduje ke své účinnosti, aby bylo doručeno druhé straně (ust. § 349 odst. 1 věta před středníkem a za středníkem obch. zák.). Takový úkon o odvolání účinků odstoupení žalobce neučinil, přičemž i žalovaný by musel s takovým úkonem vyslovit souhlas.

Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (ust. – , ve znění pozdějších předpisů, dále též „ “).

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce dovolání, jehož důvod podle jeho názoru spočívá v nesprávném posouzení věci (ust. ). Dovolatel má dále za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam zejména z toho důvodu, že právní otázka v něm řešená dosud nebyla vyřešena (ust. ).

Dovolatel je toho názoru, že se závěry odvolacího soudu o převodu předmětného závazku lze souhlasit pouze ohledně kupní smlouvy o prodeji podniku, uzavřené mezi Fondem národního majetku jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím. V této kupní smlouvě byl majetek podniku přesně vymezen v aktualizovaném privatizačním projektu a v rozsahu tohoto privatizačního projektu byl majetek převeden na žalobce. Žalobce pak předmětný podnik provozoval po dobu cca 2 let. Úvěrová smlouva mezi žalobcem a Investiční a poštovní bankou byla uzavřena za účelem zaplacení kupní ceny a z tohoto úvěru byla také Fondu národního majetku kupní cena podniku zaplacena. Z prostředků podnikem vytvořených byl také úvěr splácen a byl nedílnou součástí účetní evidence podniku.

Podle mínění dovolatele z ust. § 5 an. obch. zák. plyne, že součástí podniku jsou veškeré majetkové hodnoty a je logické, že po dvou letech provozování podniku nemůže být majetek podniku shodný s majetkem podniku v době uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a Fondem národního majetku.

V závěru žalovaný podotýká, že setrvává na svém názoru, že smlouvou o prodeji podniku převzal veškerá práva a povinnosti podniku ve smyslu ust. § 476 obch. zák. a podle § 477 obch. zák. platně převzal i závazek z úvěrové smlouvy vůči Investiční a poštovní bance a jeho povinnost zaplatit doplatek dohodnuté kupní ceny vůči žalobci zanikla, o čemž svědčí i dodatek č. 1 ke smlouvě o prodeji podniku a přípis CŠOB čj. 15/4-232/01, ze dne 1. 5. 2001.

Vzhledem k uvedenému dovolatel navrhuje, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 1. 2001). Dovolací soud postupoval v dovolacím řízení podle ve znění do 31. 12. 2000, když podle téhož znění před tím postupoval soud prvního stupně i soud odvolací (bod 15., hlavy I., části dvanácté shora cit. zákona).

Dovolací soud se na prvním místě zabýval přípustností podaného dovolání, jelikož dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (ust. ).

Dovolatel aplikuje na dovolání nesprávně ve znění účinném po 1. 1. 2001. Z obsahu dovolání lze dovodit, že dovolatel má na mysli jeho přípustnost ve smyslu

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Ze spisu se podává, že dovolatel v daném případě návrh na vyslovení přípustnosti dovolání do vyhlášení potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu nepodal.

Nejsou-li dány podmínky, zakládající přípustnost dovolání podle ust. , dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání jako nepřípustné odmítnout [ust. ve vazbě na ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věta první (per analogiam) v návaznosti na a věta první Dovolatel procesně zavinil, že dovolání muselo být odmítnuto, žalobci však podle obsahu spisu v řízení o dovolání náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. března 2003

JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.

předseda senátu