Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 46/2021-22

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 15 608,63 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 532,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 532,13 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 497,25 Kč jako smluvní pokuty, co do částky 79,25 Kč jako úroku z prodlení, co do částky 300 Kč jako poplatku za odeslání upomínky, co do částky 200 Kč jako poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění závazků, co do úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 14 732,13 Kč od 1. 2. 2020 do 5. 10. 2020 a co do úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 200 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 941,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 532,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 532,13 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 497,25 Kč jako smluvní pokuty, co do částky 79,25 Kč jako úroku z prodlení, co do částky 300 Kč jako poplatku za odeslání upomínky, co do částky 200 Kč jako poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění závazků, co do úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 14 732,13 Kč od 1. 2. 2020 do 5. 10. 2020 a co do úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 200 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 941,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem, který byl doručen název soudu dne 6. 10. 2020 a postoupen zdejšímu soudu dne 29. 12. 2020, domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 608,63 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 14. 2. 2018 smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník poplatků a na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se v této smlouvě zavázal splácet částku vyčerpanou z úvěru od okamžiku alespoň částečného čerpání peněžních prostředků z úvěru formou pravidelných měsíčních splátek ve výši dle sazebníku poplatků, a to k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný mohl prostřednictvím úvěrové karty čerpat peněžní prostředky opakovaně, a to až do výše sjednaného úvěrového rámce. První čerpání žalovaný uskutečnil dne 5. 3. 2018, celkem z úvěru vyčerpal peněžní prostředky ve výši 19 924 Kč. Žalovaný opakovaně porušoval své smluvní povinnosti, když se dostával do prodlení s úhradou měsíčních splátek, tyto neuhradil ani na základě zaslaných upomínek. Jelikož se dostal do prodlení s úhradou více jak tří měsíčních splátek, žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami všechny závazky žalovaného ze smlouvy zesplatnila, a to ke dni 15. 12. 2019. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na uvedenou výzvu nereagoval, dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. Žalovaná částka ve výši 15 608,63 Kč sestává ze splátek splatných do zesplatnění pohledávky ve výši 4 972,51 Kč, z doplatku jistiny ve výši 9 559,62 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 10 % z dlužných splátek ve výši 497,25 Kč, z úroku z prodlení ve výši 79,25 Kč, z poplatku za odeslání upomínky ve výši 300 Kč a z poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků žalovaného ve výši 200 Kč.

2. Úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením předmětné smlouvy prověřována na základě informací, které žalobkyně získala z veřejných i neveřejných registrů a databází a z historických údajů o žalovaném, a rovněž na základě údajů poskytnutých samotným žalovaným. Všechny tyto informace poté s odbornou péčí analyzovala a také je porovnala s demografickými a statistickými údaji zanesenými do skóringového modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko. Na základě vyhodnocení všech získaných informací pak žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen žádaný úvěr splácet.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Podle , (dále jen „ “), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se ve věci nevyjádřili, ačkoli jim výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14. 2. 2018 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na dobu neurčitou bezúčelový úvěr prostřednictvím kreditní karty, a to za podmínek stanovených v této smlouvě, podmínkách číslo ze dne 1. 11. 2016 (dále jen„ úvěrové podmínky“), sazebníku a rámcové smlouvě, přičemž úvěrové podmínky, sazebník a rámcová smlouva tvořily nedílnou součást této smlouvy. Celková výše úvěrového rámce činila 20 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn čerpat tento úvěrový rámec prostřednictvím kreditní karty, a to i opakovaně. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,04 %. Měsíční splátky byly splatné k 14. dni každého kalendářního měsíce, přičemž výše měsíční splátky a výše měsíční úrokové sazby byla závislá na aktuální výši čerpaného úvěrového rámce (prokázáno úvěrovou smlouvou číslo ze dne 14. 2. 2018). Žalovaný z úvěru načerpal celkem částku 19 924 Kč, sjednané splátky však nehradil řádně a včas, celkem uhradil pouze částku 18 059,40 Kč (prokázáno přehledem transakcí a plateb). Dlužné splátky neuhradil ani na základě upomínek žalobkyně (prokázáno upomínkami ze dne 20. 6. 2019, 20. 9. 2019 a 20. 10. 2019). Žalobkyně proto v souladu s úvěrovými podmínkami (v důsledku prodlení žalovaného se splacením tří a více splátek) přistoupila k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky, která činila 15 608,63 Kč (prokázáno úvěrovými podmínkami a dopisem ze dne 26. 12. 2019). Žalovaný přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně na dlužnou částku ničeho neuhradil (prokázáno přehledem transakcí a plateb, předžalobní upomínkou ze dne 30. 6. 2020 a podacím archem).

6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že ve shora uvedené smlouvě žalovaný uvedl, že je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v podnájmu, je zaměstnán od 1. 1. 2013 na dobu neurčitou u společnosti proseat právnická osoba na pozici řemeslníka/opraváře, jeho čistý měsíční příjem, resp. příjem jeho domácnosti činí 22 000 Kč, výdaje na bydlení 2 300 Kč a splátky ostatních úvěrů 2 000 Kč, dále uvedl, že nemá žádné výdaje na spoření, ani jiné měsíční výdaje.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, anonymizováno právnická osoba anonymizováno, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

16. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti ( o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

19. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

20. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

21. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

22. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací, které získala z veřejných i neveřejných registrů a databází a z historických údajů o žalovaném, a rovněž z údajů poskytnutých samotným žalovaným. Na základě provedeného dokazování však soud nemá za to, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. V úvěrové smlouvě byly sice uvedeny informace o osobních poměrech žalovaného a rovněž o příjmech žalovaného, potažmo o příjmech celé jeho domácnosti a o jeho pravidelných měsíčních výdajích, absentovaly zde však údaje o tom, zda a případně jakým způsobem byly tyto informace ověřeny. Žalobkyně ani netvrdila, že by v případě žalovaného tyto informace ověřovala tím způsobem, že by si od žalovaného vyžádala dokumenty, na základě kterých by jeho tvrzení mohla ověřit. Žalobkyně pouze uváděla, tvrzené údaje porovnávala se statistickými a demografickými údaji, případně s údaji uváděnými jejími klienty. Žalobkyně nezjišťovala, zda žalovaný skutečně u daného zaměstnavatele pracuje a zda pobírá uváděný příjem, stejně tak ani neověřovala skutečné výdaje žalovaného. Pokud jde o výdaje na bydlení, z údajů tvrzených žalovaným je zřejmé, že tyto údaje jsou podhodnocené. Žalovaný uváděl, že žije v podnájmu, přičemž měsíční náklady na bydlení měly činit pouze 2 300 Kč. Žalobkyně sice pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného do výdajů žalovaného započetla částku 3 800 Kč, která by měla odpovídat statistickým údajům, ani tato částka však nemusela odpovídat realitě. Mezi další pravidelné výdaje pak žalovaný uvedl pouze splátky jiných úvěrů. Z uvedeného je patrné, že žalovaný neuvedl další nutné výdaje, které potřebuje na živobytí. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být žalobkyní ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet.

23. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. -149). Je nutné uvést, že již v poměrech , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v  , tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Ověření pravdivosti údajů tvrzených spotřebitelem nelze nahrazovat jejich porovnáním se statistickými či demografickými údaji. S ohledem na citovanou judikaturu je nutné trvat na jejich doložení.

24. Citovaná judikatura koresponduje i s judikaturou Soudního dvora, na kterou odkazovala žalobkyně ve svém vyjádření, dle které úvěruschopnost spotřebitele může být posouzena jen na základě informací uvedených spotřebitelem, a to za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a budou podepřeny doklady. Tyto však v daném případě opatřeny nebyly.

25. S ohledem na vše výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovanému úvěr poskytla, aniž by řádně zjistila a následně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Jinými slovy žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je žalovaný schopen poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně tak nedostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a nesplnila tak podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou.

26. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 19 924 Kč, kterou jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 14 532,13 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s  a o. z. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené ode dne podání žaloby, tj. od 6. 10. 2020, do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (o část výroku II. spočívající v zamítnutí žaloby i co do úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 14 732,13 Kč od 1. 2. 2020 do 5. 10. 2020 a co do úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 200 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení byl rozsudek v souladu s  doplněn rozhodnutím vyhlášeným dne 20. 5. 2021, a to z toho důvodu, že po vyhlášení rozsudku dne 26. 4. 2021 soud zjistil, že nebyl vyčerpán celý předmět řízení). Pokud žalovaný hradil splátky, které nebyly započteny na jistinu úvěru, ale na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy o úvěru (úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalovaného (uplatnění bezdůvodného obohacení jako obrany do výše žalované částky, vzájemný návrh) však soud ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení v částce 1 941,22 Kč, přičemž tato částka představuje 86,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 93,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 6,9 %). Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 15 608,63 Kč sestávající z 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby ( - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 1 941,22 Kč (tj. 86,2 % z částky 2 252 Kč) byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě ( ) a na zákonné platební místo ( ). Soud při určení výše nákladů aplikoval a. t., neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a popř. výší příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu a. t.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.