Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 943/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

V průběhu řízení o žalobě žalobkyně, podané u soudu 17.5.1995, navrhla žalobkyně J. H., aby soud připustil vystoupení dosavadní žalované M. N. z řízení s tím, že na její místo vstoupí J. N., narozený 20.9.1983, na něhož žalovaná M. N. převedla nemovitosti, o jejichž vydání v tomto sporu jde.

Usnesením Okresního soudu v Příbrami z 15.11.2001, čj. -184, bylo rozhodnuto, že soud připouští, aby žalovaná M. N. z řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. vystoupila, s tím, že na její místo vstoupí na místo žalované J. N. Žádnému z účastníků řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl s poukazem na ustanovení , že návrhu žalobkyně vyhověl, neboť z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že J. N. je na základě darovací smlouvy ze 4.9.2000 (účinné od 24.11.2000), uzavřené s žalovanou M. N., vlastníkem nemovitostí, převedených na něj žalovanou M. N.

O odvolání J. N. Krajský soud v Praze rozhodl usnesením z 18..2002, sp.zn. , tak, že se usnesení soudu prvního stupně mění a návrh na vstup J. N. do řízení na místo žalované M. N. byl zamítnut. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobkyní J. H. a. J. N. nemá žádný z těchto účastníků řízení právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uváděl, že po zahájení řízení v této právní věci byly sporné nemovitosti převedeny darovací smlouvou na J. N. vymezuje pasívní legitimaci v ustanovení tak, že je vázána na ten subjekt, který věc držel ke dni účinnosti ; proto měl odvolací soud za to, že převod nemovitosti, na niž byl uplatněn nárok na vydání podle , nemá za následek přechod povinnosti věc vydat podle uvedeného zákona na nabyvatele nemovitosti. Měl proto odvolací soud za to, že tu nejsou splněny zákonné předpoklady procesního nástupnictví podle ustanovení (ve znění ); dovolací soud tedy usnesení soudu prvního stupně změnil podle ustanovení . O nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení , a .

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 5.2.2002 a dovolání proti tomuto usnesení ze strany žalobkyně bylo podáno u Okresního soudu v Příbrami dne 2.4.2002 v soudu s poučením obsaženým v usnesení odvolacího soudu.

Dovolatelka navrhovala, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolatelka vytýkala, že ve svém rozhodování nebral odvolací soud v úvahu ustanovení , které bere zřetel i na to, že povinnými osobami jsou i osoby blízké osob povinných, na něž byla převedena věc, na jejíž vydání si oprávněná osoba činí nárok; J. N. je v daném případě ve vztahu k žalované M. N. osobou blízkou a na něho nemovitosti byly žalovanou převedeny účelově. Dovolatelka v odvolání uváděla, že svým dovolání „napadá z opatrnosti“ usnesení odvolacího soudu.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.

Také v bodu 15 uváděných přechodných ustanovení je odvolacím soudům uloženo projednat odvolání proti rozhodnutím soudů prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti (tj. před 1.1.2001), jako tomu bylo i v daném případě, a rozhodnout o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle ustanovení – ve znění před novelizací ).

Dovolání dovolatelky nebylo podáno v jednoměsíční lhůtě, jež byla stanovena v (ve znění před novelizací ), ale včasnost dovolání bylo tu nutno posoudit podle ustanovení a , věta druhá, (ve znění před novelizací ) jako dovolání podané včas vzhledem k nesprávnému poučení, obsaženému v písemném vyhotovení usnesení odvolacího soudu.

Přípustnost dovolání bylo třeba v daném případě posoudit podle ustanovení (ve znění před novelizací ), protože tu dovolání směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně.

Dovolatelka uplatňovala jako dovolací důvod, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).

Odvolací soud posoudil otázku řešenou jeho usnesením z 18.1.2002, sp.zn. , podle ustanovení (ve znění ) a podle ustanovení

Vzhledem k ustanovení bodu 17 přechodných ustanovení nedopadalo na otázku řešenou odvolacím soudem ustanovení (ve znění ), nýbrž bylo tu třeba aplikovat, jak již shora uvedeno, ustanovení a (ve znění před novelizací ).

Podle ustanovení povinnými osobami podle tohoto zákona ( a 2 téhož zákona) jsou ti, kdož věc, jež má být vydána oprávněné osobě (oprávněným osobám) drželi ke dni účinnosti uvedeného zákona (ke dni 1.4.1991). Z toho vyplývá, že pozbude-li povinná osoba kdykoli po účinnosti držby (vlastnictví) věci na základě nějakého právního úkonu, nemá tato skutečnost význam z hlediska důvodnosti nároku na vydání věci, neboť vymezení pasívní legitimace se v ustanovení váže na subjekt, který věc držel ke dni účinnosti

Při výkladu ustanovení a 2 vycházel odvolací soud ze slovního znění tohoto ustanovení a ze zcela převažujícího (v soudní praxi) výkladu a aplikace tohoto ustanovení.

Nemohl tedy dovolací soud přisvědčit názoru dovolatelky, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ve znění před novelizací ).

Potvrdil proto dovolací soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu jako věcně správné podle ustanovení a 5 (v již citovaném znění).

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů vynaložených účastníkem řízení J. N. k dovolání dovolatelky použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a (ve znění před novelizací ) ustanovení téhož právního předpisu; dovolací soud přihlížel k povaze otázky řešené rozhodnutím odvolacího soudu a k obsahu zmíněného vyjádření k dovolání dovolatelky, vyjadřujícímu stručně to, co už bylo uvedeným účastníkem řízení uváděno v řízení před odvolacím soudem v odvolacím řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 21. března 2003

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu