Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 20/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Marcelou Součkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 9 400,32 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč za období od 21. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do požadované částky ve výši 2 400,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 000 Kč od 12. 6. 2019 do 20. 11.2020, zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 2 520 Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta titul. jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč za období od 21. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do požadované částky ve výši 2 400,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 000 Kč od 12. 6. 2019 do 20. 11.2020, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 2 520 Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta [titul]. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 9 400,32 Kč spolu s příslušenstvím. Svůj nárok zdůvodnila s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne 14. 5. 2019 s žalovanou smlouvu o úvěru číslo. K uzavření smlouvy došlo s využitím prostředků komunikace

na dálku - internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně www.pujcka7.cz, kde žalovaná zvolila požadovanou výši úvěru a dobu splatnosti na Kalkulátoru (nástroj, který je k dispozici

na výše uvedené internetové stránce). Úvěrová smlouva je pak považována za uzavřenou

a akceptovanou ze strany úvěrujícího okamžikem, kdy dlužník obdržel výši úvěru, o kterou žádal na základě úvěrové smlouvy, a kterou převzal převodem na účet. Předmětem uvedené smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 400,32 Kč, a to ve lhůtě 28 měsíců (správně 28dnů). Úvěr ve výši

7 000 Kč byl žalované poskytnut na její bankovní účet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná podáním žádosti o uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně uznala, potvrdila a zaručila, že poskytla pravdivé, správné a úplné informace. Žalobkyně rovněž uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy o úvěru seznámena s podmínkami jeho čerpání prostřednictvím předsmluvního formuláře, ale i prostřednictvím samotné smlouvy a základních informací

o nabízených produktech. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěryschopnost žalované podle vnitřních kritérií, a to maximálním počtem tří závazků u jiných věřitelů ověřených interním systémem právní předchůdkyně žalobkyně, nezahájeným exekučním řízením, negativní lustrací v insolvenčním rejstříku. Při podání žádosti o poskytnutí úvěru bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů, došlo k lustraci v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Při posuzování úvěryschopnosti byla žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěru. Na základě výše uvedeného dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěryschopnosti žalované pochybovat. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila. Dne 4. 2. 2020 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení předmětné pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČO, na právnická osoba OÜ, registrační číslo. Následně došlo smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 k postoupení předmětné pohledávky

ze právnická osoba OÜ, na společnost právnická osoba, IČO. Nakonec došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 10. 2020 k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. O uvedené skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne

12. 11. 2020. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné částky ve výši 9 400,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7 000 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení. Žalovaná na předmětnou pohledávku ničeho neuhradila, ač byla předžalobně upomenuta.

2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 11. 3. 2021, č.j. -11, nechť soudu mj. uvede, jakým konkrétním způsobem splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 24. 3. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě. Uvedla, že má za to, že její právní předchůdkyně splnila zákonnou povinnost zkoumat úvěryschopnost žalované, pokud by však soud dospěl k opačnému závěru, má žalobkyně za to, že se žalovaná minimálně bezdůvodně obohatila na úkor právní předchůdkyně žalobkyně. Dále uvedla, že soud nemá přihlížet ke vzoru smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo smlouvě o úvěru číslo včetně splátkové kalendáře, neboť tyto byly k předmětné žalobě přiloženy technickou chybou.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobkyně vyjádřila svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, soud ve smyslu ustanovení , (dále jen „“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaná k výzvě ve lhůtě nevyjádřila, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

6. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 14. 5. 2019 včetně úvěrových podmínek, souhlasu se zpracováním osobních údajů, souhlasu se zpracováním osobních údajů pro marketingové účely, souhlasu se zpracováním osobních údajů pro účely nabízení obchodu a služeb a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovanou byla dne 14. 5. 2019 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 7 000 Kč, a to bezhotovostním bankovním převodem. Žalovaná se pak zavázala vrátit částku ve výši 7 000 Kč spolu s úrokem ve výši 193,32 Kč s tím, že byla dohodnuta úroková sazba ve výši 36 % ročně, a celkový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 207 Kč. Celková částka ke splacení tak činila 9 400,32 Kč. Žalovaná se zavázala v článku 3 úvěrové smlouvy splatit úvěr spolu s příslušenstvím do 28 dnů ode dne odeslání finančních prostředků, a to na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Dále žalovaná ve smlouvě prohlásila, že pečlivě zvážila, že uvedená smlouva a její uzavření odpovídá potřebám a finanční situaci žalované.

7. Z dokumentu„ úvěruschopnost úvěru číslo“ bylo soudem zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, který je povinna uhradit do 28 dní. Úrok za dobu úvěru činní 193,32 Kč a celková výše poplatku činní 2 207 Kč obec mzda žalované je ve výši 23 445 Kč. Měsíční závazky žalované činní celkem 8 500 Kč, tyto se skládají z částky 4 500 Kč, která je hrazena na splátku hypotéky, a z částky 4 000 Kč, která je hrazena na pronájem nemovitosti. Ostatní výdaje na telefon, jízdenky a podobně, jsou uvedeny v částce 0 Kč. Dále je zde uvedeno, že životní minimum je 3140 Kč. Žalovaná dle dokumentu žije v domácnosti o dvou osobách, které mají příjem.

8. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 5. 2019 bylo zjištěno, že z účtu společnosti právnická osoba byla na bankovní účet číslo bankovní účet odeslána částka ve výši 7 000 Kč.

9. Z přípisu právnická osoba, ze dne 29. 4. 2021 bylo soudem zjištěno, že majitel bankovního účtu číslo bankovní účet je právě žalovaná.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 2. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 10. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 11. 2020 a z podacího lístku ze dne 13. 11. 2020 bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti právnická osoba, IČO, na právnická osoba OÜ, následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 došlo k postoupení předmětné pohledávky ze právnická osoba OÜ na společnost právnická osoba Poté došlo k postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 10. 2020 ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 12. 11. 2020, který byl odeslán dne 13. 11. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť ji uvedený dluh uhradí do 7 dní ode dne obdržení dopisu.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 11. 2020 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byla žalovaná předžalobně upomenuta.

12. Soud podotýká, že nevycházel z důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 18. 10. 2018, vzoru smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo rozpisu splátek ze dne 18. 10. 2018, formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 10. 2018, souhlasu se zpracováním osobních údajů pro marketingové účely ze dne 18. 10. 2018, souhlasu se zpracováním ze dne 18. 10. 2018 a souhlasu s uchováním a postupováním osobních údajů ze dne 18. 10. 2018, když k výše uvedeným dokumentům na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že tyto byly k žalobě vygenerovány technickou chybou.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu , vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 7 000 Kč na její bankovní účet. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, a to tak, že sama žalovaná ve smlouvě potvrdila, že pečlivě zvážila, že uvedená smlouva a její uzavření odpovídá jejím potřebám a finanční situaci. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že čistá mzda žalované činní 23 445 Kč. Výše měsíčních závazků žalované činní celkem 8 500 Kč, tyto se skládají z částky 4 500 Kč, která je hrazena na splátku hypotéky, a částky 4 000 Kč, která je hrazena na pronájem nemovitosti. Ostatní výdaje na telefon, jízdenky a podobně činní 0 Kč. Žalovaná dle dokumentu žije v domácnosti o dvou osobách, které mají příjem. Žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně společnosti právnická osoba, IČO, na právnická osoba OÜ, následně došlo k postoupení předmětné pohledávky ze právnická osoba OÜ na společnost právnická osoba Nakonec došlo k postoupení pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 12. 11. 2020, který byl žalované odeslán dne 13. 11. 2020. Současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do 7 dní ode dne doručení výzvy.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 7 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů žalované, které jsou uvedeny v dokumentu“ úvěryschopst úvěru číslo“. Zde je uvedeno, že žalovaná má příjem ve výši 23 445 Kč. Výše jejích měsíčních závazků pak činní 8 500 Kč, z toho 4 500 Kč je hrazeno na splátku hypotéky a 4 000 Kč je hrazeno na pronájem nemovitosti. V dokumentu je uvedeno, že žalovaná nemá další výdaje, jako je úhrada za telefon, jízdné a podobně. Dále je uvedeno, že žalovaná žije v domácnosti s další osobou, která má též měsíční příjem (konkrétní částka není v dokumentu obsažena). Uvedené skutečnosti však nejsou doloženy žádnými listinami, jako je pracovní smlouva, nájemní smlouva, smlouva o hypotečním úvěru atd. V uvedeném dokumentu není ani uvedeno, že by si tyto skutečnosti právní předchůdkyně žalobkyně z příslušných dokumentů jakkoliv ověřovala. Nad to soud podotýká, že se jeví jako zcela nepravděpodobné, aby v dnešní době neměla žalovaná mobilní telefon a tedy ani žádné náklady na mobilní paušál či kredit (i v případech služebních telefonů si zaměstnanec musí ve většině případů hradit soukromé hovory sám). Z předložených dokumentů není ani patrné, že by právní předchůdkyně lustrovala žalovanou v registru bankovních či nebankovních dlužníků. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobně řádně nezkoumala majetkové poměry žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když je zcela očividné, že měsíční náklady žalované musí být daleko vyšší než částka 8 500 Kč.

23. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila úvěryschopnost žalované splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením § 588 o.z. Nad to soud podotýká, že sama žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 25. 3. 2021 uvedla, že pokud by soud dospěl k názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěryschopnost žalované, má za to, že se žalovaná minimálně bezdůvodně obohatila na úkor právní předchůdkyně žalobkyně.

24. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl jednak z úřední povinnosti ve smyslu o.z., neboť měl za to, že a je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouhé relativní neplatnosti smlouvy o zápůjčce za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, příjmení příjmení, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, právnická osoba, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, příjmení, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C‑ 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

25. S ohledem na to, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bankovním převodem částku ve výši 7 000 Kč na základě neplatné smlouvy o úvěru ze dne 14. 5. 2019, došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které je povinna vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalované výše uvedenou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právních předchůdkyň žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto vyhověl požadavku žalobkyně pouze částečně, a to co do částky ve výši 7 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období

od 21. 11. 2020 do zaplacení podle o.z. ve výši dle Žalobkyně požadovala úrok z prodlení za dobu od 12. 6. 2019 do zaplacení v zákonné výši, avšak vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu poprvé dopisem ze dne 12. 11. 2020, který byl žalované odeslán dne 13. 11. 2020. V dopise pak žalobkyně stanovila 7 denní lhůtu k zaplacení, která uplynula dne 20. 11. 2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení se zaplacením dluhu až

21. 11. 2020, v tuto dubu byl zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

26. S ohledem na shora uvedené pak soud zamítl žalobu co do částky 2 400,32 Kč jako nedůvodnou, neboť předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně má nárok pouze na vydání poskytnuté částky jakožto bezdůvodného obohacení, nikoliv dalších částek jako jsou předmětné poplatky ve výši 2 400,32 Kč. Soud žalobu zamítl i co do požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 7000 Kč od 12. 6. 2019 do 20. 11. 2020, když byla žalovaná poprvé vyzvána k vrácení částky ze strany žalobkyně až dopisem ze dne 12. 11. 2020 (viz odůvodnění pod bodem 25 tohoto rozsudku). Proto sodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení žalobkyně měla úspěch ve věci jen částečný, když byla úspěšná v částce 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč za období od 21. 11. 2020 do zaplacení (pro účely výpočtu nákladů řízení úrok z prodlení kapitalizován ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 7. 5. 2021, v souladu s  ve výši 266 Kč), tj. úspěch ve výši 68,2 %, a neúspěšná co do částky 2 400,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 000 Kč za období od 12. 6. 2019 do 20. 11. 2020, tj. ve výši 987 Kč, tedy neúspěch ve výši 31,8 %. Soud odečetl„ neúspěch“ žalobkyně od jejího úspěchu. S ohledem na to náleží žalobkyni náhrada 36,4 % jejích nákladů, které jí vznikly. Žalobkyně v řízení vynaložila náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a na zastoupení advokátem ve výši 4 500 Kč (odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč dle , , advokátního tarifu, ve spojení s , d) – převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka a spis žaloby, 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle a 4 advokátního tarifu (tj. celkem ve výši 900 Kč) a náhrada ve výši 1 134 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně podle a 3 Celkem tak náklady žalobkyně činily 6 924 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v předmětné věci úspěšná co do 36,4 %, uložil soud žalované povinnost uhradit jí náhradu nákladů řízení ve výši 2 520 Kč (po zaokrouhlení), a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ( o.s.ř) tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Nad to soud podotýká, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby, neboť skutečnosti v tomto podání uvedené již měly být obsahem bezvadné žaloby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).