Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2190/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., zastoupené advokátem, proti povinnému C. O., zastoupenému advokátem, prodejem nemovitostí pro částku 446.526,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. dubna 2002, č. j. -38, takto:

III. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 700,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce - advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 24. ledna 2001, č. j. -32, jímž okresní soud – výlučně s odůvodněním, že povinný svou povinnost vyplývající z exekučního titulu, a to ani částečně, nesplnil – jeho návrh na částečné zastavení výkonu rozhodnutí zamítl. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že podmínky pro částečné zastavení exekuce podle odst. 3 dány nejsou, a zdůraznil, že s ohledem na jediný důvod, pro nějž návrh na zastavení exekuce zamítl okresní soud, se ani on dalšími námitkami (ty byly – v návrhu i v odvolání – odůvodněny poukazem na ustanovení ) nezabýval.

Pravomocná usnesení soudů obou stupňů napadl povinný, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení písm. „c) a d)“ , a kterým uplatňuje dovolací důvod podle ; věc byla podle jeho názoru posouzena nesprávně proto, že soudy obou stupňů jeho návrh na částečné zastavení exekuce posuzovaly výlučně z hlediska ustanovení , aniž se přitom zabývaly jeho námitkou zřejmé nevhodnosti nařízeného způsobu výkonu rozhodnutí podle , odůvodněnou nepoměrem výše pohledávky oprávněné a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, jež je řádově desetkrát vyšší.

Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud se nejdříve zabýval tou částí dovolání, jíž povinný brojí proti rozhodnutí soudu prvního stupně.

Z ustanovení v platném znění (dále též jen „ “), podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, však vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.

Jelikož funkční nepříslušnost Nejvyššího soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení, které touto vadou trpí, v této části podle ustanovení zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. srpna 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000 pod poř. č. 45).

Pokud jde o dovolání proti usnesení krajského soudu, to není přípustné.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 – jež podle platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení ) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek pouze právních, navíc jen zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení založit nemohou). Jediným dovolacím důvodem, způsobilým založit přípustnost dovolání podle , je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Takový dovolací důvod však povinný neuplatnil. Samotný právní závěr soudů obou stupňů, že nezaplatil-li na úhradu pohledávky, k jejímuž vymožení byla exekuce nařízena, do 24. ledna 2001 nic (což povinný sám při jednání tohoto dne potvrdil), není důvodu pro zastavení výkonu rozhodnutí podle 268 odst. 1 písm. g/, odst. 3 , dovolatel nenapadl. Argumentuje-li tím, že se soudy nezabývaly jeho námitkou zřejmé nevhodnosti způsobu nařízené exekuce, pak tím ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovýto dovolací důvod je totiž dán mimo jiné i tehdy, jestliže v rozporu s ustanovením nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, tedy jestliže se jimi soud – ač byly tvrzeny – nezabýval.

Tento dovolací důvod však – i kdyby v souzené věci existoval – sám o sobě založit přípustnost dovolání způsobilý není, jelikož k vadám řízení podle dovolací soud přihlédnout (a to dokonce i z úřední povinnosti) sice musí, avšak pouze tehdy, je-li dovolání – jinak – přípustné (ustanovení ).

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení věty první a bez jednání ( věta první ) odmítl.

Protože dovolání bylo odmítnuto, má oprávněná podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Tyto náklady spočívají (v řízení o zastavení exekuce) v částce 625,-Kč představující odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ( , , ., , , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. /advokátní tarif/), – sníženou o 50 % podle vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady advokátů za poskytování právních služeb ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. března 2003

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu