Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 58/2021

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 3 388 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení o zaplacení částky ve výši 1 388 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 7.2.2020 do zaplacení.

III. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 103,11 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 2 000 Kč od 13.12.2019 do 6.2.2020, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 529,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta.

Odůvodnění:

I. Řízení o zaplacení částky ve výši 1 388 Kč, se zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 7.2.2020 do zaplacení. III. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 103,11 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 2 000 Kč od 13.12.2019 do 6.2.2020, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 529,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 27.11.2020 domáhala zaplacení částky 2 388 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) rámcovou smlouvu o úvěru na internetových stránkách www.express-credit.cz, vymezující podmínky žádosti žalované o úvěr a podmínky poskytnutí úvěru poté, co žalovaná vyplnila registrační formulář zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla, zaměstnavatele a emailové adresy. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet, jí byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Projev vůle žalované uzavřít rámcovou smlouvu byl učiněn uhrazením registračního poplatku na účet právní předchůdkyně žalobkyně, která následně se žalovanou uzavřela dne 20.2.2019 Smlouvu o úvěru číslo. Na jejím základě pak byly žalované poskytnuty v souladu s rámcovou úvěrovou smlouvou bezhotovostním převodem na účet peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, které byla povinna vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 000 Kč, představujícím poplatek za poskytnutí a zpracování úvěru vždy ve výši 500 Kč, a to v jediné splátce do 20.3.2019. V případě včasného splacení byla žalované poskytnuta sleva ve výši 500 Kč. Jelikož však žalovaná tomuto svému závazku nedostála, neboť ve sjednaném termínu splatnosti dlužnou částku ani zčásti neuhradila, dostala se do prodlení s její úhradou a byla tak povinna uhradit sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení. Smlouvou ze dne 4. 12. 2019 pak byla předmětná pohledávka postoupena s účinností ke dni 12. 12 2019 žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny v částce 2 000 Kč, dále poplatku ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty v částce 388 Kč (0,1 % denně z částky 2 000 Kč ode dne 21. 3. 2019 do 1. 10. 2019), a zákonný úrok z prodlení, a to jednak kapitalizovaný ve výši 103,11 Kč za dobu od 21.3.2019 do 30.9.2019 a dále z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 (ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky) do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani na základě zaslané předžalobní upomínky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně podáním ze dne 12.3.2021 vzala žalobu zpět co do částky ve výši 388 Kč představující smluvní pokutu a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 000 Kč (správně poplatku z úvěru) s tím, že nedisponuje důkazy k prokázání úvěryschopnosti žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ve smyslu , jak výše uvedeno, soud v tomto rozsahu řízení podle v tomto rozsahu zastavil podle (výrok I. rozsudku).

4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu , (dále jen „ “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně vyjádřeným již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Z dokumentu - Rámcová smlouva o úvěru s ECSP kódem anonymizována tři slova, Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 20.2.2019 a formuláře KILEF číslo bylo zjištěno, že tyto dokumenty obsahují identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalované. Podle těchto dokumentů si smluvní strany mezi sebou měly sjednat bezúčelový úvěr ve výši 2 000 Kč, který bude žalované poskytnut bezhotovostně dne 20.2.2019 na účet žalované č. bankovní účet. Splatnost úvěru byla stanovena na 20.3.2019 s tím, že žalovaná uhradí rovněž poplatek za zpracování úvěru a poskytnutí úvěru vždy ve výši 500 Kč. Pro případ prodlení žalované se splněním její platební povinnosti pak byla sjednána povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, místo podpisu je uvedeno z IP adresy adresa Součástí smlouvy je rovněž čestné prohlášení žalované, ve kterém mimo jiné uvedla, že její průměrný měsíční příjem za tři měsíce činil 20 000 Kč, finanční závazky a náklady na bydlení měly činit 4 500 Kč a že nemá žádné nesplacené dluhy ani závazky po splatnosti vůči bankám či jiným věřitelům.

6. Z oznámení o zadání domácí platby a historie transakcí právnická osoba – Servis 24 má soud za prokázané, že dne 20.2.2019 byly právní předchůdkyní žalobkyně poukázány peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet se zprávou pro plátce a příjemce„ Půjčka dle anonymizována tři slova celé jméno žalované s uvedením variabilního symbolu rodného čísla žalované a že žalovaná uhradila dne 18.2.2019 na účet právní předchůdkyně žalobkyně registrační poplatek ve výši 0,10 Kč se zprávou potvrzuji Sml. č. anonymizována tři slova.

7. Ze Žádosti o součinnost ze dne 8.3.2021 bylo zjištěno, že právnická osoba sdělila, že majitelem bankovního účtu č. bankovní účet byla v období od 1.1.2019 do 31.3.2019 celé jméno žalované, rodné číslo, adresa adresa žalované. Ze zaslaného výpisu z účtu vyplývá, že společnost právnická osoba poukázala dne 20.2.2019 žalované na účet částku 2 000 Kč a dále, že žalovaná měla na uvedeném účtu v měsíci únor a březen vždy záporný zůstatek, v měsíci lednu pak její příjem tvořila mzda ve výši 4 634 Kč, ostatní příchozí platby pocházely od společností poskytující spotřebitelské úvěry, jako právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, anonymizována tři slova, atd., kdy za tento měsíc žalovaná načerpala téměř 80 000 Kč.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.12.2019, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.1.2020 včetně podacího archu ze dne 22.1.2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku z úvěru za žalovanou žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informovala a zároveň ji vyzvala k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 9.11.2020 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, podle něhož právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované na podkladě úvěrové smlouvy sjednané s využitím prostředků komunikace na dálku, dne 20. 2. 2019 převodem na její účet částku 2 000 Kč se splatností do 20. 3. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí a zpracování úvěru v celkové výši 1 000 Kč. Žalovaná však svému závazku nedostála, neboť úvěr ani zčásti neuhradil, původní věřitel pak účtoval žalované pro tento případ sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z úvěrové jistiny. Následně byla předmětná pohledávka smluvně postoupena žalobkyni s tím, že byla vyčíslena na celkovou částku 3 388 Kč, sestávající z dlužné jistiny v částce 2 000 Kč, z poplatku ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 388 Kč. Žalobkyně dále nárokovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 103,11 Kč a dále jdoucí od 13.12.2019 z dlužné jistiny do zaplacení. Žalovaná pak nereagoval ani na předžalobní výzvu k plnění, je tedy se splněním své peněžité povinnosti v prodlení.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „ “), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „ “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle věta prvá , podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

17. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 2 000 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 Zosú je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalovaná v čestném prohlášení ke smlouvě uvedla, že má průměrný čistý měsíční výdělek ve výši 20 000 Kč a výdaje pak ve výši 4 500 Kč, a že nemá žádné nesplacené dluhy ani závazky po splatnosti. Žalobkyně však v tomto směru nepředložila žádné důkazy, neboť dle jejího sdělení žádnými nedisponuje. Z výpisů z účtu žalované je zřejmé, že žalovaná nabývala finanční prostředky prostřednictvím společností poskytující spotřebitelské úvěry, kdy takto konkrétně v měsíci lednu 2019 načerpala téměř 80 000 Kč. Následující dva měsíce se pak ocitla vždy v debetu. Z uvedeného tedy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalované ve smyslu § 86 odst. 2 Zosú.

18. Soud má tak za to, že tedy nebyla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované splácet úvěr před uzavřením smlouvy, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. Zosú ve spojení s ustanovením

19. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 /48/. Článek 8 směrnice č. 2008 /48/ ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, příjmení příjmení, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, právnická osoba, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

20. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalované částku 2 000 Kč, jedná se na straně žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Protože však právní předchůdkyně žalobkyně převedla svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni dle § 1879 a násl. o. z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o. z., dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 2 000 Kč, a proto co do této částky žalobě vyhověl (výrok II. rozsudku).

21. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky 2 000 Kč ve výši dle , tj. ve výši 9,75 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni až od 7.2.2020, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná byla poprvé vyzvána k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 20.1.2020, v níž jí byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dní od doručení. Výzva byla žalované odeslána 22.1.2020, a s ohledem na ust. má soud za to, že zásilka proto byla žalované doručena 27.1.2020 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dnem 6.2.2020 a ode dne následujícího je proto žalovaná v prodlení (výrok II. rozsudku). K tomuto datu činila sazba úroku z prodlení 10 % ročně, nicméně žalobkyně požadovala pouze 9,75 % ročně. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok III.).

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle a rovněž i s ohledem na ust. , 2. věta , když žaloba byla co do částky 1 388 Kč vzata zpět pro chování žalobkyně, která v tomto rozsahu vzala žalobu zpět z důvodu absence listinných důkazů k prokázání úvěryschopnosti žalované. Žalobkyně tak měla ve věci částečný úspěch. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta podle , písm. a) a d) ve spojení s  , odst. 1, bod 1 , advokátní tarif, za 2 úkony po 200 Kč (převzetí a příprava žaloby a sepis žaloby), odměnu za ½ úkonu za jednoduchou předžalobní upomínku podle , písm. h) vyhlášky po 100 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč podle , a dále odměnu podle , písm. d) vyhlášky za 1 úkon (částečné zpětvzetí žaloby) ve výši 1 000 Kč, a 1 paušální náhrada po 300 Kč podle vyhlášky a 21% DPH ve výši 441 Kč, celkem tak 2 941 Kč. Protože žalobkyně měla částečný úspěch v rozsahu 52,56 %, rozdělil soud náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu stran ve věci ve vztahu k celému předmětu řízení. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla původně částka 3 388 Kč, a nárok žalobkyně je oprávněný co do částky 2 000 Kč, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 47,43 % od jejího„ úspěchu“. Protože žalovaná ve sporu převážně neuspěla, uložil jí soud zaplatit poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně z částky 2 941 Kč, tedy částku 529,40 Kč, jak ve výroku IV. tohoto rozsudku uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).