Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 298/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyň: A) J. B., B) L. T., C) Z. M. a D) J. H., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) K. Š., zastoupenému advokátkou, 2) I. H. a 3) Z. H., 4) Ing. P. H. a 5) O. H., 6) Ing. Z. P. a 7) O. P., oběma zastoupeným advokátem, 8) A. C., a 9) H. C., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň a žalované 9) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. března 2002, č. j. -163, takto:

I. Dovolání žalobkyň se odmítá.

II. Dovolání žalované 9) se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Brno – venkov (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. prosince 1998, č. j. -81, určil, že pozemky parcelních čísel 1439, 1713, 1841, 1853 a 1938 v kat. území M., zapsané ve vložce č. 3513 pozemkové knihy, byly k 23. 12. 1978 z ideální ½ ve vlastnictví A. B. a k 24. 1. 1973 z ideální ½ ve vlastnictví A. B. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaných 1), 4), 5), 6), 7) a 9) rozsudkem ze dne 21. března 2002, č. j. -163, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části ohledně pozemků parcelních čísel 1439, 1841 a 1853 v kat. území M. změnil tak, že zamítl žalobu, aby soud určil, že tyto pozemky byly k 23. 12. 1978 z ideální ½ ve vlastnictví A. B. a k 24. 1. 1973 z ideální ½ ve vlastnictví A. B. Odvolání žalované 9) pro opožděnost odmítl a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně a žalovaná 9) dovolání.

Žalobkyně napadly rozsudek odvolacího soudu dovoláním vyjma výroků, jimiž bylo odmítnuto odvolání žalované 9) a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalovanou 9) a žalobkyněmi, a to z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Navrhly, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná 9) napadla rozsudek odvolacího soudu, pokud jím bylo odmítnuto její odvolání, z důvodů, že jí v průběhu řízení nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítala, že pošta jí rozsudek soudu prvního stupně nedoručovala způsobem předpokládaným v ve znění před novelou provedenou Z obsahu spisu nevyplývá, že by jí pošta 5. 3. 1999 doručovala písemnost do vlastních rukou a že téhož dne ji vyrozuměla o tom, že jí písemnost přijde doručit znovu 6. 3. 1999. Všechny předpoklady doručení rozsudku podle uvedeného paragrafu nebyly naplněny. Podle jejího názoru odvolací soud měl při počítání běhu lhůty k odvolání vycházet z data, kdy rozsudek převzala, nikoliv z fikce doručení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v jí napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní 2) až 7) se ztotožnili se závěry odvolacího soudu a navrhli zamítnutí dovolání žalobkyň.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté projednal a rozhodl o dovolání podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Po zjištění, že dovolání byla podána oprávněnými osobami, nejprve zkoumal, zda byla podána včas.

Podle účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 10. června 2002. Posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl 10. červenec 2002. Dovolání žalobkyň, podané osobně u soudu 5. srpna 2002, je tedy zjevně opožděné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyň podle a jako opožděně podané odmítl.

Dovolání žalované 9) bylo podáno včas a protože bylo shledáno také přípustným, Nejvyšší soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v tímto dovoláním napadené části podle a 3 a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Vadou podle , spočívající v tom, že účastníku řízení byla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem, dané řízení postiženo není, protože hodnotící úsudek, že odvolání žalované 9) je opožděné, nepředstavuje nesprávný „postup soudu v průběhu řízení“. Nejvyšší soud v usnesení z 8. 3. 2001, sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 339, svazek 4, zaujal právní názor, že „o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu jde jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli v samotném rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. Postupem soudu v průběhu řízení ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází, nikoli jeho vlastní rozhodovací akt, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. Spatřuje-li dovolatel vadu řízení v soudním rozhodnutí, nejde o případ podřaditelný pod ustanovení , vztahující se k nesprávnému postupu soudu“.

Další vady uvedené v žalovaná 9) nenamítala a ani z obsahu spisu se nepodává, že by k některé z uvedených vad došlo.

Odvolací soud při rozhodování o dovolání žalované 9) vycházel z údajů na doručence zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně doručované žalované 9), z nichž zjistil že rozsudek soudu prvního stupně byl žalované 9) doručen podle 10. 3. 1999, když po předchozí výzvě z 5. 3. 1999 byl 6. 3. 1999 uložen. Dovodil, že lhůta k podání odvolání žalované 9) začala běžet 11. 3. 1999 a uplynula 25. 3. 1999, zatímco žalovaná 9) odvolání podala osobně 1. 4. 1999, tedy opožděně.

Podle nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Při doručování poštou se místo, den a způsob doručení prokazuje zásadně doručenkou, kterou pošta vrací zpět odesílateli (odesílajícímu soudu). Příslušnou poštou vystavená doručenka zachycující postup při doručení, to znamená doručenka obsahující všechny náležitosti, které vyžaduje příloha č. 5 v bodech 18 až 20 tehdy platné ve znění , poštovní řád, tj. vyplněný údaj o výzvě doručovatele na určitý den s otiskem denního razítka a podpisem doručovatele, vyplněný údaj o dni uložení zásilky a otiskem denního razítka dne odeslání doručenky odesílajícímu s podpisem pověřeného pracovníka, má povahu veřejné y, tedy potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní uvedeno ( ).

Předmětná doručenka všechny uvedené náležitosti obsahuje a zjištění odvolacího soudu z hlediska má zcela oporu v obsahu této doručenky. Žalovaná 9) nesprávnost údajů na doručence v písemném odvolání ani jinak v průběhu odvolacího řízení nenamítala, ani netvrdila, že by se v místě doručování nezdržovala, přestože 18. 3. 1999 při vyzvednutí zásilky (rozsudku soudu prvního stupně) doručenku podepsala a s obsahem údajů na doručence tak musela být seznámena. S ohledem na ustanovení musela nabýt vědomost o tom, že třetí den ode dne uložení zásilky, nikoli den faktického převzetí zásilky, je dnem doručení. Tvrzení žalované 9), že ji pošta nevyrozuměla o tom, že jí přijde písemnost doručit znovu 6. 3. 1999 a že jí pošta rozsudek dvakrát nedoručovala, uplatněné teprve v dovolání, samo o sobě nemůže zpochybnit správnost údajů pošty na předmětné doručence a závěru odvolacího soudu o řádném doručení rozsudku soudu prvního stupně žalované 9) podle .

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud, pokud dospěl k závěru, že odvolání žalované 9) bylo podáno opožděně, a jako takové je podle odmítl, věc posoudil po právní stránce správně a dovolání muselo být podle zamítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobkyně a žalovaná 9) nebyly v tomto řízení úspěšné a žalovaným náklady nevznikly nebo nebyly účelně vynaložené, pokud se ve vyjádření nezabývaly především otázkou včasnosti dovolání žalobkyň ( , , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. března 2003

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu