Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 15/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

a rozhodl podle § 268 odst. 2 a § 270 odst. 2 tr. ř., takto:

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 2. 2002, čj. -193, pokud jím nebyl zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2001, čj. -165, a neobsahuje výrok o zrušení všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ani odkaz na pravomocný výrok o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. obsažený v rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 13. 3. 2001, čj. -123, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2001, čj. -165, byl v ustanovení § 35 odst. 1, odst. 2 tr. zák., porušen zákon v neprospěch obviněného J. Z.

Okresnímu soudu Plzeň-město se přikazuje, aby o chybějících výrocích rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 3. 2001, čj. -123, byl obviněný J. Z. uznán vinným trestnými činy omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 16. 9. 2000 v době kolem 2.30 hod. v P., u domu přepadl M. Č., kterou chytil zezadu za vlasy a za pas a tahal ji k zemi, zakrýval ji rukou ústa a fyzicky ji bránil vstoupit do domu, kde přechodně bydlí, když v dalším jednání mu svým příchodem zabránil přítel M. Č. Mgr. D. N., (skutek ad 1.) a že dne 24. 6. 2000 v přesně nezjištěné době v P., v bytě při návštěvě V. K., odcizil ke škodě J. K., dámský prsten v hodnotě 4.500,- Kč, dámský prsten v hodnotě 1.425,- Kč, dámský prsten v hodnotě 1.710,- Kč, dámský prsten v hodnotě 1.325,- Kč, dámský prsten v hodnotě 1.040,- Kč a řetízek v hodnotě 3.600,- Kč, vše v celkové hodnotě 13.510,- Kč, kteréžto věci později prodal neznámé osobě a takto získané peníze použil pro svoji potřebu (skutek ad 2.). Za to byl odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu 18 měsíců odnětí svobody, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. za použití § 58 odst. 1 tr. zák., za současného stanovení dohledu, podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. bylo vedle toho obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit J. K. způsobenou škodu ve výši 13.510,- Kč, když se zbytkem jejího nároku ji soud podle 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

Uvedený rozsudek však nenabyl právní moci v důsledku odvolání státního zástupce. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. října 2001, čj. -165, z podnětu tohoto odvolání napadený rozsudek zrušil ve výroku pod bodem 1) a ve výroku o trestu. Poté 1. podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. Z., při nedotčeném výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. odsoudil podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu 10 měsíců odnětí svobody, jehož výkon podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu 2 let.

2. Ohledně skutku pod bodem 1) výroku o vině napadeného rozsudku věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Na základě tohoto rozhodnutí ad 2. Okresní soud Plzeň-město projednal v potřebném rozsahu věc znovu v hlavním líčení a rozsudkem ze dne 6. 2. 2002, čj. -193, uznal obviněného J. Z. vinným trestným činem omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák., spočívajícího v tom, že dne 16. 9. 2000 v době kolem 2.30 hod. v P., u domu přepadl M. Č., kterou chytil zezadu za vlasy a za pas a tahal ji k zemi, zakrýval ji rukou ústa a fyzicky ji tak bránil v samostatném pohybu a snažil se ji vtlačit do domu, kde poškozená bydlí, zabránit ji, aby za pomoci zvonků přivolala pomoc, když v dalším jednání mu svým příchodem zabránil přítel M. Č. Mgr. D. N. Za to jej pak podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsoudil k souhrnnému trestu 18 měsíců odnětí svobody, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. za použití § 58 odst. 1 tr. zák. a za současného stanovení dohledu, podmíněně odložen na zkušební dobu tři a půl roku. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem 28. 8. 2002.

Proti posledně uvedenému pravomocnému rozsudku Okresního soudu Plzeň – město podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. Z. stížnost pro porušení zákona. S odkazem na ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. napadenému rozsudku vytýká, že při ukládání souhrnného trestu nezrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. , ve vztahu k němuž souhrnný trest ukládal. Byl tím v uvedeném ustanovení porušen zákon v neprospěch obviněného, neboť zůstal v platnosti výrok o trestu z citovaného rozsudku krajského soudu vedle nově uloženého souhrnného trestu. Navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. Z. v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., aby napadený rozsudek podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a dále postupoval podle § 270 odst. 1, popř. podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněného J. Z.

Podle § 35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v § 27 jako trest samostatný.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Uvedenými ustanoveními zákona se Okresní soud Plzeň- město při vydání napadeného rozsudku neřídil. V důsledku jeho pochybení, spočívajícího v tom, že podle § 35 odst. 2, věty druhé, tr. zák. nezrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2001, čj. -165, ve vztahu k němuž souhrnný trest ukládal a současně nezrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, výrazně poškodil obviněného J. Z., protože ten by, při stávajícím znění zmíněných rozsudků, musel vykonat nejen nově uložený souhrnný trest, ale i krajským soudem dříve uložený samostatný trest za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 3. 2001, čj. -123, když tento výrok o vině zůstal rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2001, čj. -165, nedotčen. V té souvislosti Nejvyšší soud poukazuje i na další nedostatek výroku o trestu napadeného rozsudku spočívající v tom, že v něm chybí jakýkoli odkaz na tento nedotčený výrok o vině, ačkoli právě podle něj byl souhrnný trest (správně) ukládán, když napadeným rozsudkem byl uznán vinným jenom trestným činem omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1 tr. zák., takže uložení trestu podle § 247 odst. 2 tr. zák. (bez odkazu na rozsudek, jímž byl uznán vinným tímto trestným činem) postrádá logiku a činí výrok o trestu nesrozumitelným. Povinnost uvádět ve výroku o úhrnném či souhrnném trestu výrok o vině nenacházející se ve stejném rozsudku, podle něhož se však trest ukládá, vyplývá ze zásad o ukládání trestu za více trestných činů, obsažených v ustanovení § 35 odst. 1, odst. 2 tr. zák.

S poukazem na tato zjištění vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem, pokud jím nebyl zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2001, čj. -165, a neobsahuje výrok o zrušení všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ani odkaz na pravomocný výrok o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. obsažený v rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 13. 3. 2001, čj. -123, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2001, čj. -165, byl v ustanovení § 35 odst. 1, odst. 2 tr. zák., porušen zákon v neprospěch obviněného J. Z. Na rozdíl od návrhu obsaženého ve stížnosti pro porušení zákona však Nejvyšší soud nepovažoval za nutné zrušit výrok o trestu napadeného rozsudku, neboť ten v zásadě, pokud jde o jeho obsah, není nesprávný, nýbrž toliko neúplný. Právu bude učiněno zadost, jestliže Okresní soud Plzeň – město v souladu s pokyny obsaženými v tomto rozsudku doplní svůj rozsudek ze dne 6. 2. 2002 o chybějící výroky, což se mu tímto podle § 270 odst. 3 tr. ř. přikazuje. Dále se okresnímu soudu připomíná, že je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 19. března 2003

Předseda senátu:

JUDr. Juraj M a l i k