Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 312/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný D. M. D. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. , uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 13. 7. 2000 kolem poledne v tržnici společnosti S. v P. v T. ulici u stánku č. G 9 nájemce T. T. V. nabízel k prodeji zboží, a to výrobky označené zn. ADIDAS – 32 ks souprav, 14 ks tepláků, 379 ks trik, 709 párů ponožek, 175 ks tašek, 73 párů bot, 135 ks slipů, 110 ks krátkých kalhot, 7 ks mikin, 3 ks bund a 12 ks ledvinek, dále výrobky označené zn. NIKE – 287 ks trik, 2 ks tepláků, 162 ks tašek, 77 párů bot, 17 ks krátkých kalhot, 17 ks souprav, 2 ks mikin, 7 ks top kompletů, 168 ks slipů a 1033 párů ponožek, dále 101 párů ponožek označených zn. FILA, 1 ks batohu označeného zn. O˘NEILL a 1 ks batohu označeného zn. CAT, tyto výrobky nabízel k prodeji za nápadně nízké ceny a nebyla k těmto výrobkům poskytnuta licenční práva k užívání předmětných ochranných známek.

Za to byl obviněný podle § 150 odst. 1 tr. zák. za užití § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 50 000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíce. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo současně vysloveno ochranné opatření v podobě zabrání věcí uvedených ve výroku tohoto rozsudku.

Citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 napadl obviněný D. M. D. odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. , podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis uvedeného usnesení byl obviněnému doručen podle otisku razítka vydávající pošty dne 12. 10. 2002, jeho obhájkyni a příslušnému státnímu zastupitelství dne 8. 10. 2002.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný D. M. D. dne 2. 12. 2002 prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného nebyly v dosavadním průběhu trestního řízení jednoznačně prokázány rozhodné okolnosti a naopak byly potvrzeny skutečnosti, které on sám uváděl. Tak bylo potvrzeno, že předmětný prodejní stánek neměl obviněný v nájmu a že ani zboží ve stánku mu nepatřilo. Jak se obviněný dále domnívá, svědecká výpověď, kterou soudy považovaly za stěžejní, nic neprokazuje. Obviněný také tvrdí, že se skutku nedopustil a jeho vina nebyla prokázána.

Závěrem podaného dovolání obviněný D. M. D. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10. Současně obviněný navrhl, aby ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o odložení výkonu rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného D. M. D. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda má podané dovolání všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného D. M. D. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl tento obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. I. S., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Městského soudu v Praze dne 2. 12. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu.

V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný poukazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci konkretizace dovolacího důvodu obviněný D. M. D. v dovolání uvedl, že se předmětného skutku nedopustil, jeho vina nebyla prokázána, nebyly dostatečně objasněny všechny rozhodné okolnosti a současně byla nesprávně hodnocena rozhodující svědecká výpověď. Existenci zmíněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje v nesprávných skutkových zjištěních učiněných ve věci dříve činnými soudy a v jimi provedeném hodnocení důkazů.

Jak ovšem vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu).

Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného D. M. D. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák.

Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného D. M. D. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nijak nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.

Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání obviněného D. M. D. vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci a v jimi provedeném hodnocení důkazů. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný D. M. D. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

O odložení výkonu napadeného rozhodnutí, jak se toho obviněný D. M. D. v dovolání domáhal, Nejvyšší soud nerozhodoval. Jednak totiž předseda senátu soudu prvního stupně neučinil v tomto směru návrh podle § 265h odst. 3 tr. řádu a jednak skutečnost, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b tr. řádu, pak vedla k závěru, že předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k odložení výkonu napadeného rozhodnutí ani postupem podle § 265o odst. 1 tr. řádu. Ostatně obviněný tento svůj návrh ani nijak blíže neodůvodnil a v dovolání neuvedl žádné okolnosti, které by u něj byly neslučitelné s výkonem uloženého peněžitého trestu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 19. března 2003

Předseda senátu:

JUDr. František P ú r y