Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 317/2003

U S N E S E N Í

t a k t o :

Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se p ř i k a z u j e Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. května 2002, sp. zn. , byl obviněný B. Z. uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle § 180 odst. 1 tr. zák., protože:

dne 19. 12. 2000 v době kolem 20.00 hodin v P., v přízemí svého bytu v pokoji, kdy před vchodem zapomněl hořící cigaretu v popelníku umístěném na stolku u postele, došlo v době kolem 23.00 hodin k požáru. Na místo byl povolán Hasičský záchranný sbor hl. m. P., bylo evakuováno 25 nájemníků domu, z toho D. S., J. J., L. K., paní F. a děti T. B., za pomocí dýchacích přístrojů a rodina pana J. Ž. pomocí speciální vysokozdvižné plošiny, dále došlo k poškození domu, kdy náklady na opravu a uvedení v předešlý stav dosáhly výše škody 415.840,- Kč. Z toho byla způsobena majiteli domu K. J. škoda ve výši 326.319,- Kč, J. J. škoda ve výši 34.953,- Kč, K. H. ve výši 6.140,- Kč, H. D. ve výši 5.682,- Kč, R. S. ve výši 10.970,- Kč, Mgr. D. S. ve výši 4.735,- Kč, T. B. ve výši 23.070,- Kč, J. Ž. ve výši 16.644,- Kč, P. J. ve výši 1.314,- Kč, J. S. ve výši 1.000,- Kč, ing. V. R. ve výši 250,- Kč, M. Š. ve výši 1.400,- Kč.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 180 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit Č. p., a. s., částku 85.557,- Kč, pojišťovně K., a. s., částku 247.848,- Kč, p. G., a. s., částku 16.640,- Kč a J. S. částku 1.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný B. Z. odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. , podle § 256 tr. řádu zamítnuto.

Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7 dne 27. 11. 2002, obviněnému B. Z. dne 30. 11. 2002 a jeho obhájci JUDr. V. V. dne 18. 2. 2003.

Proti usnesení Městského soudu v Praze 7 podal obviněný B. Z. prostřednictvím jmenovaného obhájce dne 6. 1. 2003 dovolání, které bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 7 doručeno dne 9. 1. 2003. Učinil tak z důvodu § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.

V podrobnostech uvedl, že dovolání směřuje výhradně proti rozhodnutí (nesprávně je uvedeno, že tak činí proti rozsudku) soudu druhého stupně a vysvětlil, že opatřením předsedy senátu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 6. 2002 mu byl podle § 251 odst. 2 tr. řádu ustanoven advokát JUDr. V. V. k odůvodnění odvolání a obhajování v odvolacím řízení. Obhájce odvolání odůvodnil, avšak veřejného zasedání u odvolacího soudu se nezúčastnil, neboť o něm nebyl vyrozuměn. V tom spatřuje jednak porušení ustanovení § 41 odst. 3 tr. řádu zaručující obhájci účast u všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný a jednak porušení ustanovení § 233 odst. 1 tr. řádu ukládající předsedovi senátu vyrozumět o veřejném zasedání též obhájce. V závěru navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí (nesprávně rozsudek) Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. ve výroku o vině a trestu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

V písemném vyjádření ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 1 NZo 87/2003, jež bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 21. 2. 2003, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musí Nejvyšší soud posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody zakotvené ve zmíněném ustanovení zákona. Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a odst. 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a ) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání, a procesní strana je tak zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť dovolatel v podstatě namítá, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, což nelze subsumovat pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, nýbrž pod dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265 odst. 1 písm. c) tr. řádu , který však obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku nezmiňuje. Navrhl v závěru, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného z důvodů § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, protože nelze napadenému rozhodnutí vytknout vadu, která by zakládala důvod dovolání zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Toto rozhodnutí může Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl nutný souhlas Nejvyššího státní zástupce.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu zákonodárce taxativně vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé.

Při posuzování těchto okolností Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.).

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného z jím namítaného dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je opodstatněné.

Podle písm. 1) tr. ř. ve znění , dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v až k) tr. ř. (ve znění ).

Ta část citovaného ustanovení, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, se na posuzovaný případ nevztahuje. O tento dovolací důvod by šlo jedině tehdy, pokud by odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř., tedy pokud by rozsudek obvodního soudu nebyl přezkoumán soudem druhého stupně z hledisek stanovených v § 254 odst. 1 tr. ř. a obviněnému byl tudíž odepřen přístup k odvolací instanci. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 však byl v odvolacím řízení meritorně přezkoumán podle § 254 odst. 1 tr. ř. a odvolání obviněného bylo Městským soudem v Praze zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné teprve po tomto přezkumu. Nejednalo se tedy o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání z procesních důvodů, proto, že by bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci předtím již výslovně vzala zpět (§ 253 odst. 1 tr. ř.), resp. proto, že by šlo o odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání (§ 253 odst. 3 tr. ř.).

Při posuzování otázky, zda se na projednávaný případ vztahuje ta část ustanovení tr. ř. ve znění , podle které dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku a v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v až k) tr. ř. ve znění , se Nejvyšší soud musel vypořádat především s tím, zda námitky dovolatele v obsahu dovolání uvedené na některý z uvedených důvodů dopadají, a pokud ano, zda je lze akceptovat, když tento konkrétní důvod v dovolání není zmíněn.

Z vymezení obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dovodil, že lze považovat tuto náležitost obsahu dovolání spočívající v odkazu na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu za splněnu. Dovolatel uplatnil jako dovolací důvod pouze § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, aniž by ještě ve vztahu k němu citoval i důvod spočívající v tom, že byl v řízení předcházejícím dán důvod uvedený v písmenech a) až k). V daném konkrétním případě přichází v úvahu dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, jehož existenci lze dovodit bez jakýchkoli pochybností z obsahu dovolání a z argumentace tam uvedené. Správné, úplné a ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu odpovídající by bylo, kdyby důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu byl v dovolání citován. Jestliže uveden není a je dostatečně argumentačně v dovolání rozveden, není nutné tuto okolnost považovat za takovou vadu dovolání, pro kterou by je bylo nutné odmítnout dle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu. Postačuje jen odkaz na zákonné ustanovení (jak vyžaduje § 265f odst. 1 tr. řádu) omezený pouze na dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nejde o nedostatek náležitostí obsahu dovolání a dovolací soud vzniklou neúplnost vysvětlil použitím analogie, když vycházel ze zásady uvedené v ustanovení § 59 odst. 1 tr. řádu, že podání se posuzuje vždy podle svého obsahu.

Jak je již výše rozvedeno, je v obsahu dovolání výstižně popsáno, v čem dovolatel shledává vadu napadeného rozhodnutí. Popisuje situaci, kdy obviněnému byl obvodním soudem ustanoven obhájce pro odůvodnění odvolání a obhajování v odvolacím řízení podle § 251 odst. 2 tr. řádu. Obhájce však nebyl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o odvolání před Městským soudem v Praze, a proto se tohoto jednání nezúčastnil a zúčastnit nemohl. Z dovolatelem rozvedené argumentace je zcela zřejmé, že uvedený nedostatek dopadá na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, neboť obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít.

Ustanovení § 251 odst. 2 tr. řádu bylo do trestního řádu zakotveno na základě novely č. , v souvislosti s novou konstrukcí odvolacího řízení při sledování posílení prvků apelace a rozšíření možnosti doplnit dokazování odvolacím soudem. Tím je otevřen i větší prostor pro možnost uplatnění obhajovacích práv obviněných v rámci odvolacího řízení, než tomu bylo před novelou tr. řádu. Proto, aby tato práva bylo možné řádně realizovat i u obviněných, kteří prozatím obhájce neměli, dává zákon možnost, aby předseda senátu posoudil, zda bude obviněný schopen bez obhájce v odvolacím řízení svá práva dostatečně uplatnit. Předseda senátu, vyžaduje-li to povaha projednávané věci, obviněnému pro takový případ ustanoví obhájce. Se zřetelem na povahu věci a i osobu obviněného, může uvážit, zda obhájce obviněnému ustanoví jen pro odůvodnění odvolání, a nebo i pro obhajování v odvolacím řízení. V praxi jde o případy, kdy s ohledem na podané odvolání a namítané vady je zřejmé, že obviněný není schopen reálně uplatnit své právo na obhajobu. V případě, že předseda senátu obhájce určí rozsah zastoupení obviněného i pro obhajování v odvolacím řízení, jde o obhajobu, kterou lze postavit na roveň obhajobě nutné ( tr. řádu). Probíhalo–li poté trestní řízení (a má se na mysli i odvolací řízení) bez přítomnosti takto ustanoveného obhájce, jde o vadu tohoto řízení, na níž dopadá dovolací důvod dle tr. řádu, který spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít a jde i v tomto konkrétním případě o porušení ustanovení o nutné obhajobě.

Nejvyšší soud z těchto důvodů nemohl dovolání obviněného odmítnout s odkazem na neexistenci dovolacího důvodu, neboť dovodil, že dovolací důvod je dán, a proto mohl podle § 265i odst. 3 tr. řádu přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a to v rozsahu a z důvodu v dovolání uplatněného.

Po tomto na základě přezkoumání Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v uvedeném případě je podané dovolání opodstatněné a jeho důvodnost dovozuje na podkladě těchto skutečností:

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. je zřejmé, že opatřením ze dne 11. 6. 2002 byl obviněnému B. Z., podle § 251 odst. 2 tr. řádu ustanoven k odůvodnění odvolání a obhajování v odvolacím řízení advokát JUDr. V. V., advokátní kancelář se sídlem P. Obhájci, obviněnému i státnímu zastupitelství bylo toto opatření řádně doručeno, jak o tom svědčí doručenky založené u č. l. 232. Poté, co takto ustanovený obhájce dne 21. 6. 2002 prostudoval spis, vypracoval odůvodnění odvolání, které Obvodnímu soudu pro Prahu 7 došlo dne 26. 6. 2002. Když Městský soud v Praze obdržel spis s odvoláním obviněného, dle referátu ze dne 13. 9. 2002 nařídil veřejné zasedání na 7. 10. 2002. Předvolal k němu obviněného, Městského státního zástupce a poškozené. Dle protokolu o tomto veřejném zasedání, které se konalo dne 7. 10. 2002, lze zjistit, že bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, protože ten se nedostavil bez omluvy, ač byl řádně a včas předvolán a byly splněny zákonné podmínky § 263 odst. 4 tr. řádu. Obhájce přítomen veřejnému zasedání nebyl. Při tomto veřejném zasedání bylo vyhlášeno dovoláním napadené rozhodnutí.

Z obsahu spisu je patrno, že obhájci poté, co vypracoval a podal ve stanovené lhůtě odůvodnění odvolání, nebylo umožněno, aby v rozsahu, jak byla obhajoba vymezena opatřením, jímž byl ustanoven k zastupování obviněného Z., vykonával své povinnosti a hájil v odvolacím řízení práva svého klienta jak zakotvuje ustanovení § 41 tr. řádu, § 263 odst. 3 tr. řádu. Nebyl vyrozuměn o konání veřejného zasedání a tudíž se ho neúčastnil a nebyl proto přítomen vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu. (Rozhodnutí odvolacího soudu mu bylo doručeno dne 18. 2. 2003, tedy až poté, co již vypracoval dovolání, s nímž byl spis dne 10. 2. 2003 předložen Nejvyššímu soudu, který zjistil nedostatek v doručení rozhodnutí II. stupně obhájci a spis vrátil k odstranění této vady zpět bez věcného rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 7).

Ustanovení § 251 odst. 2 tr. řádu, jak je již shora poznamenáno, zakotvuje mimo jiné, že předseda senátu, jestliže si obviněný sám obhájce nezvolil a nevedla–li předchozí snaha soudu (míněno prvního stupně) k odstranění vad odvolání k nápravě, ustanoví mu obhájce za účelem jen odůvodnění odvolání anebo i obhajování v odvolacím řízení.

Obhájce byl obviněnému ve smyslu § 251 odst. 2 tr. řádu ustanoven pro oba tyto případy. Odůvodnění odvolání splnil a obvodní soud v tomto směru nikterak při zajištění obhajoby obviněného nepochybil a dovoláním není v tomto směru také nic vytýkáno. Těžištěm dovolání je skutečnost, že obhájci nebylo umožněno, aby obhajobu obviněného zajistil v odvolacím řízení, pro které byl ustanoven.

Obhajování v odvolacím řízení zcela nekoresponduje s dosavadním (míněno před účinností ) chápáním obhajoby, jak ji vymezuje ustanovení a tr. řádu. Přesto, jak již bylo výše rozvedeno, pokud je v ustanovení obhájce předsedou senátu rozsah obhajoby takto vymezen, jde o obhajobu deklarovanou rozhodnutím předsedy senátu a tudíž má stejný procesní význam jako obhajoba nutná, která dle tr. řádu je též vázána na ustanovení obhájce předsedou senátu, který, pominou–li její důvody, takové ustanovení i sám zruší. Zahrnuje kromě povinnosti výzvy a povinnosti poučení i povinnost zajistit kvalifikovanou právní pomoc nejen pro odůvodnění odvolání, ale i pro obhajování před odvolacím soudem. S obhájcem takto ustanoveným jedná předseda senátu stejně jako s obhájcem, který již obviněného zatupoval v době podání odvolání. Tím je nepochybně míněn obhájce ať již zvolený ( tr. řádu) nebo ustanovený ( tr. řádu). Proto také je takovému obhájci nutné přiznat práva a povinnosti vyplývající z ustanovení tr. řádu. Významná jsou pro toto konkrétní řízení ta práva obhájce, jak je zakotvuje ustanovení , 3 tr. řádu. Kde je obhájce oprávněn činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky. V řízení před soudem je oprávněn zúčastnit se všech úkonů, kterých se může zúčastnit obviněný.

Podle těchto zákonných pravidel má obhájce obviněného i v odvolacím řízení prostor pro uplatnění práv obviněného. Pokud se obhájce nemohl veřejného zasedání účastnit, nemohl zajišťovat všechna práva obviněného a nemohl dostát svým povinnostem, k nimž je ze zákona povinován.

Nejvyšší soud vzhledem ke všem těmto skutečnostem dospěl k závěru, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. , bylo vydáno na základě řízení, v němž bylo porušeno právo na obhajobu obviněného B. Z., když bylo veřejné zasedání dne 7. 10. 2002 konáno bez přítomnosti obhájce, který mu byl předsedou senátu postupem dle § 251 odst. 2 tr. řádu ustanoven. Obviněný tak neměl obhájce v odvolacím řízení, ač ho podle ustanovení § 251 odst. 2 tr. řádu měl mít. Proto, po zjištění, že dovolání je opodstatněné, Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2002, sp. zn. , a současně také zrušil podle § 265k odst. 2 tr. řádu další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

Po zrušení uvedeného rozhodnutí se trestní věc obviněného B. Z. vrací do stadia po podání odvolání obviněným do rozsudku soudu prvního stupně. Povinností odvolací soudu bude, aby v souladu s ustanovením § 251 odst. 2 tr. řádu respektoval, že obhájce byl obviněnému ustanoven i pro řízení před odvolacím soudem, ve věci nařídil veřejné zasedání při dodržení ustanovení § 233 tr. řádu i ve vztahu k obhájci JUDr. V. V. a umožnil mu realizaci zákonem mu daných práv.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání n e n í s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 19. března 2003

Předseda senátu: JUDr. Zdeněk Sovák

Vypracovala:

JUDr. Milada Kodysová