Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

255 C 41/2018

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 79.797 Kč

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 34.140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34.140 Kč od 17. 7. 2018 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši

43.560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43.560 Kč od 17. 7. 2018 do zaplacení a zaplacení úroku ve výši 20 % ročně z částky 64.054.98 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 11. 2017 dosáhne částky 232.934 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 34.140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34.140 Kč od 17. 7. 2018 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 43.560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 43.560 Kč od 17. 7. 2018 do zaplacení a zaplacení úroku ve výši 20 % ročně z částky 64.054.98 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 11. 2017 dosáhne částky 232.934 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 7. 2018 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 79.797 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 79.797 Kč od 17. 7. 2018 do zaplacení, částku ve výši 18.139,40 Kč a úrok ve výši 89,28 % ročně z částky 64.054,98 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 11. 2017 dosáhne částky 232.934 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru

číslo (dále jen jako„ Smlouva“), na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 67.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši

5.392 Kč. Úroková sazba činila 136,59 % ročně. Schopnost žalované hradit řádně úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladu o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázi příjmení a anonymizováno. Žalovaná podmínky Smlouvy neplnila řádně, kdy žalobci byly uhrazeny pouze následující částky: částka ve výši 5.400 Kč dne 21. 3. 2017, částka ve výši 5.392 Kč dne 27. 4. 2017, částka ve výši 5.384 Kč dne 26. 5. 2017, částka ve výši 5.392 Kč dne 28. 6. 2017, částka ve výši 5.392 Kč dne 26. 7. 2017 a částka ve výši 5.400 Kč dne 20. 10. 2017. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 Smlouvy v celkové výši 1.497 Kč, právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši

600 Kč a následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3 Smlouvy. Žalovaná se přitom dostala do prodlení s úhradou splátky číslo splatné dne 22. 9. 2017, a ke dni 26. 11. 2017 došlo k zesplatnění celého úvěru a žalovaná byla povinna uhradit částku (novou jistinu úvěru) ve výši 78.200 Kč nejpozději v den zesplatnění. Žalovaná byla dále dle bodu 6.5 Smlouvy povinna uhradit žalobci i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, kterou žalobce požaduje ve výši 18.139,40 Kč kapitalizované ke dni 17. 7. 2018. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku žalobci dosud neuhradila.

3. Žalovaná se k žalobou uplatněnému nároku obsáhle vyjádřila v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne 4. 2. 2020, kde (stručně řečeno) uvedla, že Smlouva je absolutně neplatná. Podle žalované Smlouva zakládá nerovnoměrné podmínky vztahu obou stran, ujednání o úroku z úvěru je v rozporu s dobrými mravy a lichvářské, kdy výše úrokové sazby mnohokrát převyšuje úrokové sazby bankovních institucí. Smlouva je typem formulářové smlouvy, byla připravena předem, bez možnosti žalované do znění Smlouvy zasahovat. Žalovaná namítla, že žalobce nepostupoval zodpovědně a obezřetně při posouzení schopnosti žalované splácet,

a i z tohoto důvodu je Smlouva neplatná. Pokud by si žalobce ověřil další půjčky žalované, jejichž splátky výrazně převyšovaly její příjmy, muselo by mu být jasné, že žalovaná nebude schopna úvěr platit. U smluvních pokut žalovaná namítla, že jejich souhrn představuje nepřiměřené zajištění a ujednání o nich je pro rozpor s dobrými mravy neplatné. Dále žalovaná poukázala na nedostatek vážnosti vůle a uvedla, že Smlouvu uzavřela v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, kdy se nacházela ve špatné finanční situaci, která na ni doléhala takovým závažným způsobem, že bez svobodného utváření vůle uzavřela jí újmu působící smlouvu, kterou by za normálních okolností jako neprospěšnou neuzavřela.

4. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 23. 3. 2020 vzal žalobce žalobu ohledně zaplacení částky ve výši 1.497 Kč (smluvní pokuty dle čl. 6 Smlouvy), ohledně zaplacení částky ve výši 600 Kč (náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dle čl. 6 Smlouvy), ohledně zaplacení částky ve výši 18.139,40 Kč (smluvní pokuty dle čl. 6 Smlouvy) a ohledně zaplacení úroku ve výši 69,28 % ročně z částky 64.054,98 Kč od 28. 11. 2017 do zaplacení zpět. Řízení v těchto částech bylo zastaveno na základě usnesení Městského soudu v obec č. j. číslo jednací ze dne 20. 5. 2020, které nabylo právní moci dne 24. 6. 2020.

5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Dne 16. 2. 2017 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena Smlouva

o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 67.000 Kč, který byl dne 7. 2. 2017 na označený bankovní účet č. bankovní účet žalované poskytnut. Žalovaná se na základě této smlouvy zavázala uhradit poskytnutý úvěr prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši 5.392 Kč. Celková částka splatná žalovanou činila 194.112 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 136,59 % ročně. Návrh Smlouvy byl ze strany žalované podepsán dne 2. 2. 2017. Žalovaná současně převzala Předsmluvní formulář vztahující se ke Smlouvě a Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a podepsala Prohlášení klientů. Ze strany žalobce byl návrh Smlouvy akceptován dne 7. 2. 2017. Podle ujednání obsaženého v čl. 1 je Smlouva uzavřena v okamžiku doručení oznámení o schválení úvěru klientovi. V rámci Smlouvy bylo dále ujednáno, že v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru; že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů, vznikne žalované povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitla v prodlení, a dále povinnost nahradit žalobci účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč u každé splátky, u které se ocitla v prodlení o délce 15 dnů; a že v případě prodlení s úhradou částky odpovídající po zesplatnění nové jistině úvěru vznikne žalované povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně (Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru ze dne 7. 2. 2017, Předsmluvní formulář ze dne 2. 2. 2017, Prohlášení klientů - Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne 2. 2. 2017, Doklad o vyplacení úvěru ze dne 7. 2. 2017). Analýzu schopnosti splácet úvěr provedl žalobce dne 7. 2. 2017 s poznámkou„ inkaso – nedoloženo“, přičemž vycházel z údajů vyplněných úvěrovým poradcem, podle nichž je žalovaná od 1. 1. 2006 zaměstnána u společnosti právnická osoba, bydlí ve vlastním bytě, její pravidelný čistý měsíční příjem činí 18.000 Kč, celkové výdaje poté 7.730 Kč, z toho částka ve výši 3.410 Kč na výdaje žalované, částka ve výši 2.500 Kč na dítě žalované a částka ve výš 1.820 Kč na bydlení (nájemné, inkaso); žalovaná nespoří a nehradí žádné splátky; volné zdroje žalované činí 10.270 Kč. Dne 30. 1. 2017 byla žalovaná hledána v registru příjmení (Hodnocení klienta ze dne 2. 2. 2017, Výpis záznamů z registru příjmení ze dne 30. 1. 2017). Dopisem ze dne

8. 2. 2017 oznámil žalobce žalované, že návrh na uzavření Smlouvy ze dne 2. 2. 2017 byl akceptován a úvěr v celkové výši 67.000 Kč byl schválen. Přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých 36 měsíčních splátek ve výši 5.392 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 22. 3. 2017, poslední splátka poté dne 22. 2. 2020. Oznámení bylo žalované doručeno dne 16. 2. 2017 (Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne 8. 2. 2017). Žalobce dne 22. 9. 2017 vyzval žalovanou k úhradě splátek číslo číslo; dne

23. 10. 2017 poté k úhradě splátek číslo číslo dne 22. 11. 2017 k úhradě splátek číslo číslo číslo. Současně byla žalovaná ve všech třech případech upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. K zesplatnění všech závazků žalované ze Smlouvy došlo dne 26. 11. 2017, a to pro prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, zesplatnění bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26. 11. 2017. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 80.297 Kč (Výzva k zaplacení ze dne 22. 9. 2017, Výzva k zaplacení ze dne 23. 10. 2017, Výzva k zaplacení ze dne 22. 11. 2017, Oznámení ze dne 26. 11. 2017). Podle karty klienta byla žalované vyplacena částka ve výši 67.000 Kč, žalovaná splatila částku v celkové výši 32.860 Kč, k doplacení zbývala částka ve výši 148.160 Kč (příjmení klienta číslo ze dne 17. 7. 2018). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem zástupkyně žalobce ze dne 28. 6. 2018, předaným k poštovní přepravě dne 29. 6. 2018, k úhradě byla stanovena lhůta 15 dnů ode dne odeslání výzvy (Předžalobní výzva ze dne 28. 6. 2018). Na základě Smlouvy o nájmu bytu ze dne 1. 8. 2016 je žalobkyně nájemkyní bytové jednotky číslo v domě na ulici ulice a číslo v obec, k.ú. část obce. Výše nájemného a záloh na služby činí částku v celkové výši 14.500 Kč měsíčně (Smlouva o nájmu bytu ze dne 1. 8. 2016). Žalobkyně je od srpna roku 2007 zaměstnána u právnická osoba, spol.

s r.o. Výše jejího čistého měsíčního příjmu činila podle potvrzení ze dne 31. 1. 2017 v posledních třech měsících částka, částka a částka (Potvrzení o příjmu ze dne

31. 1. 2017). Žalobkyně byla v evidenci uchazečů o zaměstnání evidována v době od 4. 1. 2013 do 2. 9. 2018, přičemž podpora v nezaměstnanosti jí byla poskytována v době od datum do datum (Potvrzení Úřadu práce České republiky ze dne datum). Žalobkyně dne 16. 7. 2018 a dne 22. 10. 2018 požádala žalobce o snížení splátek, a to na částku ve výši 500 Kč měsíčně (Žádosti

o snížení splátek ze dne 16. 7. 2018 a ze dne 22. 10. 2018).

6. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy uzavřené dne 16. 2. 2017 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 67.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši 5.392 Kč. Celková částka splatná žalovanou činila 194.112 Kč. Úroková sazba činila 136,59 % ročně. Návrh Smlouvy byl žalovanou podepsán dne 2. 2. 2017. Analýza schopnosti splácet úvěr byla provedena dne 2. 2. 2017 z údajů sdělených žalovanou a doložených občanským průkazem a potvrzením zaměstnavatele. Návrh smlouvy byl žalobcem akceptován, úvěr byl dne 7. 2. 2017 schválen a poskytnut, oznámení o schválení úvěru bylo žalované doručeno dne 16. 2. 2017. Pro prodlení žalované s úhradou sedmé splátky o délce 65 dnů došlo dne 26. 11. 2017 k zesplatnění všech závazků žalované vyplývajících ze Smlouvy. Žalovaná uhradila žalobci částku v celkové výši 32.860 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle , (dále jen jako„ “). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí

8. Podle ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle ustanovení kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 16. 2. 2017 byla mezi žalobcem jakožto úvěrujícím a žalovanou jakožto úvěrovanou uzavřena Smlouva

o úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení a násl. . Na základě této Smlouvy poskytl žalobce žalované dne 7. 2. 2017 peněžní prostředky ve výši 67.000 Kč. Žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaná poté jakožto spotřebitelka. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 1. 4. 2015). Žalovaná v rámci jednání o poskytnutí úvěru uvedla, že bydlí ve vlastním bytě, její čisté měsíční příjmy činí 18.000 Kč a její měsíční výdaje činí 7.730 Kč,

z čehož 3.410 Kč činí výdaje samotné žalované, 2.500 Kč výdaje dítěte žalované a 1.820 Kč činí náklady na bydlení (nájemné, inkaso). Žalovaná poskytla žalobci kopii občanského průkazu

a potvrzení zaměstnavatele (pokud žalobce tvrdil, že solventnost žalované posoudil i na základě výpisů z bankovního účtu, tyto výpisy soudu nepředložil). Tvrzení o bydlení ve vlastním bytě

a tvrzení o výdajích žalovaná nijak nedoložila, přičemž zejména částka uváděná v části„ nájemné, inkaso“, tj. částka v celkové výši 1.820 Kč, budí na první pohled, a i bez dalšího zkoumání (které se však u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá), důvodné pochybnosti o její pravdivosti, a to i v případě, že by žalovaná ve vlastním bytě bydlela (což ve skutečnosti nebydlela). O tom, že tuto část žalovaná žalobci nijak nedoložila, ostatně svědčí

i zapsaná poznámka žalobce„ inkaso – nedoloženo“. Konkrétními výdaji samotné žalované (např. náklady na stravu, ošacení, hygienu) se žalobce vůbec nezabýval. Žalobce se tak pouze formálně spokojil s příjmy a s tvrzenými výdaji; údaje o bydlení si od žalované doložit nenechal a prověřováním výdajů žalované se nezabýval. Tyto okolnosti je nutno akcentovat zejména v té souvislosti, že ve skutečnosti žalovaná bydlela v nájemním bytě a jen výše nájemného a záloh na služby činila částku ve výši 14.500 Kč měsíčně. Navzdory tomu žalobce dne 7. 2. 2017 (tj. pět dní po podpisu návrhu Smlouvy ze strany žalované) úvěr ve výši 67.000 Kč schválil a téhož dne žalované i poskytnul. Žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil. Žalobce nemohl přehlédnout rozpory mezi tvrzením žalované a doloženými skutečnostmi, což ostatně i sám konstatoval. Žalobce tak poměry žalované do hodnocení klienta sepsal pouze formálně, aniž by se zabýval prověřením výdajů žalované a tyto položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy žalobce před uzavřením Smlouvy spokojil pouze s negativním výsledkem v registru příjmení a s objektivně nedoloženým prohlášením žalované

o jejich výdajích, které žádným způsobem neověřil, tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Pokud žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona

o spotřebitelském úvěru a na ustanovení pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019).

16. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smlouvy, a to zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (ustanovení )

a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitelky (ustanovení ). V tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částky poskytnuté žalobcem (tj. 67.000 Kč) a výší částky, které se žalobci za poskytnutí úvěru mělo dostat (tj. 194.112 Kč) během relativně krátké doby (tj. 36 měsíců); ujednání o lichevním úroku z úvěru ve výši 136,59 % ročně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 8. 4. 2003), na jehož neplatnosti nemohlo ničeho změnit ani to, že žalobce následně požadoval„ pouze“ úrok ve výši 89,28 % ročně a po částečném zpětvzetí ve výši 20 % ročně; jakož i další řadu ujednání vychýlených ve prospěch žalobce, a naopak v neprospěch žalované (ujednání o smluvních pokutách, ujednání o automatickém zesplatnění apod.).

17. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege),

a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné Smlouvy předmět úvěru převzala (čerpala po 7. 2. 2017 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 67.000 Kč), je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení a násl. ). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaná uhradila žalobci toliko částku v celkové výši 32.860 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 67.000 Kč)

a částkou již vrácenou (tj. 32.860 Kč). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 34.140 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením povinna zaplatit z této částky i úrok z prodlení, přičemž výše úroků z prodlení vychází z Ve zbývajícím rozsahu (tj. ohledně zaplacení částky ve výši 43.560 Kč s příslušenstvím včetně požadovaného smluvního úroku) soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnul.

18. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 14. 4. 2021, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 308.931 Kč (79.797 Kč + 17.652 Kč + 18.139 Kč + 193.343 Kč). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 41.692 Kč (34.140 Kč + 7.552 Kč), ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, jakož i výrokem usnesení zdejšího soudu č.j. -166 ze dne 20. 5. 2020, tj. částkou ve celkové výši 267.239 Kč (43.560 Kč + 9.636 Kč + 18.139 Kč + 2.097 Kč + 464 Kč + 193.343 Kč), ohledně které byla žaloba zamítnuta a ohledně které vzal žalobce žalobu zpět, aniž by se tak stalo pro chování žalované (ustanovení ). Žalobce byl proto úspěšný v 13,5 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 86,5 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobce, by žalovaná měla právo na náhradu 73 % účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Městského soudu v obec.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.