Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 230/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. , byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem vydírání podle , odst. 2 písm. b), c) tr. zák. (bod 1/ výroku rozsudku) a pokusem trestného činu padělání a pozměňování veřejné y podle tr. zák. k tr. zák. (bod 2/ výroku rozsudku).

Trestného činu podle bodu 1/ se dopustil podle výroku rozsudku tím, že „dne 10.6.2001 kolem 16.30 hodin v O.-K. na na fotbalovém hřišti společně se spoluobviněnými T. J. a P. V. stíhanými samostatně, násilím vtáhl P. K. do osobního vozidla značky Oltcit, poté, co po něm požadoval finanční částku ve výši 96.000,- Kč, když poškozený mu dlužil toliko částku 2.000,- Kč, kterou si půjčil dne 5.6.2001 a měl ji vrátit do 3 dnů, přičemž obviněný T. J. jej kopl kolenem do obličeje a hrudníku, uchopil za vlasy a za pomoci ostatních obviněných ho tahali do vozidla a obviněný J. J. požadoval neustále vrácení dlužné částky, v průběhu jízdy mu omotal na zápěstí levé ruky kovový řetěz, druhým koncem řetězu ho držel, vyhrožoval mu zabitím, vulgárně mu nadával a opakovaně ho bil pěstí po obličeji, nakonec mu vystřelovacím nožem uřezal cop vlasů a vyhodil z auta a před obcí K., na ul. N. jej vytáhl z auta ven a za řetěz ho táhl k závoře, ke které ho přivázal a vystřelovacím nožem mu řezal ukazováček levé ruky a nutil poškozeného, aby mu slíbil, že mu do 2 dnů přinese finanční částku 17.000,- Kč, což poškozený mu ze strachu slíbil, a P. K. způsobil zhmoždění tváře vlevo, řeznou ránu na druhém prstě levé ruky s následnou dobou léčení v délce nejméně 14-ti dnů.“

Pokus trestného činu podle bodu 2/ spáchal podle výroku rozsudku tím, že „dne 22.8.2001 kolem 15.30 hodin v O.-K. v objektu Obvodního oddělení Policie ČR O. měl u sebe padělaný občanský průkaz znějící na jméno R. V., na kterém byla vylepena fotografie obžalovaného J. J.“

Za to byl podle § 235 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 4 roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen podle § 57a odst. 1 tr. zák. trest zákazu pobytu na území města O. na 3 roky a podle § 55 odst. 1 písm. b) tr. zák. trest propadnutí věci, „a to občanského průkazu na jméno R. V. s fotografií obžalovaného“.

Z podnětu odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. , tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil ve výroku o trestu zákazu pobytu, jinak je ponechal nezměněné. Předmětný rozsudek nabyl právní moci dne 13. 9. 2002 (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).

Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný J. J. dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Dovolání směřuje proti výroku, jímž soud druhého stupně „potvrdil správnost rozhodnutí soudu I. stupně o vyslovení viny a uložení trestu za spáchání trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) TZ“. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v dovolání nepřesně uvedeno ustanovení § 265b písm. g/ tr. ř.).

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel především vytknul soudu druhého stupně, že zamítl jeho návrh na doplnění dokazování výslechem policistů Obvodního oddělení Policie ČR v O.-K., kteří měli vypovídat k tomu, zda byly na poškozeném po podání trestního oznámení patrné známky poranění, a k obsahu sdělení poškozeného stran jízdy autem v den spáchání trestného činu. Tento důkaz nebyl přes opakované návrhy proveden, ač by měl podle názoru dovolatele zcela zásadní význam pro výrok o vině. Dovolatel dále konstatoval, že soud druhého stupně ve svém rozhodnutí setrval na pochybení soudu prvního stupně, když svůj výrok opřel o neúplná a nejasná skutková zjištění a nevypořádal se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. V další části dovolání podrobně rozvedl konkrétní výhrady proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů a vyložil vlastní hodnotící úvahy. V návaznosti na to vyslovil přesvědčení, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení § 265b písm. g) tr. ř.

V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. , zrušil.

Nejvyšší státní zástupkyně nevyužila do dne vydání tohoto usnesení svého zákonného práva písemně se k podanému dovolání obviněného J. J. vyjádřit (§ 265h odst. 2 tr. ř.).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Obviněný J. J. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozsudku, který lze podřadit pod ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání současně splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné relevantní hmotně právní otázky. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání na podkladě uvedeného (ani jiného) dovolacího důvodu domáhat revize zjištěného skutkového stavu věci, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Ve věci obviněného J. J. však dovolací námitky svojí podstatou směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolatelem je totiž poukazováno na to, že nebyly dostatečně a ve všech souvislostech vyhodnoceny provedené důkazy, nebyly ani provedeny všechny důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, což mělo vést k tomu, že vzhledem k vadnému procesnímu postupu soudu druhého stupně navazujícímu na stejné pochybení soudu prvního stupně nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci. Vzhledem k tomu má podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení skutku.

Je tedy zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolatelem spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.), jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci.

Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. března 2003

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval:

JUDr. Vladimír Veselý