Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1471/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobců se odmítají.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobci se (žalobami podanými u Okresního soudu v Ostravě dne 17.5.2000) domáhali, aby jim žalovaná zaplatila odstupné poskytované při rozvázání pracovního poměru a mzdu, a to žalobkyni A) ve výši 12.318,- Kč s 10% úrokem od 18.1.2000 do zaplacení a žalobci B) ve výši 12.456,- Kč s 10% úrokem od 18.1.2000 do zaplacení. Žaloby zdůvodnili zejména tím, že žalovaná při výpočtu odstupného vycházela z chybně stanoveného průměrného výdělku a že jim ze mzdy za prosinec 1999 a z odstupného provedla neoprávněné srážky.

Okresní soud v Ostravě, který obě věci spojil ke společnému projednání a rozhodnutí, rozsudkem ze dne 26.2.2001 č.j. -32 žalované uložil, aby žalobkyni A) zaplatila 12.000,- Kč s 10% úrokem od 18.1.2000 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 5.991,- Kč a aby žalobci B) zaplatila 12.000,- Kč s 10% úrokem od 18.1.2000 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 5.852,- Kč s tím, že náhradu nákladů řízení je povinna zaplatit v obou případech k rukám advokáta, a žalobu, kterou se domáhali zaplacení žalobkyně A) dalších 318,- Kč s příslušenstvím a žalobce B) dalších 456,- Kč s příslušenstvím, zamítl. Po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobkyni A) náležela mzda za měsíc prosinec 1999 \"včetně odstupného\" ve výši 13.305,- Kč a žalobci B) vznikl nárok na tato plnění ve výši 15.723,- Kč. Protože žalovaná již zaplatila žalobkyni A) 1.305,- Kč a žalobci B) 3.723,- Kč, je povinna doplatit každému ze žalobců 12.000,- Kč s příslušenstvím.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22.10.2001 č.j. -54 rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, tak, že zamítl žalobu obou žalobců, aby žalovaná každému z nich zaplatila 12.000,- Kč s příslušenstvím; současně rozhodl, že na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně je povinen zaplatit žalované každý ze žalobců 3.987,50 Kč a že na náhradě nákladů odvolacího řízení je povinen zaplatit žalované každý ze žalobců 4.125,- Kč, vše k rukám advokáta J. (správně J.) J. Odvolací soud dovodil, že žalobci neprokázali, že by uzavřeli dohodu o rozvázání pracovního poměru z důvodu organizačních změn a že jim proto požadované odstupné nenáleží.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že závěr odvolacího soudu, podle kterého neprokázali, že by uzavřeli se žalovanou dohodu o rozvázání pracovního poměru z důvodu organizačních změn, nemá oporu v provedeném dokazování. Uvedla-li jim žalovaná \"nepravdu\" o důvodu, proč s nimi uzavírá dohodu o rozvázání pracovního poměru, uvedla žalobce v omyl a její jednání bylo v rozporu s pravidly slušnosti. Žalobci navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( , věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

V posuzovaném případě žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci (každý z nich) domáhali po žalované zaplacení částky 12.000,- Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným rozsudkem tedy bylo (ve vztahu ke každému ze žalobců, kteří byli v řízení samostatnými společníky - srov. ) rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. I když byl rozsudkem odvolacího soudu změněn rozsudek soudu prvního stupně, z ustanovení vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není z hlediska ustanovení přípustné.

Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu obsahovalo chybné poučení o tom, že dovolání \"je možno podat\". Nesprávné poučení odvolacího soudu o dovolání může mít totiž - jak vyplývá z ustanovení - význam jen tehdy, jestliže spočívalo v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení rozsudku (v prvním z uvedených případů) nebo do čtyř měsíců od doručení (ve zbývajících případech). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, nezakládá samo o sobě přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jestliže není založena podle hledisek uvedených v ustanovení

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobců směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. března 2003

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu