Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 69/2021-15

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 13 819 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 600 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 219 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 745 Kč od 23. 1. 2020 do 10. 5. 2021 a z částky 2 145 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, a se zákonným úrokem ve výši 1,75% ročně z částky 6 600 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 600 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 219 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 745 Kč od 23. 1. 2020 do 10. 5. 2021 a z částky 2 145 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, a se zákonným úrokem ve výši 1,75% ročně z částky 6 600 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 8 745 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 745 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 574 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 12. 2019 prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 6 600 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžení prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 2 145 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 22. 1. 2020. Žalovaný však svůj závazek nesplnil, na zápůjčku ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení a účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením (zasílání písemných upomínek) a smluvní pokutu ve výši 2 574 Kč (smluvní pokuta byla ponížena v souladu se zákonnou úpravou tak, aby nepřesahovala součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o zápůjčce, se žalobkyně domáhala, aby byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvou o zápůjčce ze dne 23. 12. 2019 včetně všeobecných obchodních podmínek bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 12. 2019 uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 6 600 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit za její poskytnutí poplatek ve výši 2 145 Kč, a to nejpozději do 22. 1. 2020. Pro případ prodlení žalovaného bylo v bodu 2.3 smlouvy sjednáno, že veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součástí, dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a povinnost žalovaného nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením dle sazebníku uvedeného ve smlouvě. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 23. 12. 2019 převodem na bankovní účet částku 6 600 Kč. Žalobkyně doložila soudu kopie upomínek (celkem 5), které byly zaslány žalovanému a tvoří náklad spojený s uplatněním pohledávky. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 1. 2021 včetně kopie podacího lístku bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. K otázce zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splatit nebyly soudu doloženy žádné důkazy.

4. Na základě skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný sjednali dne 23. 12. 2019 smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 6 600 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 2 145 Kč, a to nejpozději do 22. 1. 2020. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovaného k úhradě opakovaně upomínala. Žalobkyně netvrdila (ani neoznačila důkazy), že by před uzavřením smlouvy přezkoumala schopnost žalovaného danou zápůjčku splatit.

5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , (dále jen„ o. z.“) a ze , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je úplatnou smlouvou o zápůjčce. Dále soud shledal, že tato smlouva je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného danou zápůjčku splatit resp. žalobkyně neprokázala, ale zároveň v žalobě ani netvrdila, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o zápůjčce byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalovaného žalobkyně dospěla. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020, věc C -679/18).

15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neuvedla žádná skutková tvrzení a vzhledem k tomu, že se k ústnímu jednání nedostavila, dobrovolně se zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle , v jakém směru má svá žalobní tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnit. K její podmíněné žádosti o případné odročení jednání soud nemohl s ohledem na , (dále jen „“) přihlédnout.

16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaný od žalobkyně obdržel a dosud neuhradil částku 6 600 Kč, a proto soud uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Shora uvedenou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle

17. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná) a nákladů spojených s vymáháním pohledávky (opírají se rovněž o neplatnou smlouvu).

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).