Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 69/2021-15
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 13 819 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 600 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 219 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 745 Kč od 23. 1. 2020 do 10. 5. 2021 a z částky 2 145 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, a se zákonným úrokem ve výši 1,75% ročně z částky 6 600 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 600 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 219 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 745 Kč od 23. 1. 2020 do 10. 5. 2021 a z částky 2 145 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, a se zákonným úrokem ve výši 1,75% ročně z částky 6 600 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 8 745 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 745 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 574 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 12. 2019 prostřednictvím webové stránky www.coolcredit.cz uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 6 600 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžení prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 2 145 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 22. 1. 2020. Žalovaný však svůj závazek nesplnil, na zápůjčku ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení a účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením (zasílání písemných upomínek) a smluvní pokutu ve výši 2 574 Kč (smluvní pokuta byla ponížena v souladu se zákonnou úpravou tak, aby nepřesahovala součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o zápůjčce, se žalobkyně domáhala, aby byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Smlouvou o zápůjčce ze dne 23. 12. 2019 včetně všeobecných obchodních podmínek bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 12. 2019 uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 6 600 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit za její poskytnutí poplatek ve výši 2 145 Kč, a to nejpozději do 22. 1. 2020. Pro případ prodlení žalovaného bylo v bodu 2.3 smlouvy sjednáno, že veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součástí, dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a povinnost žalovaného nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením dle sazebníku uvedeného ve smlouvě. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 23. 12. 2019 převodem na bankovní účet částku 6 600 Kč. Žalobkyně doložila soudu kopie upomínek (celkem 5), které byly zaslány žalovanému a tvoří náklad spojený s uplatněním pohledávky. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 1. 2021 včetně kopie podacího lístku bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. K otázce zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutou zápůjčku splatit nebyly soudu doloženy žádné důkazy.
4. Na základě skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný sjednali dne 23. 12. 2019 smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 6 600 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 2 145 Kč, a to nejpozději do 22. 1. 2020. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovaného k úhradě opakovaně upomínala. Žalobkyně netvrdila (ani neoznačila důkazy), že by před uzavřením smlouvy přezkoumala schopnost žalovaného danou zápůjčku splatit.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je úplatnou smlouvou o zápůjčce. Dále soud shledal, že tato smlouva je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného danou zápůjčku splatit resp. žalobkyně neprokázala, ale zároveň v žalobě ani netvrdila, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o zápůjčce byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalovaného žalobkyně dospěla. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí SDEU ze dne 5. 3. 2020, věc C -679/18).
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neuvedla žádná skutková tvrzení a vzhledem k tomu, že se k ústnímu jednání nedostavila, dobrovolně se zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a o. s. ř., v jakém směru má svá žalobní tvrzení a důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnit. K její podmíněné žádosti o případné odročení jednání soud nemohl s ohledem na § 41a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) přihlédnout.
16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaný od žalobkyně obdržel a dosud neuhradil částku 6 600 Kč, a proto soud uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Shora uvedenou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
17. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě, a to včetně úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná) a nákladů spojených s vymáháním pohledávky (opírají se rovněž o neplatnou smlouvu).
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).