Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1321/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit mu společně a nerozdílně částku 62.876,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která mu vznikla při dopravní nehodě dne 17. 11. 1996 tím, že pes žalovaných mu vběhl do jízdní dráhy. Za poškození vozidla tov. zn. Mazda požadoval žalobce náhradu ve výši 58.686,- Kč a dále uplatnil náklady vynaložené na odtah nepojízdného automobilu ve výši 1.538,- Kč a náklady za vyžádaný znalecký posudek ve výši 2.652,- Kč.

Okresní soud v Havlíčkově Brodě mezitímním rozsudkem ze dne 4. 8. 1997, č. j. - 33, rozhodl, že „nárok žalobce na zaplacení částky 62.876,- Kč s 21% úrokem od 4. 4. 1996 do zaplacení je co do základu po právu“ s tím, že o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dovodil odpovědnost žalovaných za škodu vzniklou žalobci dne 17. 11. 1996 podle obč. zák., neboť žalovaná porušila vyhlášku Města L. n. S. a ust. vyhl. č. , která zakazují volné pobíhání domácích zvířat na silnici, když psa žalovaných nevedla při procházce na vodítku, v důsledku čehož pes vběhl do jízdní dráhy, kde se střetl s osobním automobilem řízeným žalobcem.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. 9. 1998, č. j. - 68, rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že výrokem mezitímního rozsudku nerozhodl o způsobu, jakým se žalovaní mají podílet na odpovědnosti za škodu, tedy o tom, zda za ni odpovídají společně a nerozdílně, či děleně podle své účasti na způsobené škodě, nebo zda za ni odpovídá jen jeden z nich, že rozhodnutí je ohledně odpovědnosti žalovaného za škodu nepřezkoumatelné, neboť postrádá dostatek důvodů, a že ke zjištění skutkového stavu věci soud neprovedl dostatečné dokazování; v tomto ohledu mu uložil zejména vyžádat znalecký posudek o příčinách dopravní nehody, když žalovaní v řízení tvrdili spoluzavinění žalobce na vzniku škody.

Okresní soud v Havlíčkově Brodě po provedení dalších důkazů ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 31. 5. 2000, č. j. - 281, tak, že žalobu proti druhému žalovanému, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil společně a nerozdílně s žalovanou částku 62.876,- Kč s 21 % úrokem od 4. 4. 1997 do zaplacení, zamítl, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 31.438,- Kč a ohledně další částky 31.438,-Kč a 21 % úroku z částky 62.876,- Kč od 4. 4. 1997 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o znalečném. Soud prvního stupně s ohledem na výsledky dokazování, zejména znaleckého, dospěl k závěru, že uplatněný nárok žalobce na náhradu škody je opodstatněný ( a 3 obč. zák.) jen v rozsahu 50 % a to proti žalované, která porušila vyhlášku Města L. n. S. a vyhl. č. v platném znění (pravidla silničního provozu) tím, že svého psa neměla uvedeného dne při procházce na veřejném prostranství na vodítku, a že v dalších 50 % je dáno spoluzavinění žalobce ( obč. zák.), neboť i ten porušil právní povinnost, když v místě nehody jel vyšší rychlostí, než povolovalo ust. cit. vyhl. Ohledně výše škody soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem. Dále dovodil, že žalovaný, který je manželem žalované a byl spoluvlastníkem zahynulého psa, není ve sporu pasivně legitimován, protože žádnou právní povinnost neporušil.

K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 3. 2001, č. j. - 358, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 21 % úrok z částky 31. 438,- Kč od 23. 5. 1997 do zaplacení; jinak rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěry právními. Odlišný názor zaujal jen ohledně úroku z prodlení, který žalobci přísluší za dobu následující po dni, kdy žaloba byla doručena žalované (R 27/77).

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. a podává je z důvodů uvedených v ust. a d/ Soudům obou stupňů vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, neboť v řízení nebyl vyžádán znalecký posudek u soudního inženýrství v Brně, který by mohl odstranit pochybnosti o průběhu nehodového děje, a současně namítá, že soudy provedené důkazy hodnotily v rozporu s ust. a v důsledku toho dospěly i nesprávným závěrům právním. Dovolatel má za to, že v daném případě právní povinnost porušili oba žalovaní, neboť pes byl v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, a oba proto měli povinnost zajistit jej tak, aby se nemohl volně pohybovat na veřejných komunikacích. Žalovaný se dopustil zaviněného nedbalostního jednání, když svému psovi umožnil, aby opustil vyhrazený prostor jeho domu bez řádného zajištění, a nemůže se proto odpovědnosti zprostit odkazem na to, že na procházce s ním byla jen žalovaná. Za vznik škody proto žalovaní odpovídají společně a nerozdílně. Dále dovolatel namítá, že žalovaní neprokázali, že by ke škodě došlo - byť i jen zčásti - spoluzaviněním žalobce, a v této souvislosti poukazuje na šetření provedené Policií ČR, která věc posoudila jako malou dopravní nehodu výlučně zaviněnou žalovanou, jíž byla uložena bloková pokuta. Okresní soud sice k tvrzenému spoluzavinění žalobce, spočívajícím v překročení povolené rychlosti v daném místě, vyžádal znalecké posudky, avšak znalci vzhledem ke značnému časovému odstupu mohli vycházet jen z výpovědi účastníků řízení a svědků, a jejich závěry, zejména posudek u A. K. P., nejsou jednoznačné a přesvědčivé a nevypořádávají se ani s tím, co v řízení uváděl žalobce. Podle jeho názoru tedy nebylo prokázáno, že v době nehody jel rychlostí, která přesahovala povolenou hranici v obci, z čehož je nutno dovodit, že neporušil žádné ustanovení pravidel silničního provozu. Navíc soudy obou stupňů nevysvětlily, z jakého důvodu stanovily spoluzavinění žalobce v rozsahu 50 %. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl napadeném potvrzujícím výroku zrušen a aby mu věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci ( ) dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle ust. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn ( ), nebo jímž byl potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud vyslovil ve výroku svého potvrzujícího rozsudku, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením ( vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Přípustnost dovolání proti napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu není v dané věci dána z hlediska ust. ani z hlediska ust. , neboť odvolacím soudem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího výroku nevyslovil přípustnost dovolání a návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nebyl žalobcem učiněn.

Vzhledem k tomu, že dovolatel odůvodnil přípustnost dovolání podle ust. , bylo třeba posoudit přípustnost dovolání i z hlediska tohoto ustanovení.

Přípustnost dovolání podle nenastává jen proto, že dřívější rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen, nýbrž jen tehdy, jestliže soud prvního stupně rozsudkem, který byl odvolacím soudem potvrzen, rozhodl jinak než ve svém dřívějším (zrušeném) rozsudku, a to z toho důvodu, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil. Zákon zde má na mysli situaci, kdy nezávislé rozhodnutí věci soudem prvního stupně bylo vyloučeno nebo omezeno tím, že soud byl povinen vycházet ze závazného právního názoru odvolacího soudu do té míry, že tento právní názor byl jedině a výhradně určující pro rozhodnutí ve věci. O takový případ se v dané věci nejedná.

Jak vyplývá z obsahu spisu, byl mezitímní rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 8. 1997, č. j. - 33, zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 9. 1998, č. j. - 68, z důvodu procesních vad, pro částečnou nepřezkoumatelnost a nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. Pokyny k odstranění procesních pochybení soudu, výtku týkající se požadavku náležitého odůvodnění rozhodnutí a k provedení dokazování nelze považovat z hlediska ust. za právní názor odvolacího soudu. Důvodem zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně byly tedy procesní vady, nedostatek skutkových zjištění a nepřezkoumatelnost rozsudku, aniž byl vysloven právní názor, podle jakých ustanovení hmotného práva je třeba právní vztah mezi účastníky posoudit, popř. jak je třeba určitý právní předpis vyložit při jeho aplikaci. Přípustnost dovolání ve smyslu ust. nelze proto dovodit.

Protože z obsahu spisu nevyplývá (a žalobce ani netvrdí), že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z vad taxativně uvedených v ust. , je zřejmé, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle , věty první, a odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalovaným žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. března 2003

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu