Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
13 C 14/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudcem titul Tomášem Štindlem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
o zaplacení 3 510 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s požadavkem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 3 510 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 568,72 Kč, se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba s požadavkem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 3 510 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 568,72 Kč, se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2020 se žalobce proti danému domáhal zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný je vlastníkem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost hradit televizní poplatky. Tuto svou povinnost žalovaný plnil od února 2011. Z období od prosince 2017 do ledna 2020 však své zákonné povinnosti nedostál, když žalobci neuhradil celkem 3 510 Kč. V průběhu řízení pak žalobce tvrdil, že skutečnost, že žalovaný změnil své bydliště, nemůže na věci nic změnit. Jeho zákonnou povinností totiž bylo učinit vůči žalobci patřičné oznámení, neboť v opačném případě žalobce v zásadě nemá žádnou možnost, jak zjistit, že poplatková povinnost zanikla. Trval na tom, že pokud žalovaný neohlásil změnu bydliště a tím zánik poplatkové povinnosti, jeho poplatková povinnost nezanikla.
2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že od prosince 2017 žije ve společné domácnosti s osobou, která je poplatníkem a řádně televizní poplatky hradí. V této souvislosti poukázal na ustanovení § 5 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, když trval na tom, že jeho poplatková povinnost zanikla. Žádal proto, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a jemu přiznal právo na náhradu nákladů řízení.
3. Soud v řízení neprováděl dokazování, neboť žalovaný učinil tvrzení žalobce nespornými a zároveň trval na tom, že jeho tvrzení rovněž odpovídají skutečnosti. Soud zároveň vycházel ze sdělení žalobce o tom, že jméno příjmení, bytem adresa žalovaného.
4. Podle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, dále jen„ zákon“, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.
5. Podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona, rozhlasový poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem rozhlasového poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2. Televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2.
6. Podle ustanovení § 8 odst. 8 písm. a) zákona, z evidence poplatníků rozhlasového nebo televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona.
7. Soud posuzoval projednávanou věc s přihlédnutím k obsahu spisového materiálu a výše citovaným zákonným ustanovením a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
8. V průběhu celého řízení bylo jednoznačně prokázáno, že v období, za které je ze strany žalobce po žalovaném požadována úhrada televizního poplatku, žalovaný žil ve společné domácnosti s osobou, která je poplatníkem televizního poplatku. Tuto skutečnost soudu sdělil sám žalobce, když uvedl, že jméno příjmení je poplatníkem televizních poplatků od 1. 11. 1995. Zároveň je pak z evidence obyvatel patrné, že žalovaný žije na shodné adrese společně s poplatníkem televizního poplatku, tedy jméno příjmení, který je jeho tchánem, od listopadu 2017. Je tedy zřejmé, že poplatková povinnost žalovaného od listopadu 2017 v souladu s ustanovením § 5 odst. 2 zákona zanikla. Na této skutečnosti nemůže nic změnit fakt, že skutečně bylo povinností žalovaného odhlásit se z evidence poplatníků televizního poplatku. Je však rovněž skutečností, že pokud poplatník tuto povinnost nesplní, není jeho jednání zákonem nikterak sankcionováno. Byť je tedy zjevné, že žalobce skutečně nemá žádnou možnost zjistit, že poplatník televizního poplatku přestal být poplatníkem, nelze v takové situaci rozhodně žádat úhradu televizních poplatků. Soud je totiž pevně přesvědčen o tom, že při posuzování projednávané věci je třeba mít primárně na mysli, že zákonná poplatková povinnost žalovanému skutečně zanikla. Další, zejména administrativní okolnosti, již nemají na trvání poplatkové povinnosti vliv. Soud se rozhodně neztotožnil s názorem žalobce, že pokud se žalovaný neodhlásil z evidence poplatníků televizního poplatku, je nadále povinen takový poplatek hradit. Dle názoru soudu by v takovém případě vznikalo na straně žalobce bezdůvodné obohacení a takový požadavek žalobce soud vnímá zároveň jako rozporný s dobrými mravy. Nicméně ani jednání žalovaného nelze bezvýhradně vnímat jako jednání lege artis. Ve vztahu k povinnosti hradit televizní poplatek se ale nikterak neodrazí.
9. V situaci, kdy tedy soud zjistil, že povinnost žalovaného hradit televizní poplatek skutečně zanikla, ztotožnil se soud s procesní obranou žalovaného, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl.
10. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak že procesně úspěšnému žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal, neboť pro takový postup shledal důvod hodný zvláštního zřetele. Tímto důvodem je jednoznačně jednání žalovaného, který nesplnil svoji povinnost sdělit žalobci, že nadále již není poplatníkem televizního poplatku, čímž jednoznačně ztížil žalobci možnost takovou skutečnost objektivně zjistit. Pokud by tak žalovaný učinil, měl by žalobce potřebné informace pro postup v této záležitosti a zcela nepochybně by nepřekročil k podání v zásadě zbytečné žaloby. V tomto směru proto soud jednání žalovaného vyhodnotil jako přinejmenším lehkovážné, neboť pokud by žalovaný dostál svým zákonným povinnostem, řízení před soudem by se vůbec nevedlo. Byť tedy zákon o televizním poplatku nikterak nesankcionuje jednání poplatníka, který nesdělí, že poplatníkem televizního poplatku již není, je dle názoru soudu na místě, aby určitá„ sankce“ přišla alespoň v rámci řízení před soudem. S ohledem k dosud uvedenému by totiž soud považoval za krajně nespravedlivé, pokud by žalobce, který ve věci nebyl procesně úspěšný, byl ještě povinen žalovanému nahradit náklady řízení, když to byl sám žalovaný, kdo svým liknavým přístupem zavdal příčinu k zahájení soudního řízení. Proto soud procesně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení odepřel.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).