Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 94/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Mjr. JUDr. Z. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3, 2/ Policii České republiky, Policejní prezídium, se sídlem v Praze 7, Strojnická ulice, a 3/ Policii České republiky, Správa středočeského kraje , se sídlem v Praze 5 - Zbraslav, Baně, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. srpna 2001, č. j. -57, t a k t o :

I. Dovolání žalobce se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. srpna 2001, č. j. -57, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2001, č. j. - 49, kterým bylo řízení v označené věci zastaveno a současně žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Svoje rozhodnutí odůvodnil především odkazem na ustanovení a (dále jen \" \") ve spojení s ustanovením téhož zákona. Připomněl, že v posuzované věci soud prvního stupně správně dovodil, že žalobcem označení žalovaní nemají způsobilost být účastníky tohoto řízení, protože nejde ani o osoby fyzické, ani o osoby právnické ( , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích). Žalovaní nejsou ani subjekty, kterým by způsobilost být účastníkem řízení přiznával zákon. Tento nedostatek podmínky řízení nelze odstranit záměnou účastníků podle ustanovení , ani opravou nebo doplněním žaloby podle ustanovení Pokud žalobce jako žalované označil organizační jednotky státu, které nejsou způsobilé být účastníkem občanského soudního řízení, způsobil procesní situaci, která musela vést k jeho zastavení podle ustanovení věty první

Uvedené rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 24. září 2001 a téhož dne nabylo právní moci.

Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal žalobce dne 8. října 2001 včasné dovolání. Jako důvod především uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soudy obou stupňů sice aplikovaly správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložily. Dovolatel tak má především zato, že soudy obou stupňů vyložily právní předpis tak, že žalobce nedostatečně označil žalované a toto nedostatečné označení žalovaných je nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Zde však je třeba dát žalobci možnost případný nedostatek napravit, a to zejména tehdy, má-li žalobce na mysli jeden a týž subjekt. Dovolatel proto navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno, a aby věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.

Po zjištění, že dovolání bylo v posuzované věci podáno včas, oprávněným účastníkem řízení ( , ), se dovolací soud především dále zabýval otázkou možné přípustnosti tohoto dovolání, a to s pozitivním závěrem ( ). Uvážil též, že dovolání je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením , přičemž fakticky vychází mimo jiné z dovolacího důvodu podle ustanovení Dovolací soud poté přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je třeba považovat za správné ( ).

Podle ustanovení jsou účastníky řízení žalobce a žalovaný. Vymezení účastníků řízení je tak založeno procesním způsobem, kdy žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu) a žalovaným je ten, koho žalobce v návrhu (žalobě) za tohoto účastníka označil. Z ustanovení vyplývá, že účastníci řízení musí být v návrhu na zahájení řízení (v žalobě) označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možno zaměnit s někým jiným, a aby s ním mohl soud jednat. Pokud se stane, že žaloba obsahuje takové označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci, pak jde o nesprávné podání, kdy je soud povinen se ve smyslu ustanovení pokusit, aby žalobce tuto vadu odstranil. Pokud však žalobce označí účastníky přesně, nelze pak klasifikovat jako vadu samotného podání skutečnost, že nemají ve smyslu ustanovení způsobilost být účastníky řízení.

Žalobce v souzené věci v žalobě, podané dne 27. dubna 2001, označil žalované natolik přesně a určitě, že nemohly vzniknout žádné pochybnosti o tom, kdo měl v řízení vystupovat jako žalovaný. Zde přitom odvolací soud správně ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že takto označení žalovaní především nejsou fyzickými osobami, ale s přihlédnutím k úpravě obsažené v zákoně č. , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2001) nejsou ani osobami právnickými ( , zmíněného zákona).

Jestliže v řízení, v němž se účastenství zakládá podle ustanovení byl za účastníka řízení označen v případě žalovaných ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních vztahů. Přitom případný omyl žalobce v tom, zda jím označený žalovaný má v daném případě způsobilost mít práva a povinnosti (tj. omyl v právním názoru), pak nemá z tohoto hlediska žádný právní význam. V takto vadně zahájeném řízení pak nemůže vzniknout procesněprávní vztah, protože zde schází jeden z jeho základních prvků, tj. jeden ze subjektů procesněprávního vztahu. Soud je přitom povinen v jakémkoliv stádiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a řízení zastavit ( , věta první ).

Protože soud v případě neodstranitelného nedostatku podmínky řízení nemůže v řízení pokračovat a je povinen řízení zastavit, nemůže do takto vadně zahájeného řízení případně přistoupit další účastník ( a nemůže ani dojít k eventuální záměně účastníka ( ). Protože pak byli žalovaní v daném případě žalobcem označeni přesně a určitě (takže žaloba netrpí v označení účastníků vadou, o jejíž odstranění by byl soud povinen usilovat ve smyslu ustanovení ), pak skutečnost, že takto označení žalovaní nemají způsobilost být účastníkem řízení, vede k nutnému závěru, že jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení s následkem zastavení řízení, v kterémkoliv jeho stádiu.

Je tedy zřejmé, že dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je třeba z uvedených důvodů pokládat za správné ( ). Proto dovolací soud podané dovolání jako nedůvodné zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením ve spojení s , a za situace, kdy žalobce neměl se svým dovoláním úspěch.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. března 2003

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu