Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 135/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 4. 2001, č. j. -21, vyhověl žalobě a žalované uložil povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku byt č. 5 o velikosti 1+1, 4. kategorie se společným WC, ve třetím podlaží domu čp. 754 ve S. a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 18. 7. 2001, č. j. -31, soud prvního stupně odvolací řízení proti uvedenému rozsudku pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání žalovanou zastavil a rozhodl o nákladech řízení. Žalovaná proti tomuto usnesení podala odvolání, které soud prvního stupně pro opožděnost odmítl usnesením ze dne 6. 3. 2002, č. j. -44, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 29. 8. 2002, č. j. -70, a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 11. 2002, č. j. -74, usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 3. 2002, č. j. -44, ve spojení s usnesením ze dne 29. 8. 2002, č. j. -70, potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná (nezastoupena advokátem) podáním, jež označila jako „opětovné odvolání“, které - posuzováno podle obsahu ( , , ve znění jeho novely provedené s účinností ode dne 1. 1. 2001 - dále jen „ “) - je dovoláním. Vyjádřila v něm nesouhlas s postupem soudu ve věci samé a žádala o „znovuotevření celé žaloby v právní věci o vyklizení bytu“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ), se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních , , a také v

O žádný z případů upravených v citovaných ustanoveních se však v této věci nejedná.

Přípustnost dovolání podle nemůže být založena z toho důvodu, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle a , protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení a 2 , neboť nejde o případ v těchto ustanoveních uvedený.

Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z , neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle odvolání pro opožděnost. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. .

Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání podle věty první a pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. Přitom s přihlédnutím k ustanovení věty za středníkem bylo nerozhodné, že dovolatelka nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z věty první, a a odpovídá situaci, kdy žalobcům v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalované právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. března 2003

JUDr. Miroslav Ferák, v.r.

předseda senátu