Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1759/2002

U S N E S E N Í

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce, které mu dal žalovaný dopisem ze dne 17.8.1998, je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se vytčeného porušení pracovní kázně ze dne 16.8.1998 spočívajícího „v krácení tržeb za mytí vozidel na myčce v K. ulici“, které bylo součástí jeho pracoviště, nedopustil.

Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 12.12.2000 č.j. -29 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 7.995,- Kč k rukám „právního“ zástupce žalobce a České republice – Okresnímu soudu v Děčíně na nákladech řízení 70,- Kč. Ve věci samé dospěl k závěru, že se žalovanému nepodařilo „spolehlivě“ prokázat porušení pracovní kázně vytýkané žalobci v dopise ze dne 17.8.1998 (tj. že by peníze přijaté od zákazníků nebyly žalobcem „markovány“ na pokladně a nebyly při večerním předání tržeb odevzdány) a že proto je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9.4.2002 č.j. -45 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen „nahradit“ žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 3.655,- Kč „na účet jeho právního zástupce advokáta v R.“. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalobce za okolností uvedených v dopise ze dne 17.8.1998 porušil popsaným způsobem pracovní kázeň a že šlo o zvlášť hrubé porušení pracovní kázně; okamžité zrušení pracovního poměru žalobce je tudíž pro nedostatek náležitého důvodu ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce neplatným právním úkonem.

V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu a proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12.12.2000 č.j. -29 žalovaný namítal, že, ačkoli řádně „ v souladu s “ označil a navrhl důkazy (výslechem svědků L. S. a P. D.) k prokázání svého tvrzení o tom, že žalobce krátil tržby a tím hrubě porušil pracovní kázeň, soudy „z neznámého důvodu“ a „bez zavinění žalovaného“ neprovedly důkaz výslechem svědka L. S., který pro žalovaného mohl přivodit příznivější rozhodnutí ve věci - zamítnutí žaloby. Za pochybení soudů dovolatel rovněž považoval, že svědek A. M. nebyl vyslechnut přímo před soudem prvního stupně, ale pouze dožádaným soudem, kde podle jeho názoru „mohlo dojít ke zkreslení jeho výpovědi“. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud oba napadené rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ČR rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ).

Rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 12.12.2000 č.j. -29 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. ).

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12.12.2000 č.j. -29 zastavil ( ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ), zabývaje se dále dovoláním žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, věc projednal podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (, věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [ ]. Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ].

Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není dána, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení Vzhledem k tomu, že žalovaný nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení Za situace, kdy dovolatel netvrdí, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení , je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení , věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. března 2003

JUDr. Zdeněk Novotný

předseda senátu