Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 595/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh oprávněné na výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu k označené nemovitosti, neboť dospěl k závěru, že oprávněná neprokázala, že povinný je jejím (spolu)vlastníkem.

Ve včasném dovolání oprávněná (zastoupena advokátem) odvolacímu soudu vytkla, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( a b/ ). Namítla, že odvolací soud provedl důkaz dohodou o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů povinného a jeho manželky, ačkoli byla předložena až v rámci odvolacího řízení a aniž se k ní mohla vyjádřit, čímž byla „zkrácena na svých procesních právech“. Podle názoru dovolatelky se odvolací soud nadto „nevypořádal“ s otázkou platnosti této dohody, zejména přicházel-li „v úvahu“ důvod neplatnosti spočívající v jejím rozporu s dobrými mravy, příp. v obcházení zákona. Jestliže z rozhodnutí soudu prvního stupně plyne, uzavřela dovolatelka, že se manželka povinného stala vlastníkem předmětného domu na základě kolaudačního rozhodnutí, zatímco odvolací soud dospěl k závěru, že se tak stalo na základě dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, jsou tato rozhodnutí (dle přesvědčení dovolatelky) navzájem rozporná.

Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího byla vydána po 1.1.2001, projednal Nejvyšší soud dovolání podle , , ve znění (dále též jen „“), tj. ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, ).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že a 3 zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v pod písm. a/ až c/

Ve smyslu § 237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).

Z ustanovení přípustnost dovolání v dané věci neplyne zjevně, neboť napadené usnesení není měnící, nýbrž potvrzující. Nic na tom nemění ani dovolatelkou tvrzený „rozpor“ mezi oběma soudními rozhodnutími; rozhodné je, že bylo shodně uzavřeno, že - určitá - podmínka pro nařízení výkonu rozhodnutí nebyla splněna.

Nezakládá ji ani ustanovení , jelikož není splněna podmínka, aby soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu; v dané věci bylo potvrzeno první rozhodnutí, které soud prvního stupně v řízení vydal.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , muselo by být napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ),

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatelka otázku, zda dovolání je přípustné, zcela pominula; argumenty ve prospěch názoru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nenabídla.

Samotným hodnocením námitek, jež dovolatelka v dovolání vznesla, k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů, kterou rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá, totiž zjevně nejde.

Výhrady dovolatelky k takové právní otázce nesměřují již proto, že vycházejí z nesprávných předpokladů.

Je-li obecnou exekuční zásadou, že soud při nařízení výkonu rozhodnutí dokazování neprovádí (jež se prosazuje i ve výkonu rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu), lze stěží soudu vytýkat, že postupoval v rozporu s pravidly, jimiž - oproti tomu - je dokazování ovládáno.

Ačkoli se oba soudy (nadbytečně) uchýlily k pozitivním závěrům, kdo jiný je vlastníkem dotčené nemovitosti (a že je jím manželka povinného), není důvod pochybovat o tom, že za rozhodný pokládaly - správně - nedostatek kvalifikovaného „doložení“ (spolu)vlastnictví povinného. V situaci, kdy okolnost, že toto spoluvlastnictví listinami uvedenými v naopak doložila, oprávněná ani v dovolání netvrdila, jsou bez významu úvahy, zda dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví povinného je platná či nikoli.

O rozpor s hmotným právem ( ) jít v daném případě nemůže proto, že napadené rozhodnutí vychází z ustanovení procesního ( ).

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení , odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle , odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a ; povinnému, jenž by měl na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2003

JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.

předseda senátu