Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 507/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu pro zmatečnost, podanou žalobkyní proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.10.2000, č.j. -118, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto její odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1.3.1999, č.j. -101. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že se žalobkyni o lhůtě k podání odvolání dostalo řádného poučení, a tím, zda se při doručení rozhodnutí soudu prvního stupně v místě bydliště zdržovala či nikoli, by bylo možné se zabývat pouze v případě, byl-li by takový důvod žaloby uplatněn včas.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Trvá v něm na tom, že poučení mělo obsahovat (alespoň) odkaz na ustanovení , jímž by byla upozorněna na možnost, že lhůta k odvolání počíná i okamžikem doručení náhradního, a současně dovozuje, že není správný ani závěr, že další důvod žaloby (že se v době doručování rozhodnutí soudu prvního stupně na adrese, na niž bylo doručováno, nezdržovala) uplatnila po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Podle názoru dovolatelky odvolací soud věc „nesprávně posoudil po právní stránce a neprovedl podstatné důkazy nutné k prokázání důvodnosti žaloby pro zmatečnost“.

Jelikož oba soudy rozhodovaly po 1.1.2001, projednal i dovolání Nejvyšší soud podle , , ve znění (dále též jen „“), tj. ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, ).

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že a 3 zde platí obdobně.

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v pod písm. a/ až c/

Ve smyslu § 237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).

Z ustanovení přípustnost dovolání v dané věci neplyne zjevně, neboť napadené usnesení není měnící, nýbrž potvrzující.

Nezakládá ji ani ustanovení , jelikož není splněna podmínka, aby soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu; v dané věci bylo potvrzeno první rozhodnutí, které soud prvního stupně v řízení vydal.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , muselo by být napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ),

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Prostřednictvím námitek, jež dovolatelka v dovolání vznesla, splnění těchto podmínek dovodit nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů, kterou rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá, totiž zjevně nejde.

Soud prvního stupně i soud odvolací dostatečně a úplně vyložily, jaký je zákonem předpokládaný obsah poučení o opravném prostředku, jímž je odvolání (a že byl v dané věci respektován), a podané závěry jsou s ustálenou soudní praxí bezezbytku v souladu (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.6.2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 148/2002 v časopisu Soudní judikatura); o rozpor s hmotným právem jít nemůže už vůbec, neboť dovolatelkou uplatněná námitka směřuje do oblasti práva procesního.

Že posouzení otázky, kdy byl uplatněn (další) důvod žaloby pro zmatečnost, nedisponuje způsobilostí k judikatornímu zobecnění pro řešení právních otázek určitého druhu, je rovněž evidentní.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení , odst. 3

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle , odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a ; žalovanému, jenž by měl na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2003

JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.

předseda senátu