Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1003/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-67

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce Ing. L. D., zastoupeného JUDr. A. V., advokátkou, proti žalovanému M. D., zastoupenému Mgr. Ing. P. K., advokátem, o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2002, č. j. -45, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 27. ledna 1999, č. j. -20, se zastavuje.

II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 2002, č. j. -45 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 6. 2002, č.j. -45, odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 27. 1. 1999, č. j. -20, jímž soud prvního stupně rozhodl pro zmeškání žalovaného tak, že mu uložil povinnost zaplatit žalobci 100 000 Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Co do požadované smluvní pokuty řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému nejprve doručován na adresu jeho bydliště dne 1. 2. 1999 a posléze mu byl dne 29. 6. 2001 doručen protokolární cestou u soudu prvního stupně, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Bez bližšího odůvodnění konstatoval, že doručení do místa bydliště žalovaného „nelze považovat za odpovídající procesním předpisům“ a uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalobci řádně doručen protokolární cestou dne 29. 6. 2001; irelevantním přitom shledal, že doručované rozhodnutí již bylo opatřeno doložkou právní moci. Jelikož posledním dnem k podání odvolání bylo pondělí 16. 7. 2001 a žalovaný podal odvolání na poštu dne 1. 2. 2002, aniž přes poučení soudu požádal o prominutí zmeškání lhůty k odvolání, podal odvolání po marném uplynutí odvolací lhůty, o níž byl v písemném vyhotovení rozsudku řádně poučen.

Proti rozsudku soudu prvního stupně a proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Pokud jde o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, namítá v něm dovolatel nesprávnost závěru odvolacího soudu o opožděnosti jím podaného odvolání. Trvá na tom, že rozsudek soudu prvního stupně mu nebyl dosud řádně doručen. Nebrojí proti závěru odvolacího soudu, že v pořadí první doručování rozsudku soudu prvního stupně uskutečněné dne 1. 2. 1999 nebylo v souladu s procesními předpisy, je však přesvědčen, že v takovém případě měl odvolací soud věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uzavřel-li pak odvolací soud následně, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému řádně doručen protokolární cestou dne 29. 6. 2001, vycházel bez dalšího dokazování z jiných skutečností než soud prvního stupně při vyznačení doložky právní moci a navíc odňal žalovanému možnost využít řádných opravných prostředků proti takovému rozhodnutí. Žalovaný setrvává na stanovisku, doručení protokolární cestou dne 29. 6. 2001 nebylo řádné, neboť mu byla u soudu předána pouze fotokopie rozsudku s již vyznačenou právní mocí a byl přitom pracovnicí soudu poučen o nemožnosti podat proti již pravomocnému rozsudku odvolání. I při správnosti závěru odvolacího soudu o řádném doručení rozsudku protokolární cestou dne 29. 6. 2001, by tedy žalovanému v důsledku nesprávného poučení o odvolání svědčila odvolací lhůta v délce tří měsíců, která byla jeho podáním odeslaným dne 3. 9. 2001 v rámci exekučního řízení, jímž se soud nezabýval, zachována. Žalovaný nesouhlasí rovněž s konstatováním obsaženým v odůvodnění usnesení odvolacího soudu, že nepožádal o prominutí lhůty k podání odvolání. Na výzvu odvolacího soudu tak učinil svým podáním ze dne 19. 4. 2002, i když pouze z opatrnosti, neboť trvá na tom, že mu rozsudek soudu prvního stupně nebyl dosud řádně doručen.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále opět jen „ “ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ).

Rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 27. 1. 1999, č. j. -20, proti němuž dovolání žalovaného rovněž směřuje, není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen. proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. ). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 27. ledna 1999, č. j. -20, zastavil (srov. ).

Dovolání směřující proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem ( ), není však opodstatněné.

S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu a jeho obsahové konkretizaci byl dovolacímu přezkumu podroben závěr odvolacího soudu dovozující, že odvolání žalovaného bylo podáno po uplynutí odvolací lhůty, přičemž v této souvislosti je třeba vyřešit otázku, zda žalovanému byl rozsudek soudu prvního stupně řádně doručen protokolární cestou dne 25. 6. 2001. Ačkoli se na dovolací řízení vztahují procesní předpisy ve znění do 31. 12. 2000 (viz výše), je doručování písemností regulováno předpisy účinnými v době, kdy byla písemnost doručována (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 6 přechodných ustanovení ).

Podle ustanovení § 204 odst. 1 věty první se odvolání podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

Podle ustanovení se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou.

Podle ustanovení vyhlášky ministerstva spravedlnosti České republiky č. , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, doručuje-li soud písemnost při jednání nebo při jiném soudním úkonu, uvede se to v protokolu o jednání nebo v protokolu, který byl sepsán o jiném soudním úkonu; podle druhého odstavce téhož ustanovení musí být v protokolu uvedeno, kdo doručení provedl, jaká písemnost byla doručena a jak byla zjištěna totožnost adresáta nebo toho, kdo jemu určenou písemnost převzal. Protokol podepíše ten, kdo doručení provedl, a adresát, popřípadě ten, kdo za něho písemnost převzal.

Jak vyplývá z protokolu sepsaného dne 29. 6. 2001 u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, dostavil se uvedeného dne žalovaný, jehož totožnost byla ověřena z cestovního pasu, k soudu a za přítomnosti samosoudkyně JUDr. K. a vedoucí oddělení C I. T. zde převzal rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze dne 27. 1. 1999, č. j. -20, který – jak je výslovně uváděno v protokolu – nabyl právní moci dne 20. 2. 1999; protokol o doručení rozsudku žalovaný podepsal.

Doručování písemností je úkonem soudu s přísně stanovenými formálními pravidly K tomu, aby bylo lze považovat protokolární doručení (tj. doručení při jiném soudním úkonu ve smyslu § 28a citované vyhlášky) za řádné, musí protokol sepsaný o tomto doručení obsahovat všechny předepsané náležitosti. V posuzované věci však nebyl protokol sepsaný dne 29. 6. 2001 v rozporu s § 28a odst. 2 citované vyhlášky podepsán tím, kdo doručení provedl; nelze proto takto realizované doručení rozsudku soudu prvního stupně považovat za řádné a není přípustné s ním ani spojovat důsledky řádného doručení (tedy ani počátek běhu lhůty k odvolání).

Založil-li odvolací soud své rozhodnutí o opožděnosti odvolání žalovaného na závěru, že rozsudek soudu prvního stupně mu byl řádně doručen dne 29. 6. 2001, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci a dovolání žalovaného je důvodné. Nejvyšší soud České republiky proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem a věta první ).

V novém rozhodnutí odvolací soud neopomene se znovu zabývat rovněž otázkou doručování rozsudku soudu prvního stupně do bydliště žalovaného v únoru 1999 a svůj závěr ohledně tohoto doručování řádně odůvodní. Pouhé konstatování, že „toto doručení nelze považovat za odpovídající procesním předpisům, na které se odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí omezil, totiž činí tento jeho závěr pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelným.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( věta druhá a třetí ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. února 2003

JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.

předsedkyně senátu