Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 902/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 9. 2001, č.j. -15, jímž Okresní soud v Táboře zamítl žalobu pro zmatečnost proti (doplňujícímu) rozsudku téhož soudu ze dne 15. 5. 2001, sp. zn. -131, a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalovanému; o nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému částku 3.175,- Kč. Zmatečností podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), napadený rozsudek podle odvolacího soudu netrpí. Vydáním doplňujícího rozsudku, kterým zamítl žalobu o zaplacení smluvní pokuty, soud nerozhodl o (části) věci samé, o níž bylo již dříve zahájeno (jiné) řízení; nárok na smluvní pokutu (spolu s nárokem na jistinu a její příslušenství) byl uplatněn jedinou žalobou a soud o tomto nároku rozhodl doplňujícím rozsudkem.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (důvod podle ), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (důvod podle ). Naplnění prvního z uvedených důvodů spatřuje dovolatel v tom, že „odvolací soud … nezjistil správně všechny okolnosti rozhodné pro posouzení věci,“ a to „otázky, zda o nároku na smluvní pokutu již bylo rozhodnuto dne 16. 2. 2001.“ Oproti odvolacímu soudu prosazuje v rámci druhého z uplatněných důvodů názor, že o nároku na zaplacení smluvní pokuty rozhodl soud rozsudkem ze dne 16. 2. 2001, takže „později zjištěná nesprávnost ve výroku rozsudku … měla být zhojena za použití procesních předpisů upravujících institut opravného usnesení.“ Dalšímu řízení o tomtéž nároku tedy bránila – argumentuje dovolatel – překážka řízení zahájeného, která vylučovala vydat doplňující rozsudek. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil se závěry napadeného usnesení a – neshledávaje rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným – navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože ustanovení použít nelze (usnesení soudu prvního stupně, kterým byla žaloba pro zmatečnost zamítnuta, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení

Podle ustanovení ve spojení s a 2 je dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost, přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. ve spojení s ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci). Odtud plyne, že námitky týkající se nesprávnosti nebo neúplnosti zjištění okolností rozhodných pro posouzení věci (zda řízení vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. je postiženo zmatečnostní vadou podle ), obsahově podřaditelné důvodům uvedeným v , popř. v , jsou bezcenné; nejsou totiž sto přípustnost dovolání založit (vadami vyjmenovanými v , větě druhé, by se dovolací soud mohl zabývat jen, shledal-li by dovolání přípustným).

V řízení o žalobě pro zmatečnost je soud vázán nejen rozsahem, v jakém se rozhodnutí napadá, ale i důvodem žaloby (srov. ). K tvrzením, že doplňující rozsudek soud vydal bez jednání, ač podle zákona mělo být nařízeno (důvod zmatečnosti uvedený v ), a že jeho vydání – při tezi, že řízení o původním návrhu bylo zcela (tedy i co do smluvní pokuty) vyčerpáno rozsudkem ze dne 16. 2. 2001 – nepředcházel „žádný procesní úkon, se kterým by procesní předpisy spojovaly účinky zahájení sporného řízení“ (důvod zmatečnosti uvedený v ), soudy obou stupňů nepřihlížely, protože je žalobce včas (tj. do uplynutí lhůty k podání žaloby pro zmatečnost) neuplatnil; nezabýval se jimi proto ani dovolací soud (nehledě na objektivní nepoužitelnost důvodu zmatečnosti podle , je-li napadeno rozhodnutí soudu prvního stupně).

Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem podle včetně jeho konkretizace vázán ( , věta první, ). Vzhledem k obsahu dovolání je možné zásadní právní význam napadeného usnesení spojovat s otázkou (kterou odvolací soud vyřešil pozitivně), zda byly splněny předpoklady pro vydání doplňujícího rozsudku, jímž byl žalobní nárok na zaplacení smluvní pokuty zamítnut. Kladné řešení dané otázky současně znamená, že zmatečnostní vada žalobou napadený (doplňující) rozsudek nezatěžuje.

Z obsahu připojené spisu se podává, že Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 15. 5. 2001, č.j. -131, doplnil rozsudek ze dne 16. 2. 2001, č.j. -110 (ve znění opravného usnesení ze dne 27. 3. 2001, č.j. ), jímž byl zamítnut nárok na zaplacení částky 15.718,50 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení), výrokem, kterým zamítl návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 31.279,- Kč jako smluvní pokutu. Podle obsahu protokolu o jednání dne 16. 2. 2001 ( ) byly výroky rozsudku vyhlášeny v tom znění, které je zachyceno v jeho písemném vyhotovení ( , ); výrok týkající se smluvní pokuty nebyl vyhlášen a nestal se součástí písemného vyhotovení rozsudku, přestože nárok na její zaplacení žalobce žalobou ze dne 28. 2. 2000 uplatnil. Jelikož oprava usnesením podle nepřicházela v úvahu, neboť absence výroku o smluvní pokutě v jeho písemném vyhotovení nebyla projevem „zjevné nesprávnosti“ (k tomu, co se rozumí chybami v psaní, v počtech a jinými zjevnými nesprávnostmi, srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu z 27. 9. 1968, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR 5/1969 pod č. 37, usnesení Nejvyššího soudu z 31. 7. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/1998 pod č. 28), byl za situace, kdy rozsudek ze dne 16. 2. 2001 nevyčerpal celý předmět řízení (nebylo rozhodnuto o části věci samé), postup podle ustanovení – nařízený ve smyslu krajským soudem – namístě.

Závěr odvolacího soudu, že doplňující rozsudek zmatečností podle ustanovení postižen není (totéž se ostatně uplatní i ve vztahu k důvodu zmatečnosti uvedenému pod písm. b/ téhož ustanovení), je výrazem standardní rozhodovací praxe. Podmínky pro posouzení napadeného usnesení jako po právní stránce zásadně významného tudíž splněny nejsou ( , odst. 3 ) a Nejvyšší soud dovolání – bez jednání ( , věta první, ) – jako nepřípustné odmítl ( , věta první, ).

Podle ustanovení , věty první, , a zavázal dovolací soud žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů vzniklých žalovanému v dovolacím řízení. Tyto náklady představují odměnu za zastupování advokátem ve výši 1.550,- Kč ( , , 2, , 3, , , , věta první, , ve znění ) a náhradu hotových výdajů ve výši 75,- Kč ( , 3 ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. února 2003

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu