Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 78/2021
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní titul Terezou Dobešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 59 130 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit částku 22 410 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 36 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 220 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit částku 22 410 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 36 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 220 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky. Dle tvrzení žalobkyně byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 21. 8. 2018 smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 14-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 510 Kč, splatných vždy k 21. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, tj. v celkové výši 49 140 Kč (po odečtení poplatku za uzavření smlouvy v částce 1 080 Kč), z čehož jistina činila 27 000 Kč, úrok 7 560 Kč, poplatek za správu úvěru 5 940 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 8 640 Kč. Pro případ prodlení s platbou si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z aktuálně dlužné částky, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalovaný při podpisu smlouvy uhradil částku 1 080 Kč jako poplatek za uzavření smlouvy, a následně částku 3 510 Kč. Dne 22. 10. 2018 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou 2. splátky splatné dne 21. 10. 2018. Dnem splatnosti poslední splátky (21. 10. 2019) se stal pak splatným celý dluh. Za prodlení byla žalovanému v souladu se smluvními ujednáními účtována smluvní pokuta ve výši 13 500 Kč. Žalovaný ač byl k úhradě dlužné částky vyzván, do dnešního dne ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou částku vrátit, spolu s náklady úvěru ve výši 23 220 Kč (v nichž byl obsažen úrok, poplatek za uzavření smlouvy, poplatek správu úvěru a poplatek hotovostní režim splátek), ve čtrnácti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 510 Kč splatných vždy k 21. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Pro případ prodlení s platbami bylo v čl. V odst. 4 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je dlužník v prodlení, přičemž výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a jistiny. Žalovanému byl úvěr vyplacen v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy (prokázáno smlouvou o úvěru číslo předpisem splátek, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně vycházela z žádosti žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru, podle které je žalovaný důchodce, je rozvedený, je jedinou výdělečně činnou osobou v domácnosti, ale nevyživuje žádnou osobu, bydlí v obecním/státním bytě, má pouze příjmy z invalidního důchodu v částce 11 940 Kč měsíčně, výdaje za bydlení uvedl 4 371 Kč a ostatní výdaje paušální částkou 2 000 Kč. Potvrzením České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 1. 2018 byla potvrzena výše invalidního důchodu žalovaného v částce 11 940 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného byly doloženy pouze nájemní smlouvou uzavřenou mezi územní celek a paní jméno příjmení na byt v domě adresa, v obec, z nichž ale není zřejmá výše nájemného ani souvisejících plateb a čestným prohlášením žalovaného, že bydlí na adrese adresa žalovaného. Z dokumentu nazvaného finanční analýza ke dni 21. 8. 2018 bylo zjištěno, že podle výše uvedených příjmů a výdajů, žalobkyně (její pracovnice) uzavřela možnost žalovaného splácet úvěr až do výše měsíční splátky 4 375 Kč. Z úřední činnosti soudu (z interního systému soudu) je zřejmé, že na žalovaného je vedeno několik exekucí od roku 2010, od roku 2017 každoročně až do současné doby. Podle tvrzení žalobkyně a přehledu plnění žalovaný žalobkyni uhradil při uzavření smlouvy částku 1 080 Kč a následně částku 3 510 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 4. 2020 byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k plnění.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v znění účinném do 1. 12. 2017 dle data podpisu smlouvy (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 spotř. zák. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
7. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.
8. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
9. V posuzovaném případě je z žalovaným poskytnutých a doložených informací zřejmé, že jediným zdrojem příjmu žalovaného byl invalidní důchod ve výši 11 940 Kč měsíčně. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi územní celek a jméno příjmení a čestného prohlášení žalovaného nelze dovodit titul k bydlení žalovaného v bytě, jenž je předmětem nájemní smlouvy mezi zcela jinými subjekty a z žádného dokumentu nevyplývají ani měsíční výdaje na bydlení v žalovaným (pro účely úvěru) uváděné výši. Zcela podhodnocené jsou pak všechny ostatní výdaje kvantifikované paušální částkou 2 000 Kč (zejména pokud se jedná invalidní osobu, se zdravotní indispozicí, kvůli které jí je vyplácen invalidní důchod). V době uzavření smlouvy byly na žalovaného vedeny exekuce, což je skutečnost běžně ověřitelná i pro žalobkyni. Povinností žalobkyně bylo před uzavřením smlouvy o úvěru ověřit základní údaje o příjmech a výdajích žalovaného, a to nejen jeho příjmy ale i běžně doložitelné výdaje (zejména pokud je uvádí v tak nízké částce) a nahlédnutím do příslušných rejstříků současně ověřit jeho platební morálku. Tzv. volné zdroje žalovaného použitelné na splácení úvěru (rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji žalovaného) tak nebyly stanoveny na základě řádného posouzení jeho majetkových poměrů a za absence těchto základních informací musela mít žalobkyně pochybnosti o reálných možnostech žalovaného úvěr splácet. To se také záhy potvrdilo, když se žalovaný dostal do prodlení hned s druhou splátkou úvěru. Pokud žalobkyně za takto zjištěného stavu majetkových poměrů žalovaného úvěr se splátkami v sjednané výši poskytla, lez uzavřít, že řádně neposoudila schopnosti a možnosti žalovaného úvěr splácet. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyni tak náleží vrácení jí poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.), a to pouze jistiny ponížené o žalovaným zaplacené částky. Žalovaný v této souvislosti žalobkyni uhradil celkem částku 4 590 Kč, která byla odečtena z poskytnuté jistiny (27 000 Kč). Žalobkyni tak náleží částka 22 410 Kč, kterou soud přiznal žalobkyni i s jejím požadavkem na zákonný úrok z prodlení podle § 1968 , 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , když žalovaný byl srozuměn s tím, že částku měl žalobkyni vrátit do 21. 10. 2019. Ve zbytku pak žalobu zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly.
11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.