Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 78/2021

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní titul Terezou Dobešovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 59 130 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit částku 22 410 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 36 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 220 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit částku 22 410 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 23. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 36 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 220 Kč od 23. 10. 2019 do zaplacení ve výši 10 %, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky. Dle tvrzení žalobkyně byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 21. 8. 2018 smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 14-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 510 Kč, splatných vždy k 21. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, tj. v celkové výši 49 140 Kč (po odečtení poplatku za uzavření smlouvy v částce 1 080 Kč), z čehož jistina činila 27 000 Kč, úrok 7 560 Kč, poplatek za správu úvěru 5 940 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 8 640 Kč. Pro případ prodlení s platbou si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z aktuálně dlužné částky, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalovaný při podpisu smlouvy uhradil částku 1 080 Kč jako poplatek za uzavření smlouvy, a následně částku 3 510 Kč. Dne 22. 10. 2018 se žalovaný dostal do prodlení s úhradou 2. splátky splatné dne 21. 10. 2018. Dnem splatnosti poslední splátky (21. 10. 2019) se stal pak splatným celý dluh. Za prodlení byla žalovanému v souladu se smluvními ujednáními účtována smluvní pokuta ve výši 13 500 Kč. Žalovaný ač byl k úhradě dlužné částky vyzván, do dnešního dne ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 27 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou částku vrátit, spolu s náklady úvěru ve výši 23 220 Kč (v nichž byl obsažen úrok, poplatek za uzavření smlouvy, poplatek správu úvěru a poplatek hotovostní režim splátek), ve čtrnácti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 510 Kč splatných vždy k 21. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Pro případ prodlení s platbami bylo v čl. V odst. 4 smlouvy sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je dlužník v prodlení, přičemž výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a jistiny. Žalovanému byl úvěr vyplacen v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy (prokázáno smlouvou o úvěru číslo předpisem splátek, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně vycházela z žádosti žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru, podle které je žalovaný důchodce, je rozvedený, je jedinou výdělečně činnou osobou v domácnosti, ale nevyživuje žádnou osobu, bydlí v obecním/státním bytě, má pouze příjmy z invalidního důchodu v částce 11 940 Kč měsíčně, výdaje za bydlení uvedl 4 371 Kč a ostatní výdaje paušální částkou 2 000 Kč. Potvrzením České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 1. 2018 byla potvrzena výše invalidního důchodu žalovaného v částce 11 940 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného byly doloženy pouze nájemní smlouvou uzavřenou mezi územní celek a paní jméno příjmení na byt v domě adresa, v obec, z nichž ale není zřejmá výše nájemného ani souvisejících plateb a čestným prohlášením žalovaného, že bydlí na adrese adresa žalovaného. Z dokumentu nazvaného finanční analýza ke dni 21. 8. 2018 bylo zjištěno, že podle výše uvedených příjmů a výdajů, žalobkyně (její pracovnice) uzavřela možnost žalovaného splácet úvěr až do výše měsíční splátky 4 375 Kč. Z úřední činnosti soudu (z interního systému soudu) je zřejmé, že na žalovaného je vedeno několik exekucí od roku 2010, od roku 2017 každoročně až do současné doby. Podle tvrzení žalobkyně a přehledu plnění žalovaný žalobkyni uhradil při uzavření smlouvy částku 1 080 Kč a následně částku 3 510 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 4. 2020 byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k plnění.

4. Podle , (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, v znění účinném do 1. 12. 2017 dle data podpisu smlouvy (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle spotř. zák. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

7. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupovala žalovaná jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.

8. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).

9. V posuzovaném případě je z žalovaným poskytnutých a doložených informací zřejmé, že jediným zdrojem příjmu žalovaného byl invalidní důchod ve výši 11 940 Kč měsíčně. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi územní celek a jméno příjmení a čestného prohlášení žalovaného nelze dovodit titul k bydlení žalovaného v bytě, jenž je předmětem nájemní smlouvy mezi zcela jinými subjekty a z žádného dokumentu nevyplývají ani měsíční výdaje na bydlení v žalovaným (pro účely úvěru) uváděné výši. Zcela podhodnocené jsou pak všechny ostatní výdaje kvantifikované paušální částkou 2 000 Kč (zejména pokud se jedná invalidní osobu, se zdravotní indispozicí, kvůli které jí je vyplácen invalidní důchod). V době uzavření smlouvy byly na žalovaného vedeny exekuce, což je skutečnost běžně ověřitelná i pro žalobkyni. Povinností žalobkyně bylo před uzavřením smlouvy o úvěru ověřit základní údaje o příjmech a výdajích žalovaného, a to nejen jeho příjmy ale i běžně doložitelné výdaje (zejména pokud je uvádí v tak nízké částce) a nahlédnutím do příslušných rejstříků současně ověřit jeho platební morálku. Tzv. volné zdroje žalovaného použitelné na splácení úvěru (rozdíl mezi uvedenými příjmy a výdaji žalovaného) tak nebyly stanoveny na základě řádného posouzení jeho majetkových poměrů a za absence těchto základních informací musela mít žalobkyně pochybnosti o reálných možnostech žalovaného úvěr splácet. To se také záhy potvrdilo, když se žalovaný dostal do prodlení hned s druhou splátkou úvěru. Pokud žalobkyně za takto zjištěného stavu majetkových poměrů žalovaného úvěr se splátkami v sjednané výši poskytla, lez uzavřít, že řádně neposoudila schopnosti a možnosti žalovaného úvěr splácet. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyni tak náleží vrácení jí poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.), a to pouze jistiny ponížené o žalovaným zaplacené částky. Žalovaný v této souvislosti žalobkyni uhradil celkem částku 4 590 Kč, která byla odečtena z poskytnuté jistiny (27 000 Kč). Žalobkyni tak náleží částka 22 410 Kč, kterou soud přiznal žalobkyni i s jejím požadavkem na zákonný úrok z prodlení podle , 1970 o. z. ve spojení s , když žalovaný byl srozuměn s tím, že částku měl žalobkyni vrátit do 21. 10. 2019. Ve zbytku pak žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , když žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly.

11. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů ( věta prvá před středníkem ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.