Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 788/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) Ing. P. M., B) J. Š., C) O. B., D) L. K., E) S. B., zastoupených advokátem, proti povinnému K. K., zastoupenému advokátem, pro 849.800,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 9. 2001, č.j. -38, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 2. 2001, č.j. -29, jímž Okresní soud v Lounech nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 18. 2. 2000, sp. zn. 1613/99, a rozsudku téhož soudu ze dne 21. 2. 2000, sp. zn. , k vydobytí vyčíslených pohledávek s příslušenstvím, nákladů předcházejících řízení a nákladů exekučního řízení výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí (domu č.p. 1125 a pozemku parc. č. 2451 v katastrálním území a obci L.), povinnému zakázal nemovitosti (včetně movitých věcí, které jsou jejich příslušenstvím) převést na jiného nebo je zatížit a uložil mu, aby ve stanovené lhůtě oznámil, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo. Předpoklady, které ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“), k nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí vyžadují, měl odvolací soud za splněny (zejména shledal podkladové rozhodnutí – platební rozkaz ukládající povinnost plnit Ing. J. K. – vykonatelným). Jelikož smlouva, kterou Ing. J. K. a D. K. (rodiče povinného) darovali předmětné nemovitosti povinnému, byla vůči oprávněným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 21. 2. 2000, sp. zn. , prohlášena neúčinnou ( , ve znění pozdějších předpisů), odmítl odvolací soud námitku nedostatku pasivní věcné legitimace povinného (v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2000 pod č. 26).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení Namítá, že část vymáhané pohledávky „mohla být uspokojena“ prodejem týchž nemovitostí nařízeným Okresním soudem v Rakovníku proti Ing. J. K., který dluh zčásti splnil. Nevhodnost nařízeného způsobu výkonu dovolatel spatřuje v tom, že postižené nemovitosti (a movité věci) užívá a svým nákladem udržuje „celá rodina.“ Soudům obou stupňů vytýká, že o zákazu nakládat s movitými věcmi, které jsou příslušenstvím nemovitosti (aniž by byly specifikovány), rozhodl nad rámec návrhu. S poukazem na to, že dlužníkem je podle podkladového rozhodnutí (platebního rozkazu Okresního soudu v Lounech ze dne 18. 2. 2000, sp. zn. ) Ing. J. K., vyslovil nesouhlas se závěrem, podle něhož je věcně (pasivně) legitimován.

Oprávnění se ztotožnili s napadeným rozhodnutím a navrhli, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu , odst. 2 přípustné pouze při splnění předpokladů vymezených ustanoveními nebo c/ Protože použití ustanovení nepřipadá v úvahu (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení

Podle ustanovení ve spojení s a 2 je dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. ve spojení s ).

Otázku, zda za situace, kdy na základě právního úkonu, který byl prohlášen neúčinným, nabyl předmětné nemovitosti od dlužníka oprávněných, je – místo toho, kdo je podle podkladového rozhodnutí povinným (Ing. J. K.) – v řízení o výkon rozhodnutí věcně pasivně legitimován nabyvatel nemovitostí, odvolací soud vyřešil ve shodě s konstantní judikaturou. Ta dovodila, že rozhodnutí, jímž soud odpůrčí žalobě vyhověl, tj. určil, že vůči žalujícímu věřiteli je dlužníkem učiněný právní úkon, jenž zkracuje uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, neúčinný, je nezbytným podkladem k tomu, aby se věřitel na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí, vydaného proti dlužníku, mohl domáhat nařízení výkonu rozhodnutí postižením toho, co odporovatelným (neúčinným) právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; již z toho vyplývá, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí v takovém případě směřuje nikoliv proti dlužníku (osobě z exekučního titulu zavázané), nýbrž proti tomu, s nímž nebo v jehož prospěch dlužník právní úkon učinil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu již zmíněný v napadeném rozhodnutí, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2000 pod č. 27, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. ).

Ostatní námitky dovolatele nelze vůbec podřadit důvodu podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci), který jako jediný je relevantní v rámci posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení ; již proto nejsou způsobilé vázat k sobě pozornost při úvaze, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud bez jednání ( věta první ) odmítl ( věta první, ).

Výrok o nákladech dovolací řízení se opírá o ustanovení větu první, , a Povinný (dovolatel), jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit oprávněným náklady jimi vynaložené v dovolacím řízení, které představují odměnu za zastupování advokátem ve výši 13.797,- Kč (, , , ., , , , věta první , ve znění ) a náhradu hotových výdajů podle , 3 ve znění pozdějších předpisů ve výši 375,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2003

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu