Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2236/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. prosince 1999, č. j. -170, zamítl žalobu „na určení, že i E. P. není dědicem ze závěti, jež byla předložena v dědickém řízení, kterým nabyl celé dědictví po M. H., zemřelé 8. 10. 1984 v T.“ (výrok I.), i žalobu „na vydání obrazu O., olej, plátno, 248 x 180 cm, signováno dole H. v ceně 10.000,- Kč, obrazu B., olej, plátno, 225 x 160 cm, signováno vpravo dole H. v ceně 10.000,- Kč a lustru z jeleního paroží, kuželového tvaru v ceně 18.000,- Kč se zajištěním jejich bezpečného navrácení bez poškození na místo O.“ (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. listopadu 2001, č. j. -199, nepřipustil změnu žaloby „na určení, že žalovaný jako jeden z pěti dědiců ze závěti nenabyl celé dědictví po M. H. zemřelé 8. 10. 1984 v T. a že není tudíž osobou uvedenou v § 4 odst. 2, písm. a) zákona o půdě“ (výrok I.), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. s tím, že „se zamítá žaloba žalobce ne určení, že žalovaný není dědicem ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví po M. H., zemřelé 8. 10. 1984 v T.“ (výrok II.), a ve zbývajících výrocích zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok III.).

Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho výrokům I. a II., podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodnil ustanovením a v němž uplatnil dovolací důvody podle a d) ve znění před novelou provedenou

Nejvyšší soud ČR ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. projednal věc podle procesních předpisů účinných do 31. 12. 2000, t. j. podle ve znění před novelou provedenou zmíněným zákonem (dále jen „OSŘ“), a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, se zabýval nejprve otázkou jeho přípustnosti.

Žalobce netvrdí, že je řízení postiženo některou z vad uvedených v , které zakládají přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, a ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Ze zmíněného ustanovení tedy nelze přípustnost dovolání žalobce dovodit.

Přípustnost dovolání proti nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu (a takovým je výrok, jímž odvolací soud nepřipustil změnu žaloby) upravuje . Žádný z důvodů zakládajících přípustnost dovolání, které jsou v tomto ustanovení uvedeny, však na tento napadený výrok nedopadá, a tak je zřejmé, že dovolání proti němu zákon nepřipouští.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Žalobce v dovolání dovozuje, že výrok, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí jeho určovací žaloby, je s ohledem na jinou formulaci zamítaného žalobního petitu ve skutečnosti výrokem měnícím. S tímto názorem však nelze souhlasit. Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti rozsudku odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně. O rozdílné (nesouhlasné) rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišné. Odlišností se přitom nemyslí rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Žalobci lze přisvědčit, že pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, zda odvolací soud formálně rozhodl podle nebo zda postupoval podle . Rozhodující je totiž obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení. Významné není ani to, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku. Tam, kde soudy obou stupňů posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků shodně, jde o potvrzující rozsudek odvolacího soudu bez ohledu na to, jak je formulován jeho výrok (srovnej např. usnesení dovolacího soudu z 30. 4. 1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 52/1999, nebo jeho usnesení z 29. 7. 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura č. 1/2000). Z tohoto hlediska však nelze rozsudek odvolacího soudu v této věci za měnící považovat. Soud prvního stupně i odvolací soud postavily svůj závěr o nedůvodnosti žaloby na určení, že žalovaný není dědicem po M. H., na názoru, že žalobce nemá na takovémto určení naléhavý právní zájem. Okolnosti podstatné pro rozhodnutí o této části žaloby tedy soudy obou stupňů posoudily stejně, a tak je tento napadený výrok i podle svého obsahu výrokem potvrzujícím bez ohledu na to, že obsahuje jiné znění zamítaného žalobního návrhu (ostatně formulované tak, aby bylo v souladu se skutečným zněním žaloby). Ustanovení tedy přípustnost dovolání proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu nezakládá.

Dovolání žalobce proti tomuto výroku nemůže být přípustné podle , jelikož jím byl potvrzen prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal. Odvolací soud ve výroku napadeného rozsudku nevyslovil přípustnost dovolání pro zásadní právní význam tohoto rozhodnutí a z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce návrh v tomto smyslu neučinil. Proto nemůže být dovolání přípustné ani podle a 2 .

Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než podle a dovolání žalobce jako nepřípustné odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalobce v tomto řízení neuspěl a žalovanému, který by podle , , a měl právo na jejich náhradu, v něm žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2003

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu