Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1583/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 22. srpna 2000, č. j. -12, soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinného k vymožení pohledávky v částce 40.000,- Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů předchozího (nalézacího) řízení ve výši 7.075,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí v částce 4.525,- Kč. Podání povinného označené jím jako „odvolání proti rozsudku ze dne 2. 2. 1999“, adresované však městskému soudu k „j. č. -12“, určené tedy soudu exekučnímu, ve kterém povinný namítá zaplacení dluhu v roce 1989, soud prvního stupně posoudil podle obsahu jako „návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, a to dle “ (viz protokol o jednání z 28. května 2001 na č.l. 26). Tento návrh pak usnesením z 1. srpna 2001, č. j. -34, zamítl s odůvodněním, že důvody pro zastavení exekuce nařízené na základě rozsudku z 2. února 1999, č. j. -14, odsuzujícího povinného (společně a nerozdílně se S. B.) k zaplacení částky 40.000,- Kč s příslušenstvím, tedy k plnění (nikoli tudíž na základě rozsudku z 18. března 1993, sp. zn. , jímž soud určil, že ke dni smrti otce oprávněné J. M. existovala jeho pohledávka za povinným, jak se povinný nesprávně domníval v podání z 13. září 1991 /č.l. 28/) dány nejsou, jelikož k zaplacení dluhu, a tedy k zániku práva splněním mělo podle samotného povinného dojít před vydáním exekučního titulu.

K odvolání, jímž povinný – nově – namítl, že mu „nikdy nebylo doručeno předvolání ani rozsudek ve věci sp. zn. , krajský soud usnesení městského soudu (kromě výroku o nákladech exekuce, jejž změnil) potvrdil s odůvodněním, že závěr o nedůvodnosti návrhu na zastavení exekuce, měl-li být dluh zaplacen před vydáním titulu, je správný. Námitku nevykonatelnosti podkladového rozsudku pro jeho nedoručení (o níž soud prvního stupně, zamítající návrh na zastavení exekuce odůvodněný výlučně tvrzením o zaplacení dluhu, nerozhodoval, jelikož v podáních z 5. září 2000 /č.l. 13/, 16. února 2001 /č.l. 19/ ani z 25. května 2001 /č.l. 28/ uplatněna nebyla) odvolací soud posoudil jako „nový návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí“, tentokrát podle , o němž je příslušný v prvním stupni rozhodnout městský soud.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním, v němž „nesouhlasí s právním názorem KS v Brně, že nejsou dány důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ust. “ Odvolacímu soudu vytýká zejména, že se nevypořádal s jeho námitkou nevykonatelnosti exekučního titulu, a že jeho tvrzení o nedoručení podkladového rozsudku nijak neprověřoval.

Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl po 1.1.2001, odvolací soud správně aplikoval , , ve znění , (dále též jen „ “) a se zřetelem k bodu 17., hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodoval podle tohoto předpisu i Nejvyšší soud o dovolání.

Nejvyšší soud nejdříve posoudil, zda je dovolání přípustné a v tomto ohledu dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 – jež podle platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení ) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z uvedeného je zřejmé, že má-li být přípustnost dovolání založena ustanovením , je povinnému k dispozici pouze dovolací důvod zakotvený v , podle něhož lze dovolání podat jen spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

Tak tomu však v souzené věci není. Odvolací soud totiž usnesení soudu prvního stupně přezkoumal pouze z hlediska ustanovení , jež – ve skutečnosti jako jediné – aplikoval soud prvního stupně, byla-li podání z 5. září 2000 a 16. února 2001 (č.l. 13 a 19), povinným označená jako „odvolání“ (proti usnesení o nařízení exekuce z 22. srpna 2000, č. j. -12) odůvodněna výlučně tvrzením o zaplacení dluhu. Jestliže povinný námitku nevykonatelnosti podkladového rozsudku odůvodněnou tvrzením o jeho nedoručení ke dni vydání usnesení soudu prvního stupně nevznesl, pak tento soud (mající k dispozici spis s doručenkou, tedy veřejnou u osvědčující doručení podkladového rozsudku povinnému) návrh na zastavení exekuce odůvodněný výlučně tvrzením o zaplacení dluhu neměl možnost posuzovat podle ustanovení jiného (zde tedy ani podle ) než z pohledu ustanovení upravujícího zastavení exekuce pro zánik práva splněním. Tomu také odpovídá postup odvolacího soudu, jenž (v souladu se zásadou dvouinstačnosti řízení) rozhodnutí soudu prvního stupně odůvodněné ustanovením potvrdil aniž je přezkoumával z hlediska (teprve odvoláním ze 13. září 2001 uplatněného) ustanovení , s tím, že námitku nevykonatelnosti podkladového rozsudku pojal jako nový návrh na zastavení exekuce, nyní podle , o němž je příslušný jako soud prvního stupně rozhodnout městský soud.

Jestliže dovolatel „nesouhlasí s právním názorem KS v Brně, že nejsou dány důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ust. “, pak nejenže polemizuje s právním posouzením, na němž napadené rozhodnutí nespočívá, nýbrž – navíc – odvolacímu soudu vytýká závěr, který v napadeném usnesení (vůbec) dovozen nebyl. Pokud jde dále o závěr odvolacího soudu o správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže ten návrh na zastavení exekuce zamítl s odůvodněním, že důvod podle dán nebyl, toto právní posouzení věci zůstalo dovoláním (jehož rozsahem a důvody včetně jejich obsahového vymezení je dovolací soud podle ustanovení , 2 vázán) nenapadeno.

Již z prvně uvedeného důvodu, že totiž napadené usnesení (potvrzující rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce podle ,) na nesprávném právním posouzení věci (jež dovolatel spatřuje v nesprávném výkladu ustanovení jiného, totiž ) nespočívá, není splněn předpoklad přípustnosti dovolání podle , tedy požadavek, aby napadené rozhodnutí mělo zásadní právní význam, Nejvyššímu soudu tedy nezbylo než dovolání jako nepřípustné podle ustanovení a odmítnout.

Povinný podáním nepřípustného dovolání zavinil jeho odmítnutí, takže oprávněné vzniklo podle ustanovení , a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady dovolacího řízení vzniklé oprávněné spočívají (při ceně předmětu exekučního řízení 40.000,- Kč plus 7.075 Kč) v částce 2.890,- Kč představující 50 % sazbu za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ( , , ., ., , , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/), ve znění pozdějších předpisů, účinné dnem 1. ledna 2001, viz ) – sníženou o 50 % podle vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady advokátů za poskytování právních služeb ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2003

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu