Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 181/2003

U S N E S E N Í

, t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 19. 11. 2001, sp. zn.

, byl obviněný O. F. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., trestným činem násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 196 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák., podle § 53 odst. 2 písm. b), 3 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán mu byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 19. 11. 2001, sp. zn. , podal obviněný odvolání.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne

22. 5. 2002, sp. zn. , tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil, a to v celé části týkající se obviněného O. F. a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 2 písm. b), 3 tr. zák. obviněnému uložil úhrnný peněžitý trest 9.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 měsíce. Uvedené trestné činy spáchal tím, že dne

28. 10. 2000 v blíže neurčené době mezi 01.00 hod. a 02.00 hod. v chatové osadě

K., okres Č. K. fyzicky napadl údery pěstí do obličejové části a údery pažby legálně držené zbraně typu CZ 75,9 mm LUGER, výr. č. 3210 D do vlasové části nad levým uchem a do kořene nosu R. V., jemuž způsobil tržnou ránu v levé temenní krajině do hlubšího podkoží a zlomeninu nosních kůstek s posunem úlomků s pracovní neschopností od 1. 11. 2000 v délce 1 týdne a téže době v restauraci v penzionu S. C. ohrožoval uvedenou zbraní téhož poškozeného tím, že zbraň mu přiložil k hlavě, přičemž jemu

i ostatním přítomným osobám vyhrožoval.

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2002, sp. zn.

, napadl obviněný O. F. dovoláním podaným obhájcem Mgr. V. Z., a to

z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel poukázal na své shodné výpovědi z přípravného řízení a z řízení před soudem, v nichž uvedl, že se na inkriminované místo dostavil, avšak až po skončení incidentu, dále že měl u sebe legálně drženou zbraň, ale touto pistolí nikoho nezranil ani neohrožoval. Na podporu svých tvrzení odkázal na výpovědi svědků, které měl k dispozici již soud prvního stupně. Obviněný vytkl soudům obou stupňů, že při rozhodování nevzaly v úvahu zejména výpovědi svědka M. L. a poškozeného R. V. a dále zpochybnil věrohodnost výpovědi svědka J. W. d. J. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. , jakož

i rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 19. 11. 2001, sp. zn.

, zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného O. F. uvedla, že dovolání je sice formálně podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g)

tr. řádu, ve skutečnosti však namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Nesprávná skutková zjištění však nemohou být důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu. Pro případ jiného rozhodnutí souhlasila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle

§ 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí uvedenému

v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv

z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu. Protože se nelze

v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tedy bude zejména popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že v předmětné trestní věci byly nesprávným způsobem hodnoceny provedené důkazy a nebylo proto prokázáno spáchání skutku obviněným. Jde tedy výlučně o námitky směřující do oblasti skutkových zjištění učiněných nalézacím a odvolacím soudem, se kterými dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených

v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. Dovolatel však musí na jedné straně v souladu

s § 265f odst. 1 tr. řádu odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného O. F. podané proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. , podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden

v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. února 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek