Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 103/2021
Okresní soud Praha – východ rozhodl samosoudcem JUDr Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupené titul. jméno příjmení
advokátem se sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení 2 980 Kč, 1 000 Kč, příslušenství
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 282,71 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 1000 Kč, částku 980 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 282,71 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 1000 Kč, částku 980 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala soudu dne 27. 11. 2020 žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 2 980 Kč, 1 000 Kč, příslušenství, s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobkyně je právnickou osobou (společností s ručením omezeným), sídlem na území České republiky. Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa. Proces uzavření této byl takový, že na internetových stránkách webová adresa vyplnil registrační formulář, jméno, příjmení, rodné číslo, e-mailovou adresu, číslo mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu, adresu místa skutečného pobytu, číslo občanského průkazu, číslo cestovního pasu, název zaměstnavatele, adresu zaměstnavatele a pracovní zařazení; uvedl souhlas s tím, aby za účelem přímého marketingu bylo nakládáno s jeho osobními údaji a potvrdil, že se se smlouvou seznámil, souhlasí s ní. Pro podepsání smlouvy a zřízení klientského účtu na www stránkách původního věřitele bylo třeba, aby převedl tzv. registrační poplatek výhradně ze svého bankovního účtu. Při úhradě registračního poplatku byl povinen uvést číslo účtu příjemce, vygenerované variabilní a specifické symboly, částku, unikátní text potvrzení smlouvy – kód, který je vygenerovaný automaticky pomocí 12 symbolů (unikátní a neměnná posloupnost symbolů, písmen nebo čísel, do které se zakóduje text smlouvy a ID klienta), používá se jako dodatečné opatření pro identifikaci klienta, potvrzuje, že text smlouvy je chráněn, také slouží pro potvrzení/podepsání smlouvy, tedy jako projev vůle klienta. Projev vůle žalovaného uzavřít smlouvu uvedeného obsahu byl učiněn okamžikem uhrazení registračního poplatku na bankovní účet původního věřitele. Po uzavření smlouvy byla následně mezi původním věřitelem a žalovaným dne 2. 1. 2018 uzavřena Smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byla žalovanému na bankovní účet formou bezhotovostního převodu poskytnuta částka 2 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit spolu s poplatkem za úvěr 500 Kč, smluvním úrokem z úvěru 500 Kč, vše s jednorázovou splatností 30. 1. 2018. V případě včasného splacení závazku, v termínu splatnosti, platila sleva na poplatek z úvěru, tedy žalovaný v případě včasného splacení závazku by hradil pouze částku odpovídající poskytnuté jistině 2 000 Kč a smluvní úrok z úvěru 500 Kč. Při včasném splacení závazku tak činila celková splatná částka 2 500 Kč, čl. II. a čl. VI. odst. 1 smlouvy. Proces uzavření smlouvy o úvěru, čl. 5 smlouvy, byl takový, že žalovaný buď zaslal SMS zprávu s obsahem žádosti o úvěr nebo na internetových stránkách webová adresa v rámci svého uživatelského účtu vyplnil žádost o úvěr, kdy zvolil požadované podmínky úvěru, jistinu a dobu splatnosti. Žádost byla následně potvrzena a podána zadáním hesla dlužníka a kliknutím na tlačítko„ Podat žádost“. Po podání žádosti o úvěr byla následně původním věřitelem posouzena platební schopnost žalovaného a následně byl formou sms zprávy či e-mailu informován o poskytnutí úvěru. Poté byla na bankovní účet žalovaného zaslána požadovaná schválená jistina úvěru. Okamžikem poskytnutí úvěru, tj. odeslání požadovaných finančních prostředků na účet žalovaného, byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný celkovou splatnou částku úvěru neuhradil řádně a včas, do sjednané doby splatnosti úvěru závazek nesplatil. Původnímu věřiteli ani žalobkyni neuhradil ničeho. Z původního věřitele byla pohledávka postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z 4. 12. 2019, účinnost k 12. 12. 2019, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele z 20. 1. 2020. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svoji aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 5 480 Kč a skládala se z nesplacené jistiny 2 000 Kč, nesplaceného smluvního úroku z úvěru 500 Kč, nesplaceného poplatku z úvěru 500 Kč, smluvní pokuty 980 Kč, poplatků z prodlení 1 500 Kč. Žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalovaného neuplatnit postoupený nedoplatek poplatků z prodlení. Rozklad žalované pohledávky tedy je nesplacená jistina 2 000 Kč, nesplacený smluvní úrok z úvěru 500 Kč, nesplacený poplatek z úvěru 500 Kč, smluvní pokuta 980 Kč. Ve smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, žalobkyně tak postoupené příslušenství pohledávky ve formuláři elektronického žalobního návrhu uvádí jako kapitalizovaný úrok. Kapitalizovaný úrok 1 000 Kč se skládá z nesplaceného smluvního úroku z úvěru 500 Kč, nesplaceného poplatku z úvěru 500 Kč. Žalobkyně požaduje nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 282,71 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, 31. 1. 2018 do 30. 9. 2019, základem výpočtu zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky 2 000 Kč. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočítán nejpozději k 1. 10. 2019, rozhodný den, čl. II. odst. 1 smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem prvního dne prodlení se splacením úvěru, 31. 1. 2018, od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, 13. 12. 2019, z jistiny 2 000 Kč do zaplacení. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby z 9. 11. 2020 žalobkyně předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu). Celková hodnota pohledávky bez příslušenství tak činí 2 000 Kč. Pohledávka 980 Kč - vzhledem k tomu, že žalovaný porušil povinnost splatit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru, čl. VI. odst. 2.1.1 smlouvy. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobkyni převedena smlouvou o postoupení pohledávek z 4. 12. 2019, účinnost k 12. 12. 2019 ve výši 980 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně požaduje smluvní pokutu 980 Kč, počítáno ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, 31. 1. 2018, z dlužné jistiny pohledávky 2 000 Kč do 5. 6. 2019 Smluvní pokuta je požadována a vypočítána dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není částečně důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Dne 27. 12. 2017 společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, s tím, že v budoucí době budou uzavírány smlouvy o úvěru, kdy úvěrující na žádost klienta po následném schválení žádosti ze strany úvěrujícího poskytne tomuto peněžní prostředky do určité částky, které se tento zaváže uhradit spolu s úrokem a poplatky s úvěrem spojené. Smlouva obsahuje definici základních pojmů, definici předmětu smlouvy a povinnosti stran, postup při uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru, způsob uzavření smlouvy o úvěru, podmínky splácení úvěru, prodloužení termínu splatnosti úvěru, postup při změně osobních a přihlašovacích údajů, způsob informování klienta, smluvní odpovědnost, vymezení nákladů spojených s mimosoudním vymožením dlužných částek prostřednictvím třetí osoby, souhlas s nakládáním s osobními údaji, platnost smlouvy, závěrečná ustanovení. (rámcová smlouva na čl. 32 – 34 spisu)
7. Dne 2. 1. 2018 byla společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč. Datum poskytnutí úvěru 2. 1. 2018, splatnost poskytnutého úvěru 30. 1. 2018 Poplatek za poskytnutí úvěru byl uveden 500 Kč, sleva z poplatku za poskytnutí úvěru při včasném splacení byla uvedena – 100 %, tedy poplatek za úvěr po slevě 0 Kč, roční úroková sazba činila 325,89 % p. a., RPSN činila 1 733,54 %. V záhlaví smlouvy je uvedeno jméno žalovaného, rodné číslo, trvalý pobyt, korespondenční adresa, e-mailová adresa, telefonní číslo, číslo účtu. Majetkové a osobní poměry žalovaného byly zjišťovány z Čestného prohlášení ke smlouvě o úvěru číslo. V tomto je uvedeno jméno žalovaného, rodné číslo, trvalý pobyt, korespondenční adresa, e-mailová adresa, telefonní číslo. Uvedené prohlášení obsahuje pouze údaje uvedené žalovaným, nebyly předloženy žádné listiny pro ověření údajů zde uvedených. Žalovaný prohlásil, že má úmysl úvěr vrátit, nejsou mu známy žádné okolnosti, pro které by poskytnutí úvěru vyvolalo osobní bankrot, oddlužení, žádné skutečnosti, které by měly za následek nevrácení částky úvěru, na jeho straně není žádných nesplacených závazků, závazků po splatnosti vůči bankám či jiným věřitelům, je si vědom toho, že prohlášením nepravdivých skutečností se může dopustit trestného činu. Finanční závazky činí 10 000 Kč měsíčně, průměrný čistý měsíční příjem činí 27 000 Kč za dobu posledních tří měsíců. Dále prohlásil, že uvedené informace jsou pravdivé, majetková situace mu umožňuje čerpat tento úvěr. Nadále k majetkovým poměrům žalovaného není uvedeno ničeho. Prohlášení bylo učiněno prostředky elektronické komunikace, prostřednictvím uživatelského účtu klienta. (smlouva, čestné prohlášení ke smlouvě na čl. 15 – 16 spisu)
8. Z účtu s názvem celé jméno žalovaného, shodného čísla jako je číslo, uvedené jako číslo účtu žalovaného ve smlouvě o úvěru, byla dne 29. 12. 2017 poukázána částka 1 Kč. Dne 2. 1. 2018 byla zadána platba na účet shodného čísla, z nějž byla poukázána částka 1 Kč dne 29. 12. 2017 a který byl uveden jako účet žalovaného ve smlouvě o úvěru, s poznámkou„ půjčka dle anonymizována tři slova celé jméno žalovaného“, specifický symbol, a to ve výši 2 000 Kč (úhrada částky na čl. 17 spisu, oznámení o zadání domácí platby na čl. 13 spisu)
9. právnická osoba, IČO, sídlem adresa. Přílohou je i listina označená anonymizováno číslo obsahující specifikaci pohledávky žalovaného. Dne 12. 12. 2019 společnost právnická osoba vystavila Potvrzení o zaplacení úplaty s tím, že žalobkyně uhradila celou kupní cenu za postoupení pohledávek dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2019 (smlouva o postoupení pohledávek na čl. 20 - 26 spisu, specifikace pohledávky na čl. 14 spisu, potvrzení o zaplacení úplaty na čl. 18 spisu) Žalovanému bylo adresováno oznámení o postoupení pohledávky dopisem ze dne 20. 1. 2020 (dopis, podací arch na čl. 27, 30 spisu)
10. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2020, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. (předžalobní upomínka, podací lístek na čl. 28, 29, 31 spisu)
11. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
12. Dne 27. 12. 2017 společnost právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřeli Rámcovou smlouvu o úvěru, s tím, že v budoucí době budou uzavírány smlouvy o úvěru, úvěrující na žádost klienta po následném schválení žádosti ze strany úvěrujícího poskytne tomuto peněžní prostředky, které se tento zaváže uhradit spolu s úrokem a poplatky s úvěrem spojené. Smlouva obsahuje definici základních pojmů, definici předmětu smlouvy a povinnosti stran, postup při uzavření smlouvy, poskytnutí úvěru, způsob uzavření smlouvy o úvěru, podmínky splácení úvěru, prodloužení termínu splatnosti úvěru, postup při změně osobních a přihlašovacích údajů, způsob informování klienta, smluvní odpovědnost, vymezení nákladů spojených s mimosoudním vymožením dlužných částek prostřednictvím třetí osoby, souhlas s nakládáním s osobními údaji, platnost smlouvy, závěrečná ustanovení. Dne 2. 1. 2018 byla společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo pro částku 2 000 Kč, datum poskytnutí úvěru 2. 1. 2018, splatnost poskytnutého úvěru 30. 1. 2018 2018, poplatek za poskytnutí úvěru 500 Kč, sleva z poplatku za poskytnutí úvěru při včasném splacení - 100 %, tedy poplatek za úvěr po slevě 0 Kč, roční úroková sazba 325,89 % p. a., RPSN 1 733,54 %. V záhlaví smlouvy je uvedeno jméno žalovaného, rodné číslo, trvalý pobyt, korespondenční adresa, e-mailová adresa, telefonní číslo, číslo účtu. Majetkové a osobní poměry žalovaného byly zjišťovány z Čestného prohlášení ke smlouvě o úvěru číslo obsahující jméno žalovaného, rodné číslo, trvalý pobyt, korespondenční adresu, e-mailovou adresu, telefonní číslo. Prohlášení obsahuje pouze údaje uvedené žalovaným, nebyly předloženy žádné listiny pro ověření údajů zde uvedených. Žalovaný prohlásil, že má úmysl úvěr vrátit, nejsou mu známy žádné okolnosti, pro které by poskytnutí úvěru vyvolalo osobní bankrot, oddlužení, žádné skutečnosti, které by měly za následek nevrácení částky úvěru, na jeho straně není žádných nesplacených závazků, závazků po splatnosti vůči bankám či jiným věřitelům, je si vědom toho, že prohlášením nepravdivých skutečností se může dopustit trestného činu. Dále uvedl, že jeho finanční závazky činí 10 000 Kč měsíčně, průměrný čistý měsíční příjem činí 27 000 Kč za dobu posledních tří měsíců a jím uvedené informace jsou pravdivé, majetková situace umožňuje čerpat úvěr. Z účtu s názvem celé jméno žalovaného shodného čísla jako je číslo, uvedené jako číslo účtu žalovaného ve smlouvě o úvěru, byla dne 29. 12. 2017 poukázána částka 1 Kč. Dne 2. 1. 2018 byla zadána platba na účet shodného čísla, z nějž byla poukázána částka 1 Kč dne 29. 12. 2017 a který byl uveden jako účet žalovaného ve smlouvě o úvěru, specifický symbol, 2 000 Kč právnická osoba a žalobkyně podepsaly dne 4. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž přílohou je listina označená anonymizováno číslo, specifikace pohledávky. Dne 12. 12. 2019 společnost právnická osoba vystavila Potvrzení o zaplacení úplaty, když žalobkyně uhradila celou kupní cenu za postoupení pohledávek dle smlouvy o postoupení pohledávek z 12. 12. 2019. Žalovanému bylo adresováno oznámení o postoupení pohledávky dopisem z 20. 1. 2020. Dopisem právního zástupce žalobkyně z 9. 11. 2020, mu byla adresována předžalobní upomínka.
13. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaná žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporovala, žádné důkazy nepředložila.
14. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).
15. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
16. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
18. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
19. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
25. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude rezervována finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovanému nebyly finanční prostředky poskytnuty ihned při uzavření smlouvy, byly převedeny bezhotovostní formou v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě. Soud zde odkazuje i na rámcovou smlouvu o úvěru, kterou sic právní vztah ze smlouvy o úvěru založen není, tato vymezuje pouze podmínky, za nichž budou strany do smluvních vztahů vstupovat, avšak podává se z ní, že právní předchůdce žalobkyně se zavazuje rezervovat žalovanému finanční prostředky pro uzavření jednotlivých smluv o úvěru.
26. Soud má za prokázané, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.
27. Soud ve věci dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že žalobkyně svá zjištění omezila pouze na údaje uvedené žalovaným v rámci kontraktačního procesu, který byl veden za užití prostředků na dálku. Jak bylo zjištěno ze smlouvy o úvěru, která obsahuje i podrobný popis kontraktačního procesu včetně způsobu přezkumu úvěruschopnosti klienta, tak tato je omezena výhradně na údaje uvedené klientem. Klient, žalovaný, v zásadě pouze uvádí, že je schopen plnit, uvádí pouze příjem a úhradu závazků, a to bez jakéhokoliv ověření uvedených údajů poskytovatelem úvěru. Kromě toho, že žalovaným uvedené údaje nebyly žádným způsobem ověřeny, absentuje také uveden a řádné ověření jeho výdajů a osobní situace. V řízení tak bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno pouze na údaje uvedené výhradně žalovaným, která sestávala především z jeho prohlášení, že je připraven a schopen plnit, aniž byly vyžádány jakékoliv listiny dokládající majetkové a osobní poměry žalovaného. Při zkoumání úvěruschopnosti je třeba zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.
28. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud předmětnou smlouvu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.
29. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla bezhotovostně převedena částka ve výši 2 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně o uvedenou částku bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění ve výši 2 000 Kč dle § 2993 o. z. vydat. V řízení nebylo ani tvrzeno, natožpak prokázáno, že žalovaný na uvedenou částku cokoliv plnil. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 2 000 Kč s příslušenstvím, když žalobkyni rovněž náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný tudíž byl zavázán k úhradě úroku z prodlení z uvedené částky v kapitalizované výši 282,71 Kč a dále běžící od 13. 12. 2019, když měl vědomí, že uvedenou částku musí vrátit, nadále s ní nemá dispozici. V ostatních nárocích byl nárok žalobkyně shledán nedůvodným, proto byl v této části žalobní návrh zamítnut, tedy pro úrok z úvěru 1 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 980 Kč Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.
30. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 3 980 Kč (2 000 Kč + 1 000 Kč + 980 Kč) = 100 %, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 2 000 Kč = 50,251 %. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 100 % - 50,251 % = 49,749 %; 50,251 % - 49,749 % = 0,502 % poměru úspěchu na straně žalované. Pokud poměr úspěchu žalobce činil 0,502 % je namístě konstatovat, že na straně obou účastníků řízení byl úspěch a neúspěch v zásadě shodný. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202, odst. 2 o. ř. s. ř).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, exekuce.