Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1975/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 3. prosince 2001, č. j. -119, jímž soud prvního stupně (stejně jako ve svém předchozím usnesení z 1. listopadu 1999) zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy pro výživné oprávněného.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení /, odst. 2 , a kterým namítá existenci dovolacích důvodů podle a odst. 3 tohoto předpisu, tedy že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl (svým v pořadí druhým usnesením) po 1.1.2001, odvolací soud správně (srov. též usnesení Krajského soudu v Ostravě z 24. 8. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2002 pod poř. č. 32) aplikoval , , ve znění , (dále též jen „ “), a se zřetelem k bodu 17. (a contr.) hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodoval podle v tomto znění i Nejvyšší soud o dovolání.

Nejvyšší soud nejdříve posoudil, zda je dovolání přípustné, a v tomto ohledu dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 – jež podle platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení ) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž sice předcházelo kasační rozhodnutí, nikoli však takové, v důsledku něhož by soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém rozhodnutí předchozím) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li odvolací soud právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z uvedeného je zřejmé, že má-li být přípustnost dovolání založena ustanovením , je povinnému k dispozici pouze dovolací důvod zakotvený v ustanovení , podle něhož lze dovolání podat jen, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci.

Tak tomu však v souzené věci není, jelikož povinný – a to jak poukazem na zákonná ustanovení, tak posouzeno podle obsahu jeho dovolacích námitek – uplatnil výlučně důvody jiné. Pokud jde o vadu řízení podle , k níž sice dovolací soud přihlédne i z úřední povinnosti, avšak pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, tato vada sama o sobě založit přípustnost dovolání způsobilá není.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení a jako nepřípustné odmítl.

Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému prokazatelné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měl právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení věty první, a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2003

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu