Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 131/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2001, sp. zn. , vydaném v trestním řízení vedeném proti celkem osmi obviněným, byl mj. obviněný P. L. uznán vinným pětinásobným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák., dále trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle § 234 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání čtyř roků. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

O odvolání obviněného P. L. a dalších šesti spoluobviněných rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. , kterým mj. ohledně obviněného P. L. napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem I., jakož i ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného P. L. uznal vinným pětinásobným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 2 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin a za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., ohledně nichž zůstal rozsudek nalézacího soudu nezměněn, mu byl podle § 234 odst. 2 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z výše citovaného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání čtyř roků. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek směřující do výroku o vině a trestu napadeného rozhodnutí opřel o důvod uvedený v ustanovení § 256b písm. f) tr. ř. /správně § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř./.

Dovolatel v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyslovil přesvědčení, že „napadený rozsudek byl vyhlášen bez dostatečných důkazů“, když odvolací soud pouze převzal argumentaci soudu I. stupně a provedené důkazy hodnotil výhradně v neprospěch obviněného. Na podporu tohoto závěru poukázal na rozpory ve výpovědi spoluobviněného M. S. Dovolatel dále poukázal na nedostatky sdělení obvinění, když v případě loupežných přepadení mu bylo sděleno obvinění jako spolupachateli pouze pro skutky uvedené v napadeném rozsudku pod bodem I, 1 a I, 5. Odvolací soud proto podle jeho názoru nesprávně právně posoudil totožnost skutku a odsoudil obviněného pro skutek, pro který mu nebylo řádně sděleno obvinění. Vzhledem k výše konstatovaným důvodům v petitu svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, aby dále zrušil i předcházející rozsudek Městského soudu v Praze (ačkoliv proti němu nebylo dovolání podáno), a dále aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jejího názoru z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel „měl na mysli“ dovolací důvod ve smyslu § 256b písm. g) tr. ř. /správně § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./, tento dovolací důvod však není v souladu s obsahem jeho odůvodnění, které se týká výlučně odlišného způsobu hodnocení důkazů a spočívá v opakování obhajoby obviněného uplatněné v rámci řízení o odvolání. Dovolání bylo proto podle jejího přesvědčení podáno z jiného důvodu, než které jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Navrhla tedy, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání.

Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Tomuto dovolacímu důvodu však neodpovídá jediná námitka dovolatele.

Z obsahu posuzovaného dovolání Nejvyšší soud dovodil, že namítané skutečnosti (srov. „Vrchní soud v Praze nesprávně právně posoudil skutek...“) odpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku (nebo jiné hmotně právní posouzení). Poněvadž, jak je uvedeno výše, se nelze v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Jak bylo uvedeno výše, dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že odvolací soud pouze převzal argumentaci soudu I. stupně a provedené důkazy hodnotil výhradně v neprospěch obviněného. Jde tedy výlučně o námitku směřující do oblasti skutkových zjištění učiněných nalézacím a odvolacím soudem, se kterými dovolatel spojil hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora.

Další námitka dovolatele poukazovala na nedostatky ve sdělení obvinění. Důvod dovolání je tedy spatřován ve vadách řízení, které měly vyústit v nezákonné rozhodnutí. Takový dovolací důvod však ustanovení § 265b tr. ř. neobsahuje.

S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávném hodnocení důkazů /v dovolání vadně označený za důvod dle § 265 b písm. f) tr. ř./ a tedy ve skutkových vadách, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci, případně v jiných vadách, které však neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. února 2003

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych Vypracovala:

JUDr. Blanka Roušalová