Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 557/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání O. P., a V. P., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 14.9.2000, sp.zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp.zn. (žalobců 1. O. P. a 2. V. P., zastoupených advokátem, proti žalovaným A. J. H., a B. B. H., zastoupeným advokátkou, o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto:

II. Věc se vrací Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané u soudu 30.3.1992, bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem Okresního soudu Praha-východ z 28.9.1995, čj. -52; žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení 2.070,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit do pokladny Okresního soudu Praha-východ 50,- Kč.

K odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Praze usnesením z 18.4.1996, sp.zn. , zrušil odvoláním napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud ukládal soudu prvního stupně, aby v dalším průběhu řízení zjišťoval, zda v době převodu nemovitostí, jež jsou mezi žalobci a žalovanými sporné (jedna ideální polovina domu čp. 216 a pozemků parc. č. 234 a parc. č. 876/10 v P.), byl žalovaný J. H. poslancem bývalého národního výboru, členem některé komise tohoto národního výboru, případně pracovníkem národního výboru, jak to uváděli žalobci; dále měl odvolací soud za to, že bude třeba zjistit ocenění nemovitostí v době převodu na žalované a v tomto smyslu bude třeba provést např. i důkaz revizním znaleckým posudkem a stejně tak bude zapotřebí zjistit, zda byla nemovitost udržována v řádném stavu, případně zda byla poškozena zda byly ze strany žalovaných vynaloženy nějaké náklady na opravu, údržbu a modernizaci nemovitostí; bude třeba se dále zabývat, podle názoru odvolacího soudu, i tím, zda bývalý krajský národní výbor po projednání s Ministerstvem financí stanovil pro obec P. možnost poskytování slev z cen rodinných domků.

V dalším průběhu řízení byl vynesen rozsudek Okresního soudu Praha-východ z 3.11.1999, čj. -228, jímž bylo uloženo žalovaným uzavřít se žalobci dohodu o vydání ideální poloviny domu čp. 216 v P. a pozemků parc. č. 234 a parc. č. 876/10, jež byly zapsány v evidenci nemovitostí střediska geodézie pro P. na listu vlastnictví č. 178. Žalovaným bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně na úhradu znalečného 11.796,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku do pokladny Okresního soudu Praha-východ; žalovaným bylo uloženo zaplatit 1.000,- Kč do pokladny téhož soudu. Také bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 9.605,- Kč na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo poukázáno na to, že žalobci jsou právními nástupci původního žalobce O. P., že nemovitosti uvedené v žalobě žalobců byly v původním vlastnictví sestry O. P. – E. V., že tyto nemovitosti připadly státu v důsledku rozhodnutí soudu v trestním řízení (E. V. byla pak rehabilitována podle ) a ze strany státu byly nemovitosti prodány žalovaným, kteří byli včas vyzváni podle ustanovení k vydání věcí. O žalovaných dospěl soud k závěru, že jsou osobami povinnými k vydání nemovitostí podle stanovení , když bylo v řízení doloženo provedeným znaleckým posudkem, že cena nemovitostí, koupených žalovanými, činila ve skutečnosti 34.048,19 Kč, ale prodány byly za 21.907,- Kč, takže žalovaní nabyli nemovitosti v rozporu s tehdy platnými cenovými předpisy.

Vyhověl proto soud prvního stupně žalobě žalobců v plném rozsahu a o nákladech řízení rozhodl podle ustanovení a .

O odvolání žalovaných bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze 14.9.2000, sp.zn. . Rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem odvolacího soudu změněn tak, že žaloba žalobců byla zamítnuta. Žalobcům bylo uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili na náhradu nákladů řízení, placených státem, 11.846,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do pokladny Okresního soudu Praha-východ. Žalovaným nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně a nebyla jim také uložena poplatková povinnost. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.900,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit do pokladny Okresního soudu Praha-východ 250,- Kč.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že tento soud vycházel z posudku znalce prof. J., podle něhož cena převáděných nemovitostí činila 25.635,- Kč. Žalovaní je získali smlouvou z 10.8.1966 za 21.907,- Kč. Odvolací soud byl toho názoru, že „rozdíl v ceně s ohledem na absenci původních podkladů a na rozsah i sled prací na nemovitostech, stanovených znalcem přibližně, lze považovat za akceptovatelný; nelze proto podle názoru odvolacího soudu učinit závěr, že by nemovitosti nabyli žalovaní v rozporu s tehdy platnými cenovými předpisy“. Odvolací soud z tohoto důvodu změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení a žalobu žalobců zamítl; výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními a , pokud šlo o řízení před soudem prvního stupně, a ustanoveními a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 18.10.2000 a advokátu, který v řízení zastupoval žalované, byl rozsudek doručen 19.10.2000 a nabyl tedy právní moci dnem 19.10.2000. Dovolání ze strany žalobců bylo podáno u Okresního soudu Praha-východ dne 15.11.2000, tedy ve lhůtě stanovené v (ve znění před novelizací ). Co do přípustnosti svého dovolání dovolatelé vyslovovali názor, že tu soud rozhodoval nesprávně obsazen (jak to mělo na zřeteli ustanovení ) a dále že tu byl rozsudkem odvolacího soudu změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (ve smyslu ustanovení ). Jako dovolací důvody dovolatelé uplatňovali, že tu došlo k vadám řízení, které mělo na zřeteli ustanovení , a že řízení bylo postiženo i jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (s poukazem na ustanovení ), dále také, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (s poukazem na ustanovení ), jakož i to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (s poukazem na ustanovení ).

Dovolatelé uváděli, že o jejich odvolání bylo u Krajského soudu v Praze rozhodnuto v senátě složeném z předepsaného počtu soudů a že tu nejsou pochybnosti o podjatosti soudců odvolacího soudu, kteří ve věci rozhodovali, ale o odvolání tu rozhodoval jiný senát (), než tu měl rozhodovat podle rozvrhu práce Krajského soudu v Praze v jeho znění v den zahájení odvolacího řízení (tj. 24.1.2000).

Postižení řízení jinou vadou ve smyslu ustanovení (ve znění před novelizací ) spatřovali dovolatelé v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplně resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu věci; o vady při zjišťování skutkového stavu věci jde tu proto, že odvolací soud nepostupoval v souladu s ustanovením , když nebyly provedeny navržené důkazy a soud považoval tvrzení účastníků řízení za shodná, ačkoli tomu tak nebylo a nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy)“. Kromě toho spatřovali dovolatelé další vadu řízení v tom, že odvolací soud ignoroval návrh žalobců na připuštění změny žalobního návrhu (odůvodňovanou tím, že po zahájení řízení tu došlo k právnímu nástupnictví na jejich straně), ačkoli tu tedy šlo o kvalitativní změnu žalobního návrhu.

V řízení dále došlo, podle názoru dovolatelů, k nesprávnému skutkovému zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. „Výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení , protože dovolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, v hodnocení důkazů je tu logický rozpor a konečný výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až “.

Pokud jde o výtku nesprávného právního posouzení věci měli dovolatelé za to, že v daném případě omylem soudu došlo k chybné aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. Soud tu sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně si jej vyložil. Podle názoru dovolatelů stěžejní právní otázkou v této projednávané věci bylo to, kdy a za jakých okolností došlo k přechodu vlastnického práva na žalované, kteří jsou držiteli žalobci uváděných nemovitostí. Šlo o plné objasnění toho, zda tu nedošlo k nabytí věci na základě protiprávního zvýhodnění, tedy zda tu nedošlo k jednání takového druhu, který by odpovídal zákonnému předpokladu uvedenému v ; to však nebylo v řízení bezpečně prokázáno. Nebylo rovněž v řízení bezpečně prokázáno, zda tu bylo postupováno při prodeji nemovitosti v tomto případě podle směrnic Ministerstva financí o zabezpečení a správě zajištěného majetku a o prozatímní správě a realizaci majetku nabytého státem, jakož i podle směrnic Ministerstva financí pro prodej rodinných domků z národního majetku občanům; nebylo tu tedy splněno to, co bylo uloženo v předchozím usnesení odvolacího soudu z 18.4.1996 (sp.zn. Krajského soudu v Praze).

Pokud šlo o ocenění nemovitostí, které jsou mezi účastníky řízení sporné, poukazovali dovolatelé na to, že v době uzavření kupní smlouvy z 10.8.1966, za platnosti (o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění nemovitostí), vycházela soudní praxe z toho, že pro úvahu o tom, zda jde o podstatné překročení ceny určené odhadem, lze považovat zpravidla překročení ceny určené odhadem, alespoň překročení v rozsahu 10% až 20%. V daném případě rozdíl mezi cenou určenou odhadem v době uzavření kupní smlouvy a cenou soudem ustanovenými znalci ve vztahu k dříve platnému ustanovení ( v původním znění) posoudil odvolací soud jako nepřesahující cenu stanovenou tehdy platným cenovým předpisem, přestože rozdíl mezi cenou určenou původním odhadem a cenou zjišťovanou soudními znalci se pohybuje na samé hranici 20%. Podle názoru dovolatelů znalecký posudek znalce prof. Ing. J. J., z něhož odvolací soud vycházel, není posudkem odborně erudovaným, logicky správným a dostatečně objasňujícím řešenou problematiku. Odvolací soud tento posudek pokládal za revizní znalecký posudek, ačkoli tu šlo pouze o další znalecký posudek a znalci Ing. J. nebylo uloženo provést revizi znaleckého posudku znalce E. H.

Při posuzování dovolání dovolatelů vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1.1.2001), jako tomu bylo i v daném případě, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tedy zejména podle ustanovení – ve znění před novelizací ).

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení (v již citovaném znění), protože směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Vzhledem k ustanovení (v již citovaném znění) postupoval dovolací soud i podle ustanovení k objasnění otázky, tvrzené dovolateli, že tu v daném případě byl odvolací soud nesprávně obsazen, jak to mělo na zřeteli ustanovení (ve znění před novelizací ). V tomto smyslu po seznámení se s rozvrhem práce Krajského soudu v Praze pro období roku 2000, Spr 885/99 /pro první pololetí i druhé pololetí/, jakož i s vysvětlujícím vyjádřením předsedkyně Krajského soudu v Praze z 21.11.2001 (Spr 930/2001) a z 8.3.2002 (Spr 930/2001) dospěl dovolací soud k závěru, že věc byla přidělena senátu 27 Co Krajského soudu v Praze v souladu s rozvrhem práce, platným pro uvedený soud v období od 1.1.2000 do 30.6.2000, protože šlo o rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím Okresního soudu Praha-východ (viz str. 18 zmíněného rozvrhu práce ohledně oboru působnosti senátu 27 Co). Nebylo možné přisvědčit názoru dovolatelů, že „rozvrh práce Krajského soudu v Praze pro rok 2000 v té podobě, která byla k dispozici veřejnosti, byl nepřehledný, jeho listy nebyly chronologicky řazeny a nebylo z nich možné prakticky zjistit nic o zástupčích senátech“.

V daném případě šlo o dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé; důvody dovolání, přípustného podle ustanovení , bylo třeba posoudit podle ustanovení (ve znění před novelizací ).

Při posuzování rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně věci samé, měl dovolací soud na zřeteli právní závěry z uveřejněných rozhodnutí ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem (popřípadě z dříve vydávané Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů).

Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 64/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů bylo vyloženo, že chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě bezprostředně před ním provedeného důkazu, je nutno, aby svědecké důkazy opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro jejich případné odlišné hodnocení.

Odvolací soud se nemůže bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění, jež soud prvního stupně čerpal z výpovědí účastníků a svědků, kteří byli slyšeni při jednání. Jestliže o tom uvažuje, musí důkazy přímo provedené soudem prvního stupně opakovat, popřípadě doplnit (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 92/1968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů).

Uvedené výkladové závěry je třeba mít na zřeteli nejen pokud jde o výslech účastníků řízení či svědků, ale také při doplňování znaleckého dokazování opakovaným výslechem znalce, popřípadě vyžádáním si doplňujícího písemného posudku znalce. V případě pochybností o závěrech znalce je třeba využít možnosti upravené v ustanovení , podle něhož znalecký posudek je možno dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí; použití ustanovení nebrání ani to, že v řízení bylo podáno případně více posudků ustanoveným znalcem (ustanovenými znalci).

V tomto případě odvolací soud správně přikročil k opakování výslechu znalce k objasnění závažné skutečnosti, zda cena státem prodávaných nemovitostí byla nebo nebyla v souladu s cenovými předpisy, platnými v době převodu nemovitostí, k němuž došlo smlouvou z 10.8.1966, když již z provedeného dokazování vyplynula rozdílnost posouzení této rozhodné otázky (ve smyslu ustanovení ). V takovém případě, v němž i opětovně slyšený znalec některé doplňující dotazy nebyl s to doplnit a upřesnit hned při tomto výslechu zcela jednoznačně (viz např. obsah protokolu o jednání před odvolacím soudem na spisu Okresního soudu Praha-východ, sp.zn. , zaznamenávající výpověď znalce: „Nemohu přesně říci …“; „přesně z jakých podkladů jsem vycházel, nyní nemohu odpovědět“; „momentálně nemohu říci, z čeho jsem vycházel ..“), bylo zřejmě na místě mít na zřeteli ustanovení a přikročit k přezkoumání znaleckého posudku jiným znalcem, což ovšem mělo být učiněno nikoli v řízení u odvolacího soudu, ale u soudu prvního stupně po postupu podle ustanovení (ve znění před novelizací ).

Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud přesvědčivě dospět k závěru, že je rozsudek odvolacího soudu správný (jak to mělo na zřeteli ustanovení v již citovaném znění) a naopak nebylo možné vyloučit tu konstatování toho, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ve smyslu ustanovení v již citovaném znění).

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení (ve znění před novelizací ). S přihlédnutím k již dovozené potřebě aplikace ustanovení , jakož i k zřejmě potřebné aplikaci ustanovení ze strany odvolacího soudu (což by přineslo další časové zdržení v tomto řízení, probíhajícím od roku 1992) zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( v již citovaném znění). Protože tu dochází ke zrušení rozsudku soudů obou stupňů v celém rozsahu, mají tu účastníci řízení v dalším průběhu řízení možnost uplatňovat upřesnění, doplnění či změnu svých návrhů, uplatněných v řízení, a mají také možnost navrhovat případně i nové důkazy k doložení toho, co má na zřeteli ustanovení

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný (, věta druhá, ve znění před novelizací ).

V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o dosavadních nákladech řízení včetně nákladů odvolacího a dovolacího řízení (, věta třetí, v již citovaném znění).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 25. února 2003

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu