Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 52/2021-39
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní JUDr Vlastou Peškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Návrh žalobce o zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobce je povinen doplatit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech soudní poplatek ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Návrh žalobce o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 24. 6. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobce je povinen doplatit Čs. státu, Okresnímu soudu v Klatovech soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce podal dne 21. 12. 2020 u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky částka s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce Smlouvu o zápůjčce dne 19. 12. 2015 Smlouva byla uzavřena s původním věřitelem právnická osoba IČO. Na základě této smlouvy byla žalované dne 19. 12. 2015 vyplacena částka ve výši částka. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku spolu s úrokem a odměnou za inkaso (částka + částka) tj. celkem částku částka v 60ti týdenních splátkách po částka, počínaje kalendářním týdnem bezprostředně následným po kalendářním týdnu, v němž bude zápůjčka poskytnuta, a to vždy v takový den v týdnu, který se svým názvem shoduje se dnem v týdnu, ve kterém bude zápůjčka poskytnuta, do zaplacení. Žalovaná dluh věřiteli neuhradila celý. Pohledávka za žalovanou byla proto nejprve postoupena z původního věřitele na spol. právnická osoba anonymizována dvě slova, se sídlem adresa číslo, a z tohoto přechodného věřitele dále postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2018 na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena. Žalobce uzavřel se žalovanou Dohodu o uznání dluhu co do důvodu a výše, celkem na částku částka, kterou se žalovaná zavázala uhradit v 38 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, v důsledku čehož se stal závazek splatným dne 23. 6. 2020. Žalobce má informaci o tom, že žalovaná uhradila částku částka původnímu věřiteli a žalobci částku částka. Na nákladech řízení je požadováno částka.
2. Svoji aktivní legitimaci žalobce doložil Smlouvami o postoupení pohledávek, a to smlouvou s právnická osoba anonymizována dvě slova a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2018 na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky adresované žalované dopisem předchůdce žalobce je datováno dnem 13. 11. 2018 a doloženo poštovním podacím archem.
3. Ve věci platební rozkaz vydán nebyl. Soud jednal a rozhodl dne 12. 4. 2021 bez přítomnosti žalobce, když žalobce byl k jednání omluven. Žalovaná, která se dostavila, půjčenou částku nezpochybnila, již jí nebylo známo, kolik Kč na ní uhradila.
4. Žalobce soudu předložil Žádost o zápůjčku ze dne 18. 12. 2015, Smlouvu o zápůjčce ze dne 19. 12. 2015, Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Splátkovou dohodu uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne 22. 11. 2018, oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 15. 6. 2020, výzvu před podáním žaloby ze dne 16. 11. 2020 s podacím listem. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že dne 19. 12. 2015 byla uzavřena mezi předchůdcem žalobce a žalovanou Smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované vyplacena částka částka, což žalovaná nezpochybnila. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se dále žalovaná zavázala zaplatit věřiteli úrok částka a odměnu za inkaso částka. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná vrátit věřiteli, dosahuje tedy výše částka.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu mezi předchůdcem žalobce a žalovanou dne 19. 12. 2015 ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/ a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobci byla pohledávka za žalovanou postoupena od jeho právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobce poskytuje pouze smlouvu o zápůjčce a o okolnostech sjednání půjčky žalobce nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínku. Z okolností uzavření smlouvy soud usuzuje, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Předchůdce žalobce si zjišťoval ekonomickou schopnost žalované splácet vyplněním dotazníku v rámci žádosti o zápůjčku ze dne 18. 12. 2015, svoji mzdu udala ve výši částka. Soud považuje toto právní jednání (Smlouvu o zápůjčce) za neplatné pro rozpor s dobrými mravy také z toho důvodu, že žalobce požaduje po žalované„ odměnu za inkaso“, aniž by bylo uvedeno, jak byla určena a proč právě v této výši, což se týká především„ hotovostního režimu splátek“, který u půjčky částka činí částka + úrok částka. Tuto výši„ odměny“ – celkem částka, vztažmo k půjčené částce, soud považuje za odporující dobrým mravům, jedná se o 80 % navýšení oproti tomu, co bylo půjčeno. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém přiléhavém rozhodnutí j. č. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný úrok a odměnu za inkaso nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Proto soud považuje za neplatné právní jednání celou Smlouvu o zápůjčce a následně uzavřenou i tzv. Splátkovou dohodu, která vychází z předchozího neplatného jednání. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaná bezdůvodně obohatila a získala majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za ní bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalované plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobce posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodného obohacení. Žalovaná prokazatelně obdržela částku částka a dle tvrzení žalobce uhradila původnímu věřiteli celkem částku částka a žalobci částka. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy nezbývá pro žalobce ničeho, naopak mu bylo žalovanou vráceno více o částka (částka anonymizováno – částka). Protože tedy na straně žalované nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.
6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měla plný úspěch žalovaná, ale protože jí žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, ponese si každý z účastníků náklady řízení ze svého. Proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
7. Soud uložil žalobci doplatit soudní poplatek ve výši částka, dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. a) přílohy k z. č. 549/1991 Sb. , neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši částka žalobcem a protože činí částka, pak doměřená částka činí částka, kterou zaplatí neúspěšný žalobce ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , tedy 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se Čs. stát domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.