Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 621/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyň A) M. B., a B) Y. L., zastoupených advokátem, proti žalované K. K., a.s., o zaplacení částky 262.421,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2001, č. j. -83, ve znění opravného usnesení ze dne 5. října 2001, č. j. -105, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) usnesením ze dne 5. března 2001, č. j. -74, odmítl „podání žalobkyň ze dne 30.6.1997, došlé Okresnímu soudu v Karviné dne 3.7.1997, vedené pod sp. zn. “ (výrok označený jako I.), rozhodl o nákladech řízení účastnic (výrok označený jako II.) a o vrácení zaplaceného soudního poplatku (výrok označený jako III.).

K odvolání žalobkyň Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 29. června 2001, č. j. -83, ve znění opravného usnesení ze dne 5. října 2001, č. j. -105, usnesení soudu prvního stupně ve výroku označeném jako I. o odmítnutí žaloby změnil tak, že řízení zastavil; ve výrocích označených jako II. a III. citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že z žaloby ze dne 30. června 1997, doplněné v průběhu řízení několika podáními žalobkyň, není v rozporu s ustanovením patrno, čeho se žalobkyně domáhají. Na podporu zmíněného závěru uvedl, že „podání žalobkyň si vzájemně odporují … tyto rozpory nebyly odstraněny ani v podaném odvolání“. Za tohoto stavu odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – dovodil, že žaloba je nesrozumitelná (neurčitá), neboť z ní není přes výzvy soudu prvního stupně a doplňující podání žalobkyň patrno, čeho se domáhají, tj. „jaká částka a z jakého titulu je předmětem sporu“, jak výslovně uvedl odvolací soud. Poté – na rozdíl od soudu prvního stupně – uzavřel, že řízení lze pouze zastavit podle , , ve znění před novelou provedenou Předpoklady pro odmítnutí podání, kterým se zahajuje řízení ( , , ve znění po novele provedené s účinností od 1. ledna 2001 ), nebyly podle názoru odvolacího soudu naplněny, byly-li žalobkyně ve výzvě k odstranění vad žaloby ze dne 13. září 2000 správně poučeny o zastavení řízení, nebudou-li vytýkané vady odstraněny.

Proti usnesení odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, v němž výslovně uvedly, že „dovolání se řídí zněním platným do 31.12.2000“. Jeho přípustnost opřely o ustanovení „ “. V dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu – uplatnily dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci a v této souvislosti odkázaly na ustanovení „ “. Současně namítly, avšak bez jakékoliv obsahové konkretizace, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a zmínily ustanovení „ “. Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu brojí proti právnímu závěru, že žaloba ze dne 30. června 1997, doplněná v průběhu řízení dalšími jejich podáními, postrádá náležitosti stanovené v . (není z ní patrno, čeho se žalobkyně domáhají). Namítly, že soud prvního stupně nepřistoupil k věcnému projednání žaloby přesto, že od jejího podání uplynula řada let. V průběhu doby pak žalovaná zaplatila žalobkyním řadu peněžních částek, avšak bez určení účelu plateb. Došlé platby si proto žalobkyně započítávaly na dluh nejdříve splatný. V podání ze dne 8. června 2000 pak naposledy vymezily konkrétní částky a jejich příslušenství, jichž se po žalované domáhají poté, co tato soudu sdělila, že nemá vůči nim žádné závazky. Konečně v podání ze dne 3. října 2000 žalobkyně definitivně vymezily žalobní petit, včetně skutkového a právního základu uplatněného nároku. Žalobkyně v dovolání výslovně uvedly, že „předmět řízení byl určitě a nezaměnitelně vymezen, a to co do skutkového vymezení, tak do určení výše nároku tak, jak byl vymezen podáním z 8.6.2000, podáním z 3.10.2000 a odvoláním proti usnesení soudu I. stupně o odmítnutí podání“. Navíc zastávají názor, že nebyl-li některý ze samostatných nároků „dostatečně specifikován“, měl soud řízení zastavit „pouze ohledně tohoto nároku, ne však ohledně všech nároků touto žalobou uplatněných“. Dovolatelky navrhly, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právním závěrem odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Vzhledem k obsahu dovolání považuje Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především za potřebné zdůraznit, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle , , ve znění po novele provedené (jiný postup přechodná ustanovení odvolacímu soudu neumožňovala, bylo-li usnesení soudu prvního stupně vydáno až dne 5. března 2001 – srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 1 a bod 15 ), a že za této situace dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl rovněž podle , ve znění od 1. ledna 2001 – dále jen „ “.

Nejvyšší soud především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastnicemi řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelek ( a odst. 2 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

I když v dané věci odvolací soud formuloval výrok svého usnesení tak, jakoby napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí žaloby měnil, ve skutečnosti – jak plyne z porovnání obsahu tohoto výroku s výrokem o odmítnutí žaloby, označeném v usnesení soudu prvního stupně jako I. – rovněž tento výrok potvrdil, avšak ve znění, že řízení se zastavuje. Za tohoto stavu je dovolání přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo (ve skutečnosti) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby.

O nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení jde tehdy, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo správně určenou právní normu nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního závěru, že žaloba je nesrozumitelná (neurčitá), neboť z ní není přes výzvy soudu prvního stupně a doplňující podání žalobkyň patrno, čeho se domáhají.

Podle věty první se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí ( ) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušného státního orgánu, který za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá ( věta druhá ). Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným ( ), se nazývá žalobou ( věta čtvrtá ).

Podle předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne ( věta první ). O těchto následcích musí být účastník poučen ( věta třetí ).

Vymezení práv a jim odpovídajících povinností, obsažené v žalobním petitu, musí být provedeno přesně a jednoznačně. Soud totiž jednak nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než je navrhováno, a jednak musí žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej (s výjimkou případů podle ) překročit (srov. Bureš, J. - Drápal, L. - Mazanec, M.: . Komentář. 5. vydání, Praha, C. H. Beck, 2001 /dále též jen „Komentář“/, str. 241-242). Přitom údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit), je neurčitý, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde, a je zřejmé, že převzetí takovéhoto petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost. Vadou podání naproti tomu není to, že žalobnímu petitu nelze vyhovět proto, že není v souladu s hmotným právem (srov. Komentář, str. 155-156).

S žalobkyněmi lze zcela souhlasit v tom, že soud prvního stupně nepřistoupil k věcnému projednání žaloby přesto, že od jejího podání uplynula řada let; žaloba byla podána dne 3. července 1997 a do 5. března 2001, kdy byla odmítnuta, skutečně soud prvního stupně nepřistoupil k jejímu věcnému projednání. Přitom z obsahu spisu vyplývá, že v průběhu této (relativně dlouhé) doby zaplatila žalovaná žalobkyním řadu peněžních částek. Jestliže si žalobkyně došlé platby započítávaly na dluh nejdříve splatný (ať již z titulu dlužného nájemného, či z titulu příslušenství v podobě úroků z prodlení), je pochopitelné, že žalobu postupem doby měnily, resp. zčásti braly za řízení zpět. Je však nesporné, že naposledy vymezily konkrétní dlužné částky z titulu nájemného a jejich příslušenství v podání ze dne 8. června 2000 (č. l. 64 spisu). Tímto podáním se po žalované domáhaly zaplacení částky 262.421,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím. Konkrétně šlo o část nájemného za II. čtvrtletí 1998 v částce 36.199,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 23 % ročně z dlužné částky od 27. července 1999 (zřejmě správně 1998) do zaplacení, nájemné za III. čtvrtletí 1998 v částce 95.493,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 23 % ročně z dlužné částky od 16. srpna 1998 do zaplacení, nájemné za IV. čtvrtletí 1998 v částce 95.493,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z dlužné částky od 16. listopadu 1998 do zaplacení a konečně nájemné za měsíc leden 1999 v částce 35.236,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky od 1. února 1999 do zaplacení. V následném podání ze dne 3. října 2000 (č. l. 70 spisu) žalobkyně vymezily žalobní petit odkazem na své podání ze dne 8. června 2000 a uvedly, že „tento nárok je jediným předmětem řízení“; v tomto podání rovněž vylíčily rozhodující skutečnosti, o něž nárok opřely. Zároveň v něm sdělily, že žalobu berou zpět ohledně nájemného za I. a II. čtvrtletí 1997 ve výši 179.660,- Kč s příslušenstvím specifikovaným v podání ze dne 6. srpna 1998 (č. l. 25 spisu). Dovolací soud tedy nemá žádné pochybnosti o tom, že v současné době se žalobkyně domáhají zaplacení části nájemného s příslušenstvím za II. čtvrtletí roku 1998 a dále dlužného nájemného s příslušenstvím za III. a IV. čtvrtletí roku 1998 a za leden 1999, a že žalobu ohledně částek nájemného, uplatněných v předchozí době, jakož i ohledně příslušenství, vyčísleného v podání ze dne 6. srpna 1998, vzaly zpět.

Lze tedy uzavřít, že důvod k odmítnutí žaloby (zastavení řízení) dán nebyl. Dovolací důvod podle tak byl uplatněn opodstatněně. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení zrušil; protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta za středníkem, a ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. února 2003

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu