Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 263/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobě na vyklizení pozemkové parcely, blíže specifikované ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, podané dne 3.2.1998, vyhověl Okresní soud v Domažlicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3.4.1998, č.j. -15. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 20.8.1998, č.j. -21, odmítl odvolání žalobce.

Soud prvního stupně nato usnesením ze dne 26.2.1999, č.j. -22, povolil obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. . K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 31.5.1999, č.j. -30, potvrdil výše uvedené usnesení soudu prvního stupně.

Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 3.8.1999, č.j. -36, změnil rozsudek téhož soudu ze dne 3.4.1998, č.j. -15 ve výrocích I., II. a III. po obnově řízení povolené usnesením téhož soudu ze dne 26.2.1999, č.j. -22 tak, že žalobu zamítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 8.12.1999, č.j. -62, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, a to pro nedostatečné skutkové zjištění.

Soud prvního stupně nato rozsudkem ze dne 14.5.2002, č.j. -165, změnil rozsudek téhož soudu ze dne 3.4.1998, č.j. -15 ve výrocích I., II. a III. po obnově řízení povolené usnesením téhož soudu ze dne 26.2.1999, č.j. -22 tak, že žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že dne 29.11.1968 manželé K. uzavřeli kupní smlouvu, kterou nabyli mimo jiné i stavební parcely č. 16 a 17 v N. Vzal za prokázáno, že žalobce se stal na základě uzavření smíru po vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů výlučným vlastníkem předmětných parcel. Věc posoudil podle ,2 Vyslovil závěr, že na základě kupní smlouvy ze dne 10.7.1985 převedl žalobce předmětný pozemek do vlastnictví Československého státu a nemůže se tudíž domáhat ochrany neexistujícího vlastnického práva.

Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3.9.2002, č.j. -185, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. potvrdil. Převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením s tím, že žalobce není v důsledku platně uzavřené kupní smlouvy dne 10.7.1985 vlastníkem předmětného pozemku. Podle odvolacího soudu skutečnost, že tehdejší MěNV v H. opomněl předložit kupní smlouvu tehdejšímu příslušnému středisku geodézie, nemá za následek neplatnost převodu vlastnictví k předmětnému pozemku.Uzavřel, že žalobce proto není osobou aktivně legitimovanou, neboť není vlastníkem pozemku, jehož vyklizení se domáhá.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 18.9.2002 dovolání, které doplnil dovoláním došlým dne 9.1.2003, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Tvrdil, že soudy obou stupňů nesprávně posoudili otázku, zda se stal žalobce výlučným vlastníkem předmětné parcely na základě soudem schváleného smíru ohledně vypořádání BSM s bývalou manželkou žalobce. Poukazoval na skutečnost, že uvedeným smírem nebyly vypořádány spoluvlastnické vztahy manželů. Namítal, že spoluvlastníkem předmětné parcely byla i jeho bývalá manželka, která nepodepsala kupní smlouvu ze dne 10.7.1985. Podle dovolatele se jednalo o právní úkon mimo obvyklé hospodaření, šlo tedy o absolutně neplatný právní úkon. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení ve znění po novele provedené (dále jen „ “).

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Ustanovení v posuzovaném případě přípustnost dovolání nezakládá, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl ve výroku o věci samé rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť dovoláním napadený rozsudek potvrdil rozsudek soudu prvního, aniž tomu předcházelo obsahově jiné rozhodnutí soudu prvního stupně, které by bylo zrušeno odvolacím soudem s účinky vázanosti tohoto soudu právním závěrem odvolacího soudu.

Zbývá posoudit, zda potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam s důsledky založení přípustnosti dovolání podle ve vztahu k téhož zákona. O takový případ v dané věci nejde.

Jak je patrno z obsahu odůvodnění odvolacího soudu, posouzení důvodnosti žaloby na vyklizení předmětného pozemku bylo závislé na zjištění, zda žalobce je vlastníkem předmětné nemovitosti. Z nesporných skutkových zjištění učiněných již soudem prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel, vyplývá přitom dostatečně srozumitelný právní závěr odvolacího soudu, podle něhož na základě platně uzavřené kupní smlouvy dne 10.7.1985 došlo k přechodu vlastnictví žalobce na Československý stát. Dovolací soud nemá důvodu se odchýlit ani od právního závěru odvolacího soudu, že na platnost převodu vlastnictví nemá vliv ani skutečnost, že předmětná kupní smlouva nebyla předložena tehdejšímu příslušnému středisku geodézie k provedení změny v katastru nemovitostí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu pokud dospěl k závěru, že žalobce není vlastníkem předmětné nemovitosti a nesvědčí mu tudíž aktivní legitimace.

Posouzení věci odvolacím soudem odpovídá závěrům dnes již konstantní soudní judikatury. Uvedené právní závěry nelze podřadit pod pojem právních otázek, jejichž řešení by činilo uvedené rozhodnutí odvolacího rozhodnutím, které by mělo po právní stránce zásadní význam.

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití , ost. 1 a Dovolatel neměl se svým dovoláním úspěch a žalované v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. února 2003

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu