Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 4 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (9)99ED70A0FA1DD681C1257A4E0066C349.html
HTML · 19.51 KB
No categories available
25 Cdo 1333/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
I. Dovolání se zamítá.
II. Druhý žalovaný a třetí žalovaná jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 18.235,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet advokáta.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 8. 4. 1998, č. j. 4 C 814/96 -109, uložil prvnímu žalovanému povinnost zaplatit žalobci 321.075,- Kč, žalobu proti druhému žalovanému a třetí žalované zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že tehdy nezletilý první žalovaný dne 30. 3. 1994 odpoledne střílel ze vzduchovky z areálu mateřské školky v J. směrem k žalobci, a přestože byl dospělou osobou upozorněn na nevhodnost a nebezpečnost svého jednání, nepřestal a zasáhl žalobce diabolkou do pravého oka, čímž mu způsobil poškození zdraví s trvalými následky – praktickou slepotou, ztrátou prostorového vidění s možností úplného oslepnutí. Druhý žalovaný a třetí žalovaná, rodiče prvního žalovaného, nebyli v době střelby přítomni v areálu mateřské školky, kde celá rodina bydlela, a nevěděli, že v té době patnáctiletý syn má k dispozici kromě starší a nefunkční vzduchovky i vzduchovku schopnou střelby, kterou si vypůjčil od kamaráda a ukrýval ji ve skladu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že první žalovaný svým jednáním, které byl schopen ovládnout a posoudit jeho následky, způsobil žalobci škodu, za níž plně odpovídá. Při stanovení výše škody soud vycházel ze znaleckého posudku, který bolestné ohodnotil 288,75 body a náhradu ztížení společenského uplatnění 675 body, a s ohledem na charakter poškození a věk žalobce dospěl k závěru, že je namístě v souladu s ust. § 7 vyhlášky č. 32/1965 Sb. zvýšení náhrady bolestného na dvojnásobek a ztížení společenského uplatnění na patnáctinásobek bodového hodnocení, takže na náhradě škody celkově přiznal částku 321.075,- Kč. Protože rodiče prvního žalovaného nevěděli o tom, že jejich syn má k dispozici vzduchovku schopnou střelby, nemohli ani předpokládat, že bude zbraň používat. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že náležitý dohled nad synem ve smyslu ust. § 422 odst. 2 obč. zák. nezanedbali, neboť není možné po nich žádat, aby na synovo chování nepřetržitě dohlíželi, byť si museli být vědomi určitých předpokladů svého syna pro závadné jednání; nejsou proto společně s ním odpovědní za vznik škody. Podle soudu prvního stupně o zanedbání jejich dohledu nad synem by se jednalo za situace, že by o vzduchovce v držení syna věděli a při vědomí jeho výchovných problémů by připustili, aby střílel bez přítomnosti a dohledu dospělé osoby.
K odvolání všech účastníků Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 3. 2001, č. j. 15 Co 469/98 -129, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že povinnost zaplatit žalobci 321.075,- Kč uložil všem žalovaným společně a nerozdílně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o odpovědnosti prvního žalovaného i o výši náhrady škody. Po doplnění řízení listinnými důkazy z trestního spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 2 T 12/95 , z nichž zjistil, že první žalovaný měl ve škole sklony k neukázněnosti a k drobným lžím a že vyžadoval neustálý dozor a kontrolu, aby nedocházelo k přestupkům, dospěl k závěru, že rodiče prvního žalovaného neprokázali, že náležitý dohled nad nezletilým nezanedbali. Náležitým dohledem sice nelze rozumět nepřetržité dozírání, nicméně tak závažná skutečnost, jakou je držení zbraně, by rodičům s náležitým dohledem neměla uniknout. První žalovaný držel zbraň již týden nebo dva před vznikem škody, za celou dobu to žádný z rodičů nezjistil, přestože jiné osoby o tom věděly (sestra nezletilého B. a jeho kamarád J. S.), a zbraň byla uložena na místě přístupném celé rodině. Rodiče prvního žalovaného proto podle ust. § 422 odst. 1 obč. zák. odpovídají společně a nerozdílně s prvním žalovaným za škodu způsobenou žalobci.
Proti tomuto rozsudku podali druhý žalovaný a třetí žalovaná dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř. o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýkají, že nevzal v úvahu, že o držení zbraně prvním žalovaným věděla jen jejich dcera, která nebyla vyslechnuta, a nezletilý kamarád jejich syna, a že soud nespecifikoval, v čem konkrétně zanedbali náležitý dohled nad synem. Poukazují na to, že podle soudní judikatury nelze náležitým dohledem rozumět dohled „na každém kroku“ a že je třeba vzít zřetel i na věk, povahové vlastnosti a celkové chování nezletilce (R 4/1970). Jak vyplývá z dokazování, dovolatelé věděli o tom, že první žalovaný vlastní nefunkční vzduchovku, nevěděli však, že si pořídil novou střelby schopnou zbraň, a v tak krátké době to ani zjistit nemohli. V době vzniku škody měl první žalovaný již 15 let, byl živé povahy a měl sklony k drobným lžím, k nehodě došlo v místě, kde nebylo možno předpokládat, že dojde ke střelbě, a vzhledem k tomu, že se u syna nikdy neprojevily sklony k úmyslnému poškození zdraví jiné osoby, nemohli jeho jednání předvídat. Mají proto za to, že náležitý dohled nad nezletilým nezanedbali. Navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že tvrzení dovolatelů o tom, že náležitý dohled nezanedbali, považuje za čistě účelové, neboť v trestním řízení vedeném proti jejich synovi svou odpovědnost za škodu uznali. Bez ohledu na to měli zajišťovat nad synem takový dohled, aby neměl přístup ke zbrani a tím zamezit vzniku škody. První žalovaný navíc nepřestal ve střelbě ani poté, co jej svědkyně J. R. upozornila, aby přestal, neboť by mohlo dojít ke zranění dětí nacházejících se v prostoru mateřské školky. Navrhl zamítnutí dovolání.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř. o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Podle ustanovení § 422 odst. 1, věty první, obč. zák. nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Podle ustanovení § 422 odst. 2 obč. zák. kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.
Znamená to, že ze zákona je dána společná (solidární) odpovědnost osob povinných dohledem – v tomto případě rodičů – s nezletilcem, který způsobil škodu. Předpokladem zproštění odpovědnosti těchto osob je, že nezanedbali náležitý dohled nad nezletilým, a v tomto směru leží na nich důkazní břemeno.
Skutkové okolnosti, na které dovolatelé poukazují, byly součástí zjištěného skutkového stavu věci, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel. Pokud jde o námitku, že nebyla v řízení vyslechnuta sestra prvního žalovaného, která o zbrani věděla, je třeba uvést, že tato skutková okolnost byla v řízení zjištěna z jiných důkazů a mezi účastníky nebyla sporná, navíc z hlediska právního posouzení není sama o sobě rozhodující.
Pokud jde o právní posouzení věci, je třeba dovolatelům přisvědčit v tom, že náležitým dohledem nelze rozumět nepřetržitý dozor rodičů, navíc u patnáctiletého chlapce stěží realizovatelný, a takový nelze od nich ani vyžadovat. Za situace, kdy u patnáctiletého nezletilého se projevují kázeňské problémy, a jeho chování už ve škole vyžadovalo neustálý dozor a kontrolu, aby nedocházelo k přestupkům, spočívá náležitý dohled rodičů i ve zvýšeném zájmu o jeho chování, zájmy a záliby, o jeho činnost ve volném čase a v celkovém výchovném působení, aby byly odstraněny nedostatky v jeho chování a předešlo se dalšímu jeho závadnému jednání.
Dovolatelé spatřují důvod ke zproštění jejich odpovědnosti v okolnosti, že nevěděli o tom, že si jejich syn opatřil funkční vzduchovku a nemohli tak předpokládat, že by střelbou z ní chtěl někoho zranit. Účinný dohled nad nezletilým však neznamená jen bezprostřední zabránění či zákaz určitého škodlivého jednání, až když k němu již došlo, ale i celkový přístup rodičů k dosavadní výchově nezletilého a jejich výchovné působení k tomu, aby závadné jevy v jeho chování byly odstraněny. Pro posouzení náležitého dohledu jsou významné i okolnosti konkrétního případu, týkající se nezletilého, kterými jsou (právě s poukazem na R 4/1970) věk, povahové vlastnosti a celkové chování nezletilého, a rovněž okolnosti vzniku škody.
Jestliže nezletilý J. Kolaja se již ve škole dopouštěl přestupků a měl sklon ke lhaní, je jednoznačné, že právě s ohledem na jeho vlastnosti a sklony a na jeho dosavadní chování vyžadoval vyšší míru dozoru, kontroly a výchovného vedení ze strany rodičů, zejména když znali jeho zájem o pušku, byť nefunkční, a věděli, že ji má v držení. Ta okolnost, že za týden nebo dva nepřišli na to, že jejich syn si opatřil od kamaráda funkční zbraň, a že nepředpokládali, že by někomu chtěl ublížit na zdraví, není okolností svědčící o tom, že by měli dostatečný přehled o jeho chování a že by účinně zabezpečovali dohled nad ním a činili výchovná opatření, aby jeho jednání nevybočovalo z přijatelných mezí. V této souvislosti nelze přehlédnout, že ani bezprostřední napomenutí dospělého nestačilo k tomu, aby zanechal střelby. Je proto správný závěr odvolacího soudu, že druhý žalovaný a třetí žalovaná neprokázali, že náležitý dohled nad synem nezanedbali.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, a proto dovolací soud dovolání druhé žalované a třetího žalovaného zamítl (§ 243b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
S ohledem na výsledek dovolacího řízení má ve smyslu ust. § 243b odst. 4 , věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny ve výši jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání). Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 10. zákona č. 30/2000 Sb. platí, že odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. Jelikož dovolání bylo podáno 8. června 2001 a dovolací řízení tak bylo zahájeno po 1. lednu 2001, určuje se výše odměny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. V intencích § 3 odst. 1 bodu 6. a § 16 odst. 2 vyhlášky se další úvahy o sazbě odměny podle shora cit. ustanovení v dané věci odvíjejí od částky 36.320,- Kč, přičemž výše odměny pak činí 18.160,- Kč (§ 18 odst. 1 , věty první, vyhl. č. 484/2000 Sb. ). Vedle odměny přísluší zástupci žalobce též náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu za každý úkon právní služby ve výši 75,- Kč. Konečnou částku 18.235,- Kč tedy soud žalobci také přiznal.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. února 2003
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu